1.Kapitola - Zřícenina Klei

1. března 2007 v 19:50 | mariana |  Mariana, tajemná žena
1.Kapitola - Zřícenina Klei
V brzkých ranních hodinách se Harry převaloval na posteli. Opět se mu zdál sen o smrti jeho kmotra. Jak padá do oblouku a nikdo mu už nemůže pomoci. Najednou byl však sen přerušen něčím co už Harry znal. Začala ho strašně pálit jizva a on se ocitl na nějaké louce. Věděl co to znamená. Spojil se s Voldemortem přes svou jizvu. Už se mu to několikrát stalo. Vždy když byl Voldemort šťastný nebo naštvaný.
Bylo nad ránem. Nad loukou se vznášel jemný opar mlhy. Tohle místo neznal. Otočil se a uviděl nějakou zříceninu. Pár jejích oken mělo starou vykovanou mříž s klíčem uprostřed. Byl to asi nějaký symbol. V tu chvíli uslyšel křik ženy. Otočil se a uviděl, jak bojuje asi s deseti smrtijedy. Zatím se držela. Bylo vidět, že je zvyklá bojovat a že se jen tak nevzdá. Nechtěla. Měla v sobě odhodlání nevydat se jim. Harryho napadlo, proč ji asi chtějí živou? Nesesílali na ní žádné smrtící kletby. Snažili se jí spoutat. Dlouho proti této přesile nemůže stát. Musí ji nějak pomoct.
Jakmile si to uvědomil, tak se s prudkým trhnutím posadil na posteli. Byl celý zpocený a dýchal, jakoby běžel maratón. Co teď?Musím ji nějak pomoct. Jenže jak dát někomu rychle vědět? Mohl bych poslat Hedviku, ale než by donesla vzkaz byla by ta žena už mrtvá. Harry usilovně přemýšlel o všech možných kouzelnických prostředcích dorozumívání. Všechny musel okamžitě vyloučit. Pak ho to ale napadlo. Telefon! Pan Weasley přece má v Doupěti telefon. Vyskočil z postele a potichu došel k telefonu a začal volat. Musel čekat, vždyť byly tři ráno…
Mezitím na louce před zříceninou Klei. "Vzdej se ty jedno stvoření a služ našemu pánovi. Víš, že tě stejně jednou dostane, tak to zbytečně neprodlužuj." Promluvil k Marianě jeden smrtijed. Ale ona se nevzdávala. Věděla co je to být u Voldemorta. Vždyť už ji jednou zajal. Jako památku na ten den měla po celém těle spoustu jizev.
Marí nebyla obyčejný člověk. Po rodičích zdědila velice zvláštní schopnost, byla empatička. Dokázala vycítit pocity i úmysly všech lidí i některých zvířat. Přesto jí tato schopnost velice vysilovala. Cítila bolest všech lidí, jejich trápení a obavy. Někdy měla pocit, že se z toho zblázní, ale za těch několik let se s ní naučila žít. Také kvůli její schopnosti ji chtěl Voldemort na svou stranu. Naštěstí pro ni věděl jen o její empatii. Kdyby odhalil všechny její schopnosti asi by ji sám střežil. Jenže ani Marí nevěděla o všech svých schopnostech, které se postupně objevovali.
Utíká před ním už přes rok. Nikdy nezůstala víc než pár dní na jednom místě. Asi před rokem přišel Volodemort s několika smrtijedy do jejich domu, kde bydlela s rodiči. Nikdy nepřišla na to, jak zjistil, že má tuto schopnost, ale věděl to. Proto přišel. Dlouho její rodiče mučili, aby mu řekli, kde je. Marí byla schovaná a vše sledovala. Chtěla jim pomoct, ale jakou proti nim měla šanci?Voldemorta to nakonec přestalo bavit a její rodiče zabil.
Nad dům vypustil znamení zla a nechal ho zapálit.Marí se dostala do svého pokoje, než se oheň stačil rozšířit, byla i se sbalenými věcmi venku. Skryla se v lese a z dobrého místa vše pozorovala. Nikomu se neukázala, chtěla zmizet a k tomu se jí naskytla dobrá příležitost. Všichni si myslí, že je mrtvá. Od té doby se toulá Británií a straní se lidem.
"Nikdy se k němu nepřidám. Už kvůli rodičům ne. Neměl s nimi žádné slitování, tak proč by ho měl mýt se mnou?" v jejích očích se zračila zlost. Zlost za její blízké, za sebe i za ostatní. Někteří smrtijedi pobledli, když viděli její pohled. Přesto se nevzdávali a snažili se jí zajmout. Vzduchem létali kletby a zaklínadla. Marí je snadným mávnutím odvracela. "Protego!"
Byl to nekonečný boj. Kdo však zvítězí? Pět jich ještě zůstávalo. Už jí docházeli síly. Neměla šanci, byla to velká přesila. Přesto se nechtěla vzdát, věděla co by jí čekalo. Jen utrpení a týrání. Nechtěla být někde zavřená. Byla zvyklá být volná jako pták. Chodila si kam chtěla a kdy chtěla. To by se ovšem změnilo. Věděla, že by nevydržela. Nedokázala by takhle žít.
Boj byl krutý. Měla několik odřenin, popálený hábit a pár zlomených žeber. Na noze se jí rýsovala dlouhá, hluboká rána, která jí krvácela. Dýchání se jí zhoršovalo. Pomalu se jí začala točit hlava. Ztratila naději na život. V tom uslyšela několikrát PRÁSK. Zděsila se. Další smrtijedi! A přímo za mými zády. Pronesla další kletbu a rychle se otočila, aby se podívala, kolik jich přišlo.
Najednou se však zarazila. Nebyli to smrtijedi. Bylo to asi deset lidí, když se na ně zaměřila vycítila, že jí nechtěli ublížit. Přišli jí pomoct! Nevěděla jak se o ní dozvěděli, hlavní bylo, že jsou zde. Déle už by nedokázala vzdorovat. Hlava se jí točila jako na kolotoči, z boku, kde měla zlomená žebra ji pulzovala bolest a její tělo už nemělo sílu. Byla tma a tak se orientovala jen podle pocitů které cítila.
Smrtijedi nepočítali s náhlým vpádem fénixova řádu a tak po chvíli boje se všichni přemístili. Členové hned zamířili k Marí. Vpředu šel muž v černém hábitu s bledou tváří rámovanou černými vlasy. Mariana se už neřídila svými pocity ani rozumem. Snažila se zůstat při vědomí. Podívala se na muže a zašeptala: "Děkuji" S tím to slovem na rtech se skácela k zemi. Hlava se jí motala strašnou rychlostí a bolest se nedala vydržet. Poslední co si pamatovala, byly mužné ruce, které ji vzali do náručí. Její mysl se propadala hloub do černé tmy. Daleko od všech starostí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mariana mariana | Web | 1. března 2007 v 19:51 | Reagovat

Táák, je to tady. Stihla jsem to ještě trochu dřív. Snad se bude líbit :-)

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 1. března 2007 v 21:04 | Reagovat

Tak tohle je skvělýýý..Moc se těším na další.=)

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 2. března 2007 v 15:49 | Reagovat

páni, fakt super. Vypadá to, že to bude hodně zajímavá povídka. Už aby tu byla další kapitolka

4 Dafné Dafné | 8. prosince 2007 v 19:16 | Reagovat

Docela dobré, ale oprav ty hrubky ve shodě podmětu s přísudkem, jinak vyletím z kůže.

5 keksik keksik | 8. srpna 2010 v 16:53 | Reagovat

teda moc zajímavý, ale je tam tolik chyb, že to číst prostě nemůžu, promin

6 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 17:40 | Reagovat

to sa mi bude lúbiť!!!

7 Moony Moony | Web | 16. března 2013 v 11:50 | Reagovat

nádherný začátek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.