3.Kapitola - Nepříjemnosti

7. února 2007 v 15:54 | mariana |  Mudla i čarodějka
3.Kapitola - Nepříjemnosti
Týdny pomalu ubíhali a Kingsley už tu pracoval tři měsíce. Během té doby už Ed neviděla nic takového podezřelého jako předtím. I když si tím nebyla úplně jistá. Blížilo se jednání o jednom důležitém zákonu a v práci měli frmol. Tento zákon byl některým lidem hodně velkým trnem v oku. Museli dávat strašný pozor kde a před kým mluví. Často v kancelářích nacházeli štěnice nebo se je někdo pokusil zastrašit. Poslední dobou si na to začali zvykat. Ed musela dostat ochranku, protože ji někdo napadl v garážích. Měla naraženou ruku a nějaké modřiny, jinak byla v pořádku. Kingsley se teď od ní nehnul na krok. Bylo jasné, že pokud odstraní poradkyni ministra, zákon neprojde. Došlo to tak daleko, že ji přestěhovali do hotelu. Štvalo jí to, ale nic s tím nemohla udělat. Musela počkat, až bude zákon schválen.
Den před jednáním byl dost hektický. Pořád jim vyzváněl telefon, někdo jim hodil cihlu do okna, vypnul se jim proud a dokonce vyhlásili požární poplach. Když se mohli vrátit, našli kancelář v dezolátním stavu. Někdo ji za tu krátkou chvíli stihl prohledat a všechny materiály rozházet. "Sakra. Ti parchanti." Zaklel Kingsley, když to viděl. "Kéž by už to bylo za námi." "Musíme to přetřídit a najít jestli něco nechybí na zítra." "Neboj, materiály na zítra nenašli." "Jak to víš?" Nechápal. "Vážně sis myslel, že bych tak důležité papíry nechala tady o samotě? Jsou schované na bezpečném místě." "Díky bohu." Oddechl si. "Představa, že by všechny ta práce přišla vniveč, byla děsivá." Dořekl. Podívali se na sebe a začali se smát. Jakmile se dali do úklidu, smích je rychle přešel. Celý den je pěkně vyřídil, takže už se těšili domů.
Ed zvedla hlavu od papírů a zjistila, že venku už je tma. Protřela si unavené oči a protáhla se. Pracovala na těch podkladech hodně dlouho, až úplně zapomněla na čas. Utřídila je do správného pořadí a opět schovala na bezpečné místo. Už se chystala k odchodu, když se jí najdenou zachvěl žaludek. Bylo to jako tušení... Zhasla světlo a nepatrně pootevřela dveře. To co uviděla ji vyrazilo dech. Stálo tam několik zamaskovaných postav v dlouhých černých pláštích. Sakra. Zaklela. Nevěděla co tu chtějí, ale bylo jí jasné, že to nebude nic dobrého. Zaposlouchala se do jejich rozhovoru, ale zaslechla jen pár útržků: …zítra bude rada…zákon..nepodařilo zneškodnit …musíme ho najít…bez něj neprojde.. Tato slova jí okamžitě začala dávat smysl. Věděla, že ministr je ještě tady. Připravoval se na zítřek. Urychleně přemýšlela, jak ho rychle varovat, tak aby to nevěděli. Na chodbu nemohla, okno bylo příliš vysoko, telefon by slyšeli, klimatizace byla moc malá a jiné dveře z této místnosti nevedly. Musím něco udělat, jinak mu něco udělají. Viděla co dělali s tou ženou a nedoufala, že by se tady objevil někdo na pomoc. V té nervozitě si nervózně protáčela prstýnkem na své ruce. Runy, které na něm byly vyryté se najednou rozzářili. A jí jakoby prostoupil pocit bezpečí a jistoty. Zavřela oči a plně se soustředila.
Ministr, který u sebe v kanceláři doposud pracoval, najednou strnul. V hlavě se mu rozezněl hlas jeho poradkyně Edity. Pane ministře, musíte se okamžitě schovat. Protřel si oči a protáhl se. Myslel si, že je přepracovaný. Když se ten hlas ozval po druhé, musel si přiznat, že se mu to nezdálo. Jste to vy Edito? Zeptal se v hlavě. Ano. Prosím poslechněte mě. Musíte se okamžitě schovat.- Proč? Nechápal. Na chodbě stojí divní lidé. Už jsem je viděla. Pokud jsou tady oni, tak to znamená nepříjemnosti. Věřte mi.- Jak to vůbec děláte?- Sama nevím. Jen jsem vás chtěla nějak varovat a tohle se stalo. Prosím schovejte se.
"Bombarda!" Chodbou se nesl hlasitý výbuch. Ed sebou trhla a pootevřela dveře. Všude po chodbě se váleli třísky dveří a zbytky omítky. Najednou tichou budovu zalil bolestivý ženský křik. Znala ho. Už jednou ho slyšela. Ti muži mučili Isabel. Chtěla by něco podniknout, ale co mohla dělat? Najednou křik ustal. Bylo ticho, které nevěstilo nic dobrého. Modlila se jen, aby se ministr včas schoval. Chvíli bylo ticho, ale pak zaslechla z kanceláře naštvané hlasy. "Je pryč!" "K sakru! Kde je?" Překřikovali se navzájem. "Prohledejte budovu!" Nakázal další. Okamžitě si začali rozdělovat místa a rozešli se na ně. Jejich poslední rozkaz jí zamrazil v zádech. "Všechny zabte!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 7. února 2007 v 17:45 | Reagovat

Teda, to se začíná pěkně rozjíždět:)) ale ten konec... to jsou muka!!!;)

2 NyJa NyJa | 7. února 2007 v 18:44 | Reagovat

super, ale já chci vědět jak to dopadne... doufám, že nová kapitolka bude co nejdřív :-)

3 Blackes Blackes | E-mail | Web | 7. února 2007 v 18:59 | Reagovat

ježíš takové konce fakt nejsou pro mě...takže honem přiej další takovou skvělou kapitolku..hlavně bez toho hnusného konce=)

4 Ghoster Ghoster | Web | 7. února 2007 v 23:19 | Reagovat

Super....jen tak dál :P

5 MarryT MarryT | Web | 10. února 2008 v 18:51 | Reagovat

Super, umět s ním jen tak mluvit, nejspíš za to mohly ty runy ;-)

6 snape anonym snape anonym | 3. ledna 2011 v 11:36 | Reagovat

podle vyprávění to jsou mozkomoři. ale ty nemluvěj... co by smrtijedi chtěli u mudlů? uvidíme, jak to půjde dál...
počkat, kde je kingsley?

7 Moony Moony | Web | 15. března 2013 v 14:28 | Reagovat

hele s te povídky jsem zmatená :) koho Smrtijedi hledají? když mudlovského ministra tak co po něm chtějí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.