2.Kapitola - Seznámení

21. ledna 2007 v 16:44 | mariana |  Láska pro každého

2.Seznámení

O víkendu si domluvil schůzku s Tonksovou a vysvětlil jí nabídku. Přijala a domluvili se na setkání. Brumbál jí po Pastorkovi poslal lísteček s adresou řádu. Vešli do domu a Tonks se pořádně rozhlížela kolem. Samozřejmě se ozvala její nešikovnost a zakopla o stojan na deštníky. Ona to jen tak tak ustála, ale stojan se s hlasitou ránou skácel na zem. Najednou se halou roznesl příšerný křik. Tonksová si honem ucpala uši a zjišťovala, co ho způsobilo. K jejímu překvapení takhle ječel obraz staré ženské, který byl předtím schovaný za závěsem. Pastorek se honem vrhl k závěsům a pokoušel se je zatáhnout. Tonksová mu šla na pomoc z druhé strany a spolu se pokoušeli se ji umlčet. Marně. Jejich snažení jako by ještě posilovalo. Najednou z vedlejších dveří vyběhli dva muži a pomohli jim zatáhnout závěsy. Najednou bylo naprosté ticho narušené jen rychlým dechem těch čtyř. "Jsi v pohodě?" Zeptal se jí Kingsley. "Jo. Co to u Merlina bylo za čarodějnici?" Nechápala. To už se však rozesmál Sirius vedle ní. "To byla má milovaná matinka." Tonks se po něm otočila a vytřeštila oči. "Sirie!" Vykřikla potichu a skočila mu kolem krku. Ten s ní udělal kolečko po hale a pustil ji na zem. "Vyrostla jsi." Zkoumavě si ji prohlížel. "To víš. Dlouho jsi mě neviděl. Už jsem si myslela, že tě neuvidím, ale po tom, co jsi utekl.." "Všechno ti potom řeknu. Ale teď tě představím. Reme, tohle je Tonks." Promluvil k druhému muži. "Ahoj, my se už známe." Usmála se na něj. "Myslím, že ne." "Ale jo. Viděli jsem se před dvěma týdny na stanici metra." "Ty jsi tam byla?" Zeptal se nechápavě. "Sorry Reme, nebyl jsi na poslední schůzi, kdy se Tonks projednávala." Vysvětlil Kinsley. Tonksová zavřela oči a najednou před nimi stála žena u metra. Blond vlasy, modré oči a bílé letní šaty. "Teď už mě znáš?" Zeptala se, když viděla jeho překvapený výraz. "Je metamorfomág. Dokáže se měnit dle potřeby." Vysvětlil Kingsley. Tonksová se vrátila zpět do své podoby. Krátké růžové vlasy, které se jí ježili po celé hlavě. "Nymfadora Tonksová, která si nechává říkat jen příjmením." Představil ji Sirius. "Pro přátele Tonks." Dodala a podala mu ruku. "Remus Lupin."
V kuchyni jí představili spoustu lidí. Ze začátku nevěděla, co si o nich myslet, ale po chvíli zjistila, že to jsou moc fajn lidi. Postupně ji zasvětili do plánů a činnosti. Co týden až dva se konaly porady. Jinak její život zůstal docela v normálních kolejích.
Jednou večer se rozhodla vyrazit na diskotéku. Ráda chodila mezi lidi, někam kde ji neznali. Oblékla si na sebe úzkou riflovou sukni nad kolena a modrý nátělník. Vlasy změnila na hnědé, prodloužila je a malinko natočila. Oči si zbarvila do hněda a prohlédla se v zrcadle. Takhle by ji nikdo nepoznal. Vyrazila na kouzelnickou diskotéku v londýně. Byla tam asi dvě hodiny, ale přestalo ji to tam bavit. Sebrala se a opuštěnými uličkami londýna se vydala na procházku. Domů se jí ještě nechtělo. Nakonec narazila na malý bar. Vstoupila dovnitř a sedla si na barovou stoličku u baru. Přehlížela všechny pohledy, které po ní někteří hosté vrhali. "Co to bude?" Zeptal se barman. "Dvojitou whisky." Trochu se zamračil. "Promiňte že se ptám, ale kolik je vám let." Tonksová vyndala z tašky mudlovské doklady a předložila mu je. Barman jen kývl hlavou a nalil ji whisky. Po chvíli si k ní přisedl muž v dost podnapilém stavu. "Ahoj kotě, co tady tak sama?" Začal na ní balící techniku. "Ráda sedím sama. Kdybych toužila po společnosti, věř mi že bych si nějakou našla." Odbyla ho. "Ale ale, kočička vytáhla drápky." "Nechtěj, aby se kočička rozzlobila." Pronesla varovně. "Nebuď taková netykavka." Šeptal jí do ouška a rukou jí zajel kolem pasu. "Nech mě." Odstrčila ho od sebe. "Ale no tak.." Najednou ho od ní někdo odstrčil. "Myslím, že slečna jasně řekla ne." Řekl muž za ním. Tonksová zamrkala. Byl to moc sympatický muž s hnědými vlasy. "No jo." Zamumlal ožrala a pomalu se vydal pryč. "Děkuju." Řekla mu. "Není zač. Nemám rád ty, co si dovolují na slabší. Můžu přisednout?" "Jistě." Usmála se na něj. Sedl si vedle ní a pomalu se dali do rozhovoru. O půlnoci v baru zavírali, tak se dali na cestu domů v značně podroušeném stavu. "Hele a co budeme dělat teď?" Zeptala se rozesmátá Tonks. "No já-já nevím." Motal se mu jazyk. Načeš se oba rozesmáli a navzájem se podpírali. "Mám doma láhev bezva pití, co ty na to?" Navrhl najednou. "To z ní dobře, ale není to jen způsob jak mě dostat k tobě domů?" Provokovala ho. "Hele na mou čest. Ani se tě nedotknu, jestli nebudeš chtít." "A když budu chtít?" "No v tom případě.." Jemně se k ní naklonil a políbil ji. "No tak tohle je moc dobrý argument." Zmohla se po chvíli na slovo. V ruku v ruce vyrazili pomalým kolébavým krokem k němu do bytu. Bydlel jen pár ulic od baru. "Není to nic moc, ale je to domov." Řekl, když vešli do malého bytu. "Malý, ale útulný." Zhodnotila. Vytáhl flašku a dvě skleničky. Ještě asi dvě hodiny si povídali a opíjeli se. Pak už to na oba bylo dost a začali se jim klížit oči. "Můžžes tu přřesppat, jestli chcess." Pokoušel se zformulovat větu. "Slibbujuu, že se budu drr-žet dáál." Tonks se rozesmála. "Domůů bych stejne-ně ne-ne-tferíla." S tím se oba složili na postel a rozesmáli se. Najednou se na něj otočila a lehla si na jeho rameno. Automaticky chytl rukou kolem pasu a v takovém obětí spolu usnuli.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 22. ledna 2007 v 17:57 | Reagovat

Dobrý, moc hezký, jenom... nějak sem nepochopila, kdo byl ten chlápek, nebyl to náhodou Remus?O:-)

2 mariana mariana | Web | 22. ledna 2007 v 19:34 | Reagovat

Kdo si počká, ten se dočká...

3 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 23. ledna 2007 v 16:50 | Reagovat

Hem... asi nemám na výběr, co? No jo, tak holt čekat budu no... ale zkus to čekání trochu urychlit;)

4 Višnu Višnu | Web | 3. července 2009 v 14:52 | Reagovat

Kdo pak si je ten tajemný nezámý kavalíř, no jdu to zjistit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.