4.Kapitola - Láska pro každého

25. ledna 2007 v 20:03 | mariana |  Láska pro každého
Láska pro každého
Pár dní na to byla Tonksová v eskortě, která převážela Harryho Pottera na ústředí. Seznámila se i s jeho přáteli a dalšími Weasleyovými dětmi. Ústředí bylo najednou tak plné lidí. Už nebylo opuštěné. René s Nikol se postupně začali vídat častěji. Začali středečním obědem a pak jak kdy mohli. Nikol mu řekla, že pracuje jako policistka, což je vlastně skoro pravda. René neměl stálou práci. Přivydělával si různými brigádami. Když se ho ptala, proč si nedokáže sehnat nějakou pořádnou práci, jí odpověděl, že ho okamžitě propustí, jakmile zjistí, že je často nemocný. Nechtěl o tom moc mluvit, tak ho nenutila. Oba před sebou měli tajemství a nevěděli, jak to tomu druhému říct. Ke konci srpna ho k sobě pozvala na večeři. Uvařila skvělé jídlo, které jí naučila její mamka. René v jejím bytě ještě nebyl, takže ho musela upravit tak, aby na něm nebylo nic podezřelého. Schovala letax z krbu, krb zabezpečila proti přenosu, celý byt začarovala proti přemisťovacím kouzlem a všechny pohyblivé fotografie schovala do šuplíku. Nikdy netušila kolik kouzelnických věcí používá. Nakonec si schovala i hůlku. Vše bylo perfektně nachystané. Za pár minut na to přišel René. Nikol mu ukázala celý třípokojový byt. Kuchyň, ložnici a velký obyvák. "Páni. Super byt. Prostornější, než ten můj." Zhodnotil. "To ano, ale jen o trošku. Závidím ti, malý byt. Alespoň toho nemusíš tak moc uklízet." Dali si skvělou večeři a pak si sedli před krbu se sklenkou vína. "Je mi s tebou moc dobře." Začal René. Nikol se pousmála. "Mě s tebou taky." Jemně ho políbila. Čekala na reakci. Přitáhl si ji k sobě a vášnivě políbil. Bylo v tom tolik lásky. Poznala, že k ní cítí to, co ona k němu. Pomalu se přesunuli do ložnice. Byl tak něžný.. Tonksová ještě nepoznala takového muže. Choval se k ní jinak, než ostatní. Okamžitě poznala, že je s ním v bezpečí a že by jí neublížil. Klesli na postel a unášeli se svými city. "Miluju tě." Zašeptal jí do ucha. "Já tebe taky." V ten okamžik splynuli v jedno tělo, jednu duši…
Sluneční paprsky jemně prosvítali do pokoje a ozařovali její obyvatele. Oba leželi nazí pod přikrývkou a byli stulení k sobě. Paprsky ji jemně začali šimrat. Opatrně otevřela oči a porozhlédla se kolem. Ležela v náručí spícího Reného. Chvíli si ho prohlížela a pak se začal probouzet. "Copak?" Zeptal se, když viděl, jak ho pozoruje. "Nic. Jen se mi líbí pozorovat tě, když spíš." Překvapeně na ni koukal. "Víš, že je to fajn, mít v náručí krásnou ženu." "Vážně?" Jemně ho políbila, pak se od něj chtěla odtáhnout, ale nedovolil jí to. "Počkej, ještě nechoď." Přitáhl si ji k sobě. "Musím. Jinak nestihnu jít do práce." "Škoda. Máš čas večer?" "Bohužel, pak mám ještě nějakou práci." "Práci?" "Vypomáhám v hlídání, když je málo lidí." Objasnila. "Dvojnásobná škoda." Vstali, oblékli se a spolu posnídali. "Tak zítra." Rozloučila se s ním před dveřmi a odešla. Za rohem se přemístila přímo na ministerstvo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mariana mariana | Web | 25. ledna 2007 v 20:04 | Reagovat

Měla jsem trochu víc času, tak přidávám další část. snad se bude líbit :-)

2 NyJa NyJa | 25. ledna 2007 v 20:48 | Reagovat

wow...to je good a nejlepší je že už možná vim, kdo je René, ale pořád mi tam nesedí pár věcí...no to je jedno... kapitolka je fakt perfektní, těším se na další.

3 pasu pasu | 27. ledna 2007 v 16:00 | Reagovat

super uzasna povídka jen aby ten René nebyl nákej smrtijed

4 snape anonym snape anonym | 3. ledna 2011 v 12:33 | Reagovat

nemocnej?takže vlkodlak!!

5 kikina kikina | E-mail | 4. července 2011 v 21:19 | Reagovat

no mam nejspiš trochu podezřeni kdo by mohl bý ten záhadný rené čtu dál jo a suprově píšeš

6 geb geb | 30. května 2014 v 19:10 | Reagovat

Vsadím se o cokoli,že René a Remus jsou 1 člověk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.