10.Kapitola - Porociotte

19. března 2007 v 13:09 | mariana |  Mariana, tajemná žena
10.Kapitola - Porociotte
Škola pokračovala velmi dobře. Marí se se všemi rychle spřátelila. I s Harrym. Začala ho poznávat a postupně jí docházelo, co všechno musel prožít. Ztrátu rodičů, zlé příbuzné, několik setkání s Voldemortem, smrt Cedrika a Siriuse. Dalo by se říci, že při životě ho drželi jeho dva přátelé, kteří mu pořád dodávali odvahu pokračovat. Přišel konec září a s ním i první návštěva Prasinek. Všichni studenti i profesoři se těšili. Marí ještě v Prasinkách nebyla. Slyšela o nich mnoho a moc se na ně těšila. Nastal víkend a studenti od třetího ročníku výš se chystali do Prasinek. Marí se oblékla a začla scházet dolů do vstupní síně, odkud byli studenti pomalu vypouštěni. V koutku viděla Rona a Hermionu, jak se loučí s Harrym. Nesměl jít, protože neměl podepsané povolení. Sirius zemřel a jeho teta a strýc mu ho odmítli podepsat. Bylo vidět, že těm dvěma není pochuti ho zde nechat samotného. Pomalu přišla k nim.
"Pane Pottere." "Ano, paní profesorko?"Zeptal se Harry. "Víte, že jsem tady nová a Prasinky neznám. Nevadilo by Vám mě doprovodit a všechno mi ukázat?" Trojice na ni s neuvěřením koukala. Harry by nepotřeboval povolení, protože by byl v doprovodu profesorky a mohl by jít s nimi. Harry se pak vzpamatoval. Na tváři se mu rozhostil zářivý úsměv. "Jistě paní profesorko. Rád Vás provedu. Jen si musím zajít pro plášť." "Jistě, my vás tu počkáme." Kývla hlavou směrem k jeho přátelům a pousmála se. Harry vyběhl nahoru po schodech a řítil se do své ložnice. Vzal si plášť, peníze a neviditelný plášť schoval do kapsy. Nikdy neví, jestli se bude hodit.
Seběhl dolů a blížil se k profesorce, když tu ho zastavil známý ledový hlas. "Kampak pane Pottere. Myslím, že vy nemáte podepsáno povolení pro návštěvu Prasinek. Nebo se mi o tom někdo zapomněl zmínit?" "Máte pravdu, pane. Nemám podepsané povolení." "Tak kam se hrnete v plášti? Snad ne na procházku kolem jezera?"Jeho hlas byl čím dál tím úlisnější. Bylo jasné, že chce Harrymu strhnout body nebo udělit školní trest. "Ano na procházku, pane profesore. Ale ne kolem jezera. Jdu do Prasinek." Snapovi naskočil zlomyslný úšklebek. "A to mi říkáte jen tak? Bez povolení a do Prasinek?" "Víte pane, paní profesorka Nightová je tu nová. A tak mě požádala, jestli bych jí neprovedl po Prasinkách." Snapovi zmrzl úsměv na rtech. "To myslíte vážně, že Vám na něco takového skočím? Nikam nepůjdete Pottere. O to se osobně postarám." Než však stačil Harrymu udělit trest nebo sebrat body, přerušil je ženský hlas.
"Harry tady jsi. Už jsem myslela, že jsi na mě zapomněl." Byla to Marí. "To ne, paní profesorko. Jen jsem vysvětloval profesoru Snapovi, že Vás jdu provést po Prasinkách. Ale nevěřil mi." "Ó kolego, je to pravda. Harry jde se mnou.Všichni studenti už odešli a tak jsem požádala Harryho, který už tam byl, aby mi je ukázal." Severus se na ni zamračeně koukal. Moc lidí tento pohled nesneslo. "V pořádku. Až se vrátíte, rád bych si s Vámi promluvil." S těmi slovy za ním zavlál plášť a zmizel do podzemí. Oba se pousmáli a vyšli z hradu.
Harry jí ukázal celé Prasinky. Prošli všechny krámky a obchůdky. Nakonec se vydali k chroptící chýši. Harry jí vyprávěl příběhy, které se o ní vyprávějí. Velice dobře si rozuměli. Nakonec si povídali o sobě, svých rodinách a zážitcích ze školy. Přesto před sebou oba něco tajili. On o věštbě, Voldemortovi, Siriusovi a dalších věcech. Ona o svém pravém jméně, schopnostech a útěku před Voldemortem.
Vcházeli zrovna zpátky do vesnice, když zaslechli výkřiky. Oba vytáhli hůlky a vyrazili po směru křiku. Vyběhli ze zatáčky, když to uviděli. 6 smrtijedů šlo ulicemi a demolovali všechno co jim přišlo do cesty. Pár lidí právě mučili kletbou Crucio. Mezi nimi i pár studentů, co jim přišli do rány. Oba si nasadili kápě, aby je nebylo poznat a vrhli se do boje. Smrtijedi v pád neočekávali, ale zdatně se bránili. Marí bojovala proti 5 a Harry měl jednoho. Přesto asi nejlepšího z nich. Boj byl tvrdý. Marí dva dokázala zneškodnit, ale Harrymu se to nedařilo. Když v tom to smrtijeda přestalo bavit a vykřikl na něj kletbu, kterou Harry neznal.
"Porociotte!" Jediné co v tu chvíli Harryho napadlo bylo "Protego". Kletba však prošla skrz a vší silou narazila do Harryho. Odhodilo ho to asi tři metry do zadu, kde zůstal ležet. "Nééé!!!" Vykřikla Marí. Když uviděla ležet Harryho na zemi, a nevěděla co s ním je, vzedmula se v ní vlna hněvu. Vzpomněla si na všechnu tu bolest, co kdy cítí, na své rodiče a na ležícího Harryho. Pocítila v sobě obrovskou energii, kterou musela vypustit. Najednou zastrčila hůlku do svého hábitu a svou skloněnou hlavu pozvedla přímo proti smrtijedům. Ti zalapali po dechu. Předtím ji neviděli do obličeje. Teď se něco změnilo. Z pod kapuce jí jasně zářily modré oči. Byla z nich cítit nadpozemskost. Marí pomalu zvedla ruce a z nich vyšlehlo několik modrých blesků. Byla to taková rána, že ta všechny odhodilo přes 20 metrů, kde tvrdě dopadli. Dalším lehkým mávnutím je spoutala k sobě. Bylo po boji. Marí přiběhla k Harrymu, aby zjistila co s ním je. Měl otevřené oči a koukal na ní s překvapeným výrazem. "Jsi v pořádku Harry?" "Ano, jsem. Jak…jak jste to udělala. Vaše oči…" "To nic, všechno bude v pořádku. Donesu tě k madam Pomfreové." Vykouzlila nosítka a Harryho se třemi dalšími studenty na ně naložila a vydala se k hradu.
"Můj bože Marí, co se proboha stalo?" vyjekla Poppy. "Smrtijedi Poppy.Ti tři byli zasaženi nejméně jednou Cruciatem, a na Harryho použili nějakou kletbu, kterou jsem neslyšela. "Jistě, jistě, postarám se o ně." Mávla hůlkou a všichni se opatrně přenesli na postel. Marí vyrazila za Brumbálem. Vyšla z ošetřovny, ale daleko nedošla. Brumbál, McGonagallová a Snape k ní mířili. "Proboha Marí, co se stalo?" Vyhrkla Minerva. Pohled na Marí svědčil, že má za sebou pernou chvilku. Vlasy měla rozcuchané, hábit ušpiněný a byla strašně bledá. "Smrtijedi v Prasinkách." "Jste v pořádku, slečno?" Zeptal se starostlivě Brumbál. "Já ano, ale další 4 studenti jsou na ošetřovně." Snape na ni koukal ledovým pohledem a pak se zeptal. "Kde je Potter." Profesoři na ně vyjeveně koukali. "Na ošetřovně." "Cože?" Vyhrkli všichni tři najednou. "Vždyť Harry nemá povolení do vesnice." Prohlásila Minerva. Tentokrát se do rozhovoru vmíchal Severus. S ledovým za dosti učiněním prohlásil. "Jistě, že nemá. Jenže tady paní kolegyně ho požádala, aby jí provedl po vesnici. Tím pádem tam dnes šel. Tvrdě jsem proti tomu protestoval, ale nedali na mě." To už Marí nevydržela a vybuchla. "K čertu Severusi dej mi pokoj! Já ti taky nemluvím do toho, co děláš ty! Mohl by sis držet trochu odstup! Bylo to moje rozhodnutí! Navíc teď mi je jedno, kdo ho kam pustil či nepustil, teď řešíme, jakou kletbou ho zasáhli! Poppy neví jak ho má léčit!" Z očí ji sršeli blesky. Opět dostali jemný nádech modré.
Snape se vzpamatoval první. "Jak to, že nevíš, čím ho zasáhli? To tu kletbu neznáš, nebo si ji neumíš zapamatovat." Ti dva si vyhlásili boj. "U Merlina, jak jsem ji měla slyšet, když jsem bojovala s pěti smrtijedy? Měla jsem dost práce, víš? Jsou to sice pitomci, ale pořád je to převaha." "Dost." Vmísil se do rozhovoru Brumbál. "Marí, co se stalo s těmi smrtijedy?" "Srazila jsem je bleskem, svázala a vesničani u nich čekají, než přijdou bystrozoři." "Bleskem?" Zeptal se posměšně Severus. "Netušil jsem, že se chystá na bouřku." To byla poslední kapka.
Oči jí opět zmodrali. Né tak silně, ale modrá byla patrná. Všem bylo jasné, že to přehnal. Teď ponese následky. "Nikdy v životě, jsem nikomu nedovolila, aby se do mě navážel tak jako ty." V tu chvíli jí z ruky vyšlehl modrý blesk a odhodil Snape o několik metrů do zadu. Naštěstí Brumbál včas zareagoval a vykouzlil pod ním polštářové kouzlo. Snapeův pád byl tak o dost měkčí. Marí při výdeji této energie zakolísala. Už tak byla velmi slabá. Tohle kouzlo ji vysilovalo. Hlava se jí zatočila a ona se rychle opřela o zeď. "Marí! Proboha, co je?" Vykřikla Minerva. To už k ní mířil Brumbál i se Snapem, který byl jen trochu rozčepýřený. Teď už věděl, že si s ní nemá co začínat. Marí byla strašně bledá, ruce se jí třepali a tělu chyběla energie. "To nic. Jen jsem trochu unavená." Oba po sobě vrhali nevraživé pohledy, ale nedali nic znát. Vydali na ošetřovnu.
Tři studenti už byli vzhůru a popíjeli lektvary. Na čtvrté posteli, za závěsy ležel Harry a nejevil žádné známky vědomí. Marí k němu přišla, pohladila ho po vlasech a zašeptala: "Harry, slyšíš mě? Probuď se prosím." Nic. Vůbec nic se nestalo. Po několika minutách, kdy se domlouvali na jeho léčbě se najednou Harry pohnul. "Harry!" Vykřikla Mariana. "Slyšíš mě?" Pomalu otevřel oči. "Ano. Co se stalo?" "Zasáhli tě nějakou kletbou." "Ano. Já, nevěděl co dělat." "Vy snad neumíte udělat štít Pottere?"Zeptal se Snape. "Jistě, že umím, jenže tohle kouzlo jsem nikdy neslyšel a navíc prošlo mým štítem, jako by tam nebyl." "Harry, víš co to bylo za kletbu?" "Porociotte." Všichni ztuhli a podívali se zděšeně na sebe.
"Jsi si jistý, Harry?" "Ano, na něj nemůžu jen tak zapomenout. Bylo to zvláštní. Jako by mě něco uvěznilo ve vlastním těle a já nemohl nic dělat. Jen všechno sledovat. Pak mě něco začlo táhnout dovnitř, ale já nechtěl. Dlouho jsem s tím bojoval, až jsem slyšel Váš hlas, ať se probudím. A po chvíli to povolilo a já se mohl vrátit. Přesto, ještě to není zažehnáno. Cítím ho v sobě, nechce mě opustit.Co je to za kletbu?" Nastalo ticho. Nikdo se neměl k odpovědi. Nakonec promluvil Brumbál. "Víš Harry, je to kouzlo z černé magie. Nepůsobí na něj obvyklé štíty. Musíš se naučit speciální obrané kouzlo." "Ale, co to způsobuje a jak se to dá léčit?" "Po pravdě, nedá se léčit. Ten koho zasáhne už se nikdy neprobudí. Nemohli najít léčbu na něco, o čem nic neví." Harry na něj vyjeveně zíral. "Ale vždyť..já se probudil." "A to je ta záhada Harry. Nějak jsi se tomu dokázal vzepřít. Co bylo silnější než ta kletba? Co tě donutilo se vrátit?" Harry chvíli koukal do prázdna a pak se podíval na Marí. "To vy. Šel jsem za vaším hlasem. Říkal ať se probudím a já musel poslechnout. Prostě nešlo odmítnout." Všichni si je měřili pohledem. Co ty dva asi poutalo k sobě, když ho to zachránilo?
Z přemýšlení je vytrhl Harry. Najednou se začal ošívat, klepat a mlátil kolem sebe. Kletba se ho pokoušela dostat zpátky. Byla silnější, nemohl jí vzdorovat. "Poppy, proboha, co se děje?" Vykřikla profesorka McGonagallová. "Já nevím. Ale podle toho co říkal, se ho ta kletba pokouší vrátit do předešlého stavu. Neubrání se jí!" Každý začal navrhovat různé alternativy. Žádná z toho však nepřišla v úvahu. Jediný, kdo nepromluvil byla Marí. Stála jako v hypnóze a koukala na Harryho bojujícího s kletbou. Nesmí zemřít! Zaznělo jí v duchu. Jsem jeho dlužníkem, musím mu pomoct. Nohy jí najednou nesly k jeho posteli. Postavila se na pravou stranu a naklonila se k němu.
"Marí, co to děláš?" Vykřikla Poppy. Odpověděl jí jen tichý, přesto rozhodný hlas. "Musím ho vyléčit. Dlužím mu to." Po těchto slovech se prsty dotkla Harryho spánků, zavřela oči a začla odříkávat nějaká slova, kterým nikdo nerozuměl. Konečky prstů se jí modře rozzářili. Byl to úžasný pohled. Nikdo neskrýval svůj údiv. Přešli blíže k posteli a pozorovali Harryho, jak se pomalu uklidňuje. Netušili co se děje. Po několika minutách modré světlo pohaslo. Marí se pomalu narovnala a otevřela oči. "Bude v pořádku, jen… je hodně unavený." Najednou se jí pravé rameno rozzářilo. Trvalo to pár sekund a pak to přestalo. Marí se zatočila hlavy, omdlela a dopadla na podlahu. Byla vysílená z boje se smrtijedy a to léčení ji sebralo zbytek sil.
Po tři dny a tři noci se nic nezměnilo. Harry i Marí leželi bez hnutí na svých postelích a nejevili žádné známky života. Profesoři, studenti a hlavně přátelé byli bezradní. Ron, Hermiona a Ginny se od Harryho nehnuli. Seděli u něj ve dne v noci. Často tam také bývala Lenka a Nevill. Druhý den přijeli i Weaslayovi. Vždyť Harry byl jako jejich syn a Marí znali velmi dobře. Molly s Arturem se pokoušeli své děti vyhnat s ošetřovny, ať si alespoň na chvíli odpočinou, ale nepovedlo se. Nakonec jim alespoň vykouzlili pohodlná křesla pro lepší čekání.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 19. března 2007 v 16:22 | Reagovat

super, skvělá kapitolka..=)

2 notechis notechis | 19. března 2007 v 17:41 | Reagovat

skvělá super kapča

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 19. března 2007 v 18:06 | Reagovat

nádhera, paráda, super,úžasný...nic lepšího mě nenapadá. Doufám, že další bude brzy.

4 katie katie | 19. března 2007 v 18:15 | Reagovat

smutná ale skvělá kapitola

5 Giner Giner | Web | 19. března 2007 v 18:38 | Reagovat

skvělá kapitolka...

6 Ghoster Ghoster | Web | 19. března 2007 v 23:43 | Reagovat

Honem další..... To ej hnusný... snad poprvý co sem nedočkavej.. :-)

7 Zajmavý Zajmavý | 3. prosince 2007 v 18:31 | Reagovat

Porociotte - jak si to vymyslela to je strašně zajmavý

8 Santana Santana | Web | 20. března 2009 v 12:41 | Reagovat

to slovo je z latiny že jo??docela ti jí nezávidím já se jí budu učit příští rok,ale jinak ke kapitolce.jako vždy to bylo strašně hezký anapínavý.jsem zvědavá co oboum je a co je spojuje.nenapínej nás dlouho...

9 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 19:05 | Reagovat

hmmm...zajmavé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.