5.Kapitola - Ústředí

12. února 2007 v 11:02 | mariana |  Mudla i čarodějka
5.Kapitola - Ústředí
"A co ministr?" Optal se stříbrovlasý muž. "Není tu Brumbále." "Tak kde může být?" "V bezpečí." Vysvětlila Ed. "Kde?" "Nevím. Jen jsem mu dala vědět, ať se schová." "Jak dala vědět?" Zeptal se jí. "Prostě dala vědět. Víc ti neřeknu, dokud mi ty nevysvětlíš pár věcí." Zadívala se mu do očí. Bylo v nich vidět odhodlání a její tvrdohlavost znal. "No já-já.." Začal koktat. "Páni Kingsley, ty dokážeš koktat?" Utahovala si z něj žena s fialovými vlasy. Začal se s ní hádat, ale to už nevnímala. Zaměřila se na ministra. Najednou se otočila a zamířila do jeho pracovny. Jejího odchodu si všimli a zamířili za ní. "Ed co hledáš?" Zeptal se. "Ten spínač." "Spínač?" Nechápali. Pak ho však našla a knihovna klapla. "Tady je." Vydala se ke knihovně a otevřela otvor. "Jak jsi ho našla?" "Tajemství." Vydala se po schodech dolů. Narazila na dveře a otevřela je. Byl to malý zařízený pokojík. "Edito jste to vy?" Vyhrkl ministr. "Ano. Už je vše v pořádku. Jsme v bezpečí." Vyvedla ho do jeho pracovny.
"Pane ministře, jste v pořádku?" Zeptal se ho. "Teď už ano Brumbále." "Vy se znáte?" Nechápala Ed. "Jistě, jsou věci, které musí ministr vědět, ale kdyby je někomu řekl, určitě by mu nevěřili." "I když mi to nebudeš věřit, jsme kouzelníci Edit." Začal vysvětlovat Kingsley. "To vím už dávno. Jen jsem čekala, kdy mi to někdo potvrdí." "Máš nám co vysvětlovat." "A co?" Dělala, že nechápe. "Třeba: Jak jsi je omráčila, proč ten nůž nebyl od krve, jak jsi upozornila ministra a jak víš, že jsme kouzelníci." "Tak tedy ten nůž nebyl od krve, protože nikoho nemůže poranit. Jeho bodnutí způsobí bezvědomí. A to že jste kouzelníci vím díky tomu, že jsem vás viděla."
"Chybí odpověď na otázku, jak jste upozornila ministra." Přidala se žena. "Její hlas mi zněl v hlavě." Vysvětlil ministr. "Jsi telepatka?" Vyptával se Pastorek.. "Nevím co jsem." "Jak to nevíte? Je tak těžké i pro mudlu vědět, zda se dokáže spojit s jinou lidskou myslí?" Zapojil se do rozhovoru černovlasý muž, ze kterého jasně čišelo pohrdání a jízlivost. Hleděl jí přímo do očí a ani nemrkal. "Nechte toho, jinak vám ublížím." Varovala ho. "Nechat čeho?" Nechápali okolní lidé. "Dloubete se mi v hlavě tak nenápadně, jako žhavé železo." "Severusi?" Optal se ho Brumbál. "Přece jen ve vás něco je." Najednou jí břichem projela křeč. Vycházela z místa její jizvy. Vykřikla a svezla se k zemi. "Co je jí?" Vše se zatmělo..
Pomalu se začala probouzet. Ležela v měkké posteli v malém pokoji, který neznala. Kde to jsem? Pomalu se nadzvedla, ale píchlo jí v břiše. Už zase ta stará jizva. Ozývá se minulost. Až teď si všimla, že v křesle vedle krbu sedí muž. Byl to ten muž, kterého viděla tehdy v noci. Vypadal mladě, ale přitom tak staře. Jeho rezavé vlasy byly protkané stříbrem. Vyhrnula si tričko a podívala se na jizvu. Její okolí bylo zarudlé, jako by ji něco rozdráždilo.. "Do pár dní by jste měla být v pořádku." Pronesl najednou muž, který se právě probudil. Strašně se ho lekla. "Omlouvám se, to jsem nechtěl." "To je v pořádku. Jen nechápu, co ji znovu spustilo. Myslela jsem, že už je konec. Že je minulost mrtvá." "Pokud se cítíte lépe, zašel bych za ostatními. Dlužíte nám všem vysvětlení." "Tak jako vy mě." Lehce se nad tím musel pousmát.
"Jmenuju se Remus Lupin, zkráceně Rem." "Edita Petrsnová, ale říkejte mi Edit nebo Ed." "Těší mě. Zvládneš sejít dolů?" "Myslím, že ano." Remus ji opatrně podepřel a pomohl ji na nohy. Vratkým krokem se vydala do kuchyně. Jednu ruku měla obtočenou kolem Rema a druhou si svírala ránu. Dostali se na tmavou chodbu strašidelného domu. Naskakovala jí z něj husí kůže. Vešli do sklepní kuchyně, kde seděla u stolu spousta pro ni cizích lidí. "Dobré ráno." Pozdravila všechny. "Dobré." Ozvalo se několikahlasně. Rem ji posadil na židli a jedna silnější žena ji donesla snídani. "Najezte se, potřebujete sílu." "Děkuju." Dala se do snídaně, která byla moc dobrá.
Remus mezi tím s nimi prohodil pár slov a vydal se ke krbu. Vstoupil do něj něco řekl a najednou zmizel v zelených plamenech. Ed to celé sledovala se zaujatým výrazem a mírným překvapením. "Tohle děláte častěji?" Zeptala se zvědavě. "Ano. Říká se tomu letax. Přemisťujeme se tak z jednoho krbu do druhého. Samozřejmě musí být zapojený do sítě." Vysvětlila jí ta žena. "Já jsem Molly." Představila se. "Moc mě těší. Já jsem Edita." Nato ji Molly představila další lidi v kuchyni. Do kuchyně se začali slézat různé lidé. Někteří přišli krbem, jiní dveřmi. Všichni pozdravili a usadili se ke stolu. Ed si je všechny se zájmem prohlížela.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ghoster Ghoster | Web | 12. února 2007 v 20:27 | Reagovat

Honem další, je to dobrý!

2 Blackes Blackes | E-mail | Web | 12. února 2007 v 20:49 | Reagovat

nádherné =)

3 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 13. února 2007 v 21:07 | Reagovat

Souhlasím, je to supr!!!:)

4 MarryT MarryT | Web | 10. února 2008 v 19:00 | Reagovat

Njn konečně seznamování ;-)

5 snape anonym snape anonym | 3. ledna 2011 v 11:45 | Reagovat

hmmm... to sa mi lúbí!!!

6 Moony Moony | Web | 15. března 2013 v 14:34 | Reagovat

naprostá dokonalost, zajímá mě jak to bude pokračovat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.