7.Kapitola – Čarodějka

16. února 2007 v 15:15 | mariana |  Mudla i čarodějka
7.Kapitola - Čarodějka
Skoro po dvou hodinách byl zákon odhlasován. Oba byli velmi unaveni, ale šťastni. Podklady zanesli do kanceláře a chystali se k odchodu, když celou budovou zazněl poplašný zvuk. Sebrala své věci a zamířila ke dveřím, kde se měla setkat s ostatními. Nikdo tam nebyl. Ze schodiště zněl křik. Obezřetně tam zamířila a sledovala ty tři, jak bojují se značnou přesilou smrtijedů. Ti, které nestačili hlídat, mezitím mučili lidi z ministerstva. Slyšela ten křik a viděla tu bolest.. Ani netušila co jí to napadlo a pomalu zamířila k nim. Samozřejmě si jí všimli. "Ed! Okamžitě se jdi schovat!" Křikl na ni Remus. Ona ho však nevnímala. Začali se jí vybavovat věci z jejího dětství. Už od rána o nich musela přemýšlet. Všechno probudila ta jizva. Najednou pocítila strašnou touhu je nějak zastavit. Ukázat jim, že nejsou ti co rozhodují kdo má žít a kdo zemřít.
Všechny okna na ministerstvu se rázem otevřela a dovnitř vnikl vítr. Byl to obrovitý průvan, který s každým cloumal. "Tak dost!" Křikla na smrtijedy. "Co si o sobě myslíš ty jedna mudlovská…" Křikl jeden z nich. Zbytek však nedořekl, protože se zarazil. V tom vichru, který tu nastal, se jen sotva kdo udržel na nohou. Ona však dál stála. Její vlnité vlasy se ani nehnuly. Jako by tady nebyl žádný vítr. Došlo mu, že ona za to může. "Ten vítr ji poslouchá." Křikl jeden z nich. V kouzelnickém společenství bylo ovládání počasí velmi ojedinělou schopností. Objevovala se jednou za pár stovek let a jen u vyvolených. Bylo jasné, že s ní si nemohou zahrávat. S ní ne. "Proč se vydáváš za mudlu? Proč nejsi v našem světě? Mohli bychom tě mnohému naučit!" Křikl na ni přes vítr jeden smrtijed.
"Kouzelnického světa jsem se kdysi vzdala z dobrého důvodu. A mudlou bych zůstala i nadále, kdyby jste sem nevtrhli. Odejděte, jestli si chcete zachovat život." "Nikdo nám nerozkazuje kromě našeho mistra!" Svých slov okamžitě litoval, protože bal odhozen na stěnu. Po několika marných pokusech to vzdali a přemístili se pryč. Vše utichlo. Vítr přestal foukat, okna se zavřela. Ticho proťal až bolestný výkřik. Všichni se otočili na Ed, která teď klečela a tiskla si břicho. Opět se ozvala její jizva. Zatímco se Tonks starala o mudly, oba ji podepřeli a přemístili se s ní na ústředí.
Seděla nad horkou čokoládou a vzpomínala na události dnešního dne. Použila mocná kouzla. Teď už o ní jistě věděli, že k nim patří. Je také čarodějka. Vždy si přála, aby poznala někoho jako ona a teď se jí naskytla skvělá příležitost. Všichni ji obezřetně pozorovali. Od doby co přišli vůbec nepromluvila. Stěží do ní dostali nějaké lektvary na posilnění. Postavili před ní hrnek horké čokolády a sledovali, jak pomalu upíjí. Topila se ve vlastních myšlenkách. Měla o čem přemýšlet, jako oni. Překvapila je svým zásahem. Sice tušili, že v ní něco je, ale tohle nikdo nečekal. Tohle vážně ne. "Ed?" Vyrušil jí z přemýšlení klidný Brumbálův hlas. Probrala se z transu a zjistila, že na ni kouká celá kuchyň. Ani si nevšimla, že se začali scházet. "Ano?" Odpověděla po chvíli. "Je na čase si promluvit." Povzdechla si.
"Já vím. Minulost se vrací a já tomu nezabráním. Na moc věcí si nevzpomínám. Jen na křik, co zalézal až do kostí a strašný smích. Bylo mi jen pár roků. S rodiči jsem vyrůstala poklidně. Objevili se u mě divné schopnosti, které jiné děti neměli. Až teď jistojistě vím, že to byla kouzla. Cvičila jsem se tajně a nikomu nic neřekla. Před pár lety mě rodiče viděli čarovat. K mému překvapení mi řekli, že to čekali. Přiznali mi, že jsem adoptovaná. Byly mi tehdy asi čtyři, když mé rodiče napadli a zabili. Já to přežila s jizvou na břiše. Ta mě bolela, jen když jsem moc kouzlila nebo objevila nové kouzlo. Pak jsem začala pracovat na ministerstvu.
Jednou večer, když jsem se vracela domů, jsem nedávala pozor a přešla uličku. Zastavila jsem se a uslyšela křik. Nenápadně jsem tam došla a viděla smrtijedy. Nevěděla jsem kdo jsou a co chtějí. Pak jste se tam objevili vy a bylo po boji. Tehdy jsem vás viděla. No a pak jste k nám nastrčili Kingsleyho. A včera se mi jasně potvrdila má domněnka, že je kouzelník. Ten nůž jsem si očarovala já. Ale jak jsem kontaktovala ministra sama nevím. Snažila jsem se najít způsob a najednou jsem ho cítila a mohla s ním mluvit." Nedokázala pokračovat. "A co ten dnešek?" Zeptal se jí klidně. "Vybavili se mi vzpomínky z dětství. Ani nevím co jsem udělala. Jen jsem se obklopila bezpečím. Bezpečím, které chránilo i dobré lidi. Sama nevím, co se to se mnou děje." Její slova byla působivá. Je vlastně čarodějka a ani o tom neví. Bylo zvláštní poslouchat, jak se sama učila kouzlit, bez cizí pomoci. Všem bylo jasné, že v ní je skvělý potenciál. Potenciál, který se jim jistě bude hodit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blackes Blackes | E-mail | Web | 16. února 2007 v 17:08 | Reagovat

To je čím dál tím víc zajímavější a ta rychlost, s jakou přidáváš je naprosto skvělá a já už nevím co říct, takže to by mohlo stačit ne? Jsi nadaná č... češka =)

2 NyJa NyJa | 16. února 2007 v 17:31 | Reagovat

perfekt... už se nemůžu dočkat pokráčka ...jako vždy :-)

3 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 16. února 2007 v 19:55 | Reagovat

Souhloasím s ostatníma, je to prostě božííííí:)))

4 pasu pasu | Web | 16. února 2007 v 20:57 | Reagovat

vážně suprová povídka. už se strašně moc těším na další kapitolku. doufám, že bude brzy. Vážně moc moc moc skvělá kapitolka.

5 MarryT MarryT | Web | 10. února 2008 v 19:08 | Reagovat

Jen je škoda že svůj skvělý potenciál nemohla používat ve škole.... no ale jinak to asi nešlo...

6 Moony Moony | Web | 15. března 2013 v 14:39 | Reagovat

wow, ovládat vítr? :D tak proč ne :D :D paráda prostě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.