2.Kapitola - Kolega na výpomoc

4. února 2007 v 18:37 | mariana |  Mudla i čarodějka
2.Kapitola - Kolega na výpomoc
Víkend utekl jako voda a opět tu bylo pondělí. Edita (naše hlavní postava) se jako vždy oblékla do kostýmu a vyrazila autem do práce. Na ministerstvu bylo málo parkovacích míst a hodně aut. Měla jediné štěstí, že jako zaměstnankyně úřadu dostala vlastní parkovací místo. Vzala svou tašku, zamknula auto a nastoupila do výtahu. V zrcadle ještě zkontrolovala svůj vzhled a vyrazila do své kanceláře. Pracovala pro samotného ministra. Její místo poradkyně znamenalo zajímat se o všechno. Nejen čísla, papíry či zákony. Vždy záleželo, s čím teď potřeboval její šéf pomoct. Jednou to byla statika, pak zase zemědělství, prostě co se naskytlo. Byla jeho pravou rukou. Co nevěděl on, věděla ona. Co on nestíhal, to dodělala ona. Došla ke dveřím své kanceláře a vstoupila. Před ní se rozlehla menší místnost, plná přeplněných regálů s potřebnými papíry a knihami. Vedle okna stál stůl, který měla zařízený dle své potřeby a jeden volný stůl. Tahle místnost patřila jenom jí. Zde byly všechny podklady k úředním záležitostem. Vlastně by tu ještě měl být někdo na výpomoc, ale zatím se nepodařilo najít někoho schopného. Odložila své věci, zapnula počítač a podívala se do diáře. Musela dnes nachystat několik věcí. Dozvěděla se to dost pozdě, ale přece jen to stihla. Začla se prodírat policemi s papíry a vytahovala vše potřebné. Kolik času by ušetřila, kdyby tady měla někoho na výpomoc. Spoustu času trávila hledáním a ukládáním.
Rožnulo se červené světýlko a místností se ozval hlas jejího šéfa. "Edito, mohla by jste mi prosím donést ty podklady pro dnešní schůzi?" Přesunula se k telefonu. "Jistě, hned jsem tam." Odpověděla a sbírala potřebné materiály. Vyšla na chodbu a o několik dveří dál zabočila do kanceláře. "Ahoj Isabel." Pozdravila sekretářku a svou kamarádku. "Ahoj Edit. Už na tebe čeká." Vpustila ji dovnitř. "Dobré ráno." Pozdravila. "Dobré. Tak máte všechno?" "Snad ano. Podařilo se mi získat ještě další informace o.." Oba se pohroužili do rozhovoru a přestali vnímat okolí.
Asi po hodině domlouvání a vysvětlování se dobrali ke konečnému řešení problému. "Výborně. Skvělá práce Edito. Nevím co bych si bez vás počal." Ed byla dost na rozpacích a tak zamumlala něco jako: Ale to nic nebylo. Ozvalo se klepání a vstoupila Isabel. "Pane ministře, je tu pan Pastorek." "Výborně pusťte ho prosím dál." Poprosil ji. Začala sbírat papíry, poznámky a mamky, které byly roztahané po celém stole. Všechno třídila do složek, aby to mohla opět zařadit. "Dobrý den." Pozdravil muž, který vstoupil do pracovny. Edit se k němu otočila a sjela ho rychlým pohledem. Muž byl mladší, tak kolem třiceti. Měl hnědé kratší vlasy, vysokou postavu a vypadal velmi mile. Velmi ji zajímalo, co tady asi dělá. "Dobrý den, pane Pastorku." Pozdravil ho ministr a potřásl si s ním rukou. "Edito tohle je váš nový pomocník Kingsley Pastorek." Představil jí ho. Lehce se pousmála a podala mu ruku. "Těší mě. Edita Petrsnová, ale říkej mi Edit nebo Ed." Kingsley se také pousmál a rychle si ji prohlédl. Měla modrý kalhotový kostým a vlasy sepnuté do úhledného drdolu. "Mě také. Ale bohužel zkratku jména nemám." Oba se pousmáli. "Říkal jsem si, že by se vám hodila pomoc. A konečně se nám podařilo sehnal někoho schopného." "To jsem ráda. Už se v těch papírech začínám ztrácet a zaberou mi mnoho času." Pak začala sbírat všechny složky. Kingsley se okamžitě ochotně nabídl, že jí pomůže. Rozloučili se a vydali se do její, teď už jejich kanceláře. "Tak tohle je naše království." Představila mu jejich kancelář. Zbytek dne mu ukazovala co kde najde, jak to má zařadit a představila mu spoustu lidí.
Během dalších dnů se skvěle zapracoval. Překvapovalo ji kolik toho stihne. Buď je vážně tak dobrý, nebo na to má nějaký trik. Přemýšlela nad ním. Trochu blíž se poznali. Zjistila, že je to moc fajn člověk. Jednou jí dokonce pozval na oběd. Pozvání ráda přijala. Zašli si do jedné blízké restaurace, kde skvěle vařili. Další dny mezi frmolem skoro nebyl čas na jídlo. Kingsley jednou vstoupil do kanceláře a spatřil ji, jak je zahloubaná do nějaké knížky a pokouší se jíst. Byl to velmi zábavný pohled. Takže se rozesmál na celé kolo, až se lekla. "Sakra, tys mě ale vystrašil." Obořila se na něj. "Promiň Ed, ale ten pohled na tebe byl vážně úžasný." Lehce se začervenala. Tušila co tím chce říct. Když se začetla přestala vnímat svět. "Co čteš zajímavého?" Nadhodil. "Takovou oddechovou četbu. To by tě stejně nezajímalo." "Vážně?" Přešel k ní a podíval se na knihu. Překvapeně zvedl obočí a podíval se na ni. "Zajímáš se o kouzla?" "Spíš mě to zaujalo v knihovně. Nic takového jsem doposud neviděla a přijde mi to mnohem věrohodnější než ten zbytek."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 4. února 2007 v 19:46 | Reagovat

Krása... jsem strašně napjatá, doufám, že pokračování bude přibývat stejně rychle jako doteď:))

2 MarryT MarryT | Web | 10. února 2008 v 18:48 | Reagovat

Super!!! No ještě aby spolu začali chodit ;-)

3 snape anonym snape anonym | 3. ledna 2011 v 11:30 | Reagovat

kingsley?u mudlů? hmm...jak se to bude vyvíjet dál?

4 Moony Moony | Web | 15. března 2013 v 14:25 | Reagovat

ooo Kingsley :)) u mudlů tak proč ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.