5.Kapitola - Čarodějové

27. ledna 2007 v 16:19 | mariana |  Láska pro každého

Čarodějové

Září pomalu utíkalo a byl tu říjen. Nikol a René si velmi rozuměli. Znali se už přes tři měsíce a vypadalo to mezi nimi velmi vážně. Ani jeden ještě nepotkali někoho takového. Byla to láska na první pohled. To bylo jasné. Tonksová se rozhodla říci mu o svých schopnostech. Když ji bude mít rád i potom, je to muž jejího života. Setkali se v "jejich" baru. Posilnili se několika panáky. Bylo vidět, že René má také něco na srdci. "Potřebuji s tebou mluvit." Řekl najednou. "Já s tebou také." Přitakala. "K tobě nebo ke mně?" "K tobě je to blíž." Zaplatili a vyrazili do jeho bytu. "Tak o čem.." Začali oba najednou. Lehce se pousmáli. "Začni ty." Řekli najednou oba. Opět nikdo nebyl první. Nakonec René přišel s kusem papíru a dvěma tužkami. "Napíšeme to na papír a vyměníme si je." "No, ale aby to s tebou neseklo." Začala. "No spíš s tebou." Přitakal. Postavili se k sobě zády a každý na papírek načmáral pár slov. Pak se k sobě otočili a papírky si vyměnili. "Vážně to chceš risknout?" Ujasnil si. "A ty?" Nakonec papírky otevřeli a oba ztuhnuli. René držel papírek: Jsem čarodějka, a Nikol papírek: Jsem čaroděj. Nevěřícně se na sebe podívali a začali se strašně smát. "Ty vážně patříš k nám?" Nevěřil. "Spíš jestli ty k nám." Odpověděla mu. Aby se přesvědčil, vytáhla hůlku a mávla s ní. Najednou před nimi na stole ležela nachystaná svačina. René se pousmál. Vytáhl hůlku, mávl s ní a přikouzlil k tomu pití. Oba si teď byli jistí, že jsou oba čarodějové. "Tak to jsem tedy nečekala." Přiznala se. "Jo, kdybych to věděl, ušetřil bych si spoustu nervů." Přiznal se. "A co teprve já. Bála jsem se, že jsi mudla a nepochopíš mě." "Proč by ti to vadilo?" "Nechtěla jsem o tebe přijít." Přiznala. "Já o tebe taky ne."
"Tonks, tak co ten tvůj přítel?" Zeptal se Sirius. "Co by s ním bylo?" Nechápala. "Takže spolu ještě chodíte." Vyvodil. "Tak co?" Tlačil na ni dál. "Dobře, dobře. Je to čaroděj." Ukončila. "No hurá, alespoň něco o něm víme. A je na naší straně nebo patří k těm zlým?" "Myslím, že je na naší straně." "Ale jistě to nevíš, že?" Rýpnul si. "Kdybys ho znal, neptal by ses tak." "Tak nás představ." Navrhl. Tonksová se rozesmála. "Sirie, pro většinu lidí, jsi uprchlý zločinec. Jak si myslíš, že by reagoval, kdybych tě představila jako rodinu?" Dělal, že přemýšlí. "No prvně by byl v šoku, pak by se tě ptal, proč jsi mu to neřekla. Pokračoval by výslechem typu: Proč se s ním vídáš…a zakončil by to: Blacku, vzdej se, půjdeš do Azkabanu." Tonks se rozesmála. "No, takhle nějak by to nejspíš vypadalo." "Tak, kdy mu to řekneš?" Zeptal se naivně. "To myslíš vážně?" Vytřeštila na něj oči. "Jistě." Řekl zcela jistě. Načeš Tonks spadla pod stůl v záchvatu smíchu. "Co je tady tak směšného?" Zeptal se Remus, který právě vstoupil do kuchyně. "Navrhl jsem jí, ať mě představí jejímu příteli." Remova reakce byla okamžitá. Skončil v záchvatu smíchu vedle Tonksové. "Sakra, co je tady k smíchu?" Nechápal Sirius. "Sirie, až se bude chtít někdy s někým rozejít, věř jí, že tě požádá o pomoc." Vysvětlil Remus.
Večer se setkali u Nikol doma. "Tak mě napadá, když jsi mi řekla, že pracuješ jako policistka, takže…" Nedořekl. "Ve skutečnosti jsem bystrozorka." "Páni. Netušil jsem, že taková křehká dívka může dělat bystrozorku. Nebojíš se?" "Nemám čeho. Je to sice nebezpečná práce, ale baví mě." "Ještě se ti nikdo nepokusil pomstít?" "Jak by mě našel? Neznají jméno." "Ale třeba podle tváře." Navrhl. Nikol najednou upustila hrnek, který držela v ruce. "Jsi v pohodě?" Přiskočil k ní najednou. Byla bledá, jako by ji něco trápilo. "Jo. Já jen.." Odmlčela se. "Víš, že mi můžeš věřit." "Vím, ale bojím se, že mě nepochopíš..Já..nechci tě ztratit." "Neztratíš, slibuju." Chvíli se dívala do jeho očí. "Něco o mě ještě nevíš. Mám zvláštní schopnost. Jsem metamorfomág." René ztuhl. "To..to myslíš vážně?" Zeptal se hodně překvapeně. "Ano." Aby mu to dokázala, přeměnila se v jeho dvojníka. "Kolik vás existuje?" "Po pravdě..Ještě jsem se s nikým takovým nesetkala. Je to ojedinělá schopnost a spousta lidí ji tají." René byl bílý jako stěna. Zmateně ho pozorovala. Ještě s nikým to tak nezamávalo. Proč se mu to nelíbí? Vždyť je to jen schopnost. Chvíli ještě spolu seděli u spolu a René se pak omluvil, že musí ještě něco zařídit. Něco nebylo v pořádku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 NyJa NyJa | 27. ledna 2007 v 17:01 | Reagovat

Perfektní kapitolka , tak šup další, jinak prasknu napětím:-)

2 pasu pasu | Web | 27. ledna 2007 v 17:36 | Reagovat

jj dalsí prosím

3 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 28. ledna 2007 v 21:51 | Reagovat

Mě začíná svítat... brzy, co?:)) moc krásný, rychle pis pokračování;)

4 Višnu Višnu | Web | 3. července 2009 v 15:13 | Reagovat

Něco nebylo v pořádku, myslím, že tohohle nápadníka by Sirius nevyděsil.
:o)

5 snape anonym snape anonym | 3. ledna 2011 v 12:37 | Reagovat

to říkám-jí zná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.