11.Kapitola - Tetování

22. března 2007 v 15:12 | mariana |  Mariana, tajemná žena
11.Kapitola - Tetování
Ošetřovna byla prosvětlená sluncem, které už bylo vysoko na obloze. Muselo být kolem poledne, když se Marí po dvou dnech konečně probudila. Pomalu se posadila a rozhlédla se po ošetřovně. Jediný další pacient, který tam ležel byl Harry, který spal. Najednou na ošetřovnu vešla Madam Pomfreová. "Marí, konečně jste vzhůru!" Vykřikla. Okamžitě k ní přispěchala a začala jí kontrolovat. "Pěkně jste nás vystrašila. Už jsme se začínali obávat, že se neprobudíte. Vždyť jste spala pět dní v kuse." "Jsem naprosto v pořádku. Opravdu. Jediné co teď potřebuji je najíst se. Jak je na tom Harry?" "Mnohem lépe. Ten záchvat jste nějak vyléčila. Musím se přiznat, že jsem ještě nic takového neviděla. Jak jste to udělala?"
"Já…sama nevím." Snažila se to zamluvit. "Myslím, že až se pořádně dospí měl by se do pár dnů probudit." Zakončila Madam Pomfreová. "Kdy můžu opustit ošetřovnu?" Zeptala se. Chtěla odsud co nejdřív pryč. "No, ještě si vás tu pár hodin nechám. Ale k večeru by jste mohla pryč." "Děkuji. A Poppy, chtěla jsem se zeptat, co jste řekli ostatním o Harryho a mém zranění?" "Profesor Brumbál nám všem jasně nařídil, že za vaše zranění mohou smrtijedi a na ošetřovně se nic nestalo. Prý to potom zařídí." Marí si oddechla. Obávala se, že by se to rozkřiklo a ty důsledky… "Ještě, že tak. Nevím, co bych dělala, kdyby se to rozkřiklo." "Chápu tě, přesto…Zachránila jsi mu život. Tvé schopnosti jsou pozoruhodné." Tím svou debatu ukončili. Poppy jí donesla jídlo a pak ještě pár hodin odpočívala. Madam Pomfreová dala vědět profesorům, že je Marí v pořádku a že ji uvidí při večeři. Profesor Brumbál po ní Marí nechal vzkázat, ať se za ním potom staví do ředitelny.
V podvečer konečně opustila ošetřovnu. Došla do své ložnice a naložila se do vany. Po půl hodině vylezla, vysušila si vlasy a oblékla se do čistých šatů. Vyšla z kabinetu a vyrazila směrem k ředitelně. Studenti, kteří ji potkávali ji srdečně zdravili. Jejich radost z jejího uzdravení byla více než viditelná. Dorazila ke kamennému chrliči a řekla heslo. Vystoupala po točitých schodech a zaklepala na dveře. "Dále." Ozvalo se. Otevřela dveře a vkročila dovnitř. Profesor Brumbál seděl za svým stolem a naproti němu seděli dva profesoři. Profesorka McGonagallová a Profesor Snape. "Marí, jsem rád, že jste přišla." Přivítal jí srdečně Brumbál. "Jak se Vám daří? Poppy říkala, že to bylo pouze vysílení." "Jsem naprosto v pořádku. Opravdu. Vůbec nic to nebylo. Ale, chtěl jste se mnou o něčem mluvit." "Jistě, jistě. Posaďte se prosím." Marí si sedla na volnou židli vedle Minervy a čekala co bude. Věděla, že teď přijde vážný rozhovor a ona bude muset podat vysvětlení.
"Tak tedy, můžete nám nějak vysvětlit co se stalo na ošetřovně?" Chvíli bylo ticho. Cítila na sobě zvědavé pohledy svých kolegů. "Já doufám, že vše co tady řeknu, zůstane pouze mezi námi. Nesmím dovolit, aby se to dostalo do nepravých rukou." "Máte naše slovo. Nic z toho neopustí tuto místnost, pokud sama nesvolíte." Zhluboka se nadechla a začala vyprávět. "Jistě si pamatujete, jak jsem vám v létě říkala o svých schopnostech. O tom, že jsem je zdědila a o tom, že se pořád objevují nové." V místnosti bylo ticho, které se dalo krájet. Každý hltal její slova. Minervu, jakožto členku řádu také obeznámili s informacemi o Marí, takže byla také v obraze.
"Když mi bylo asi šest, použila jsem svou první schopnost. Ne, že bych to nějak chtěla, prostě, když je jí potřeba tak se objeví. Nedokážu to nijak ovlivnit. Někdy se třeba nestane nic půl roku. Jindy během dvou měsíců se objeví dvě nové. Tehdy se mi po použití té schopnosti objevilo na rameni malé tetování. Nepatrné, přesto tam bylo. Časem, jak se ukazovali mé schopnosti, se tetování zvětšovalo. Za každou novou schopnost se mi tetování buď rozroste nebo na něm přibude malý barevný kamínek. Nikdy nevím, co nového se přihodí. Jsem takto nebezpečná pro sebe i své okolí." Nastalo ticho, ve kterém si každý přerovnával nové informace. Ticho prolomil až Severus.
"Přesto, jak jsi dokázala Pottera uklidnit. Jak si můžeš být jistá, že je to jen vyčerpání a že bude v pořádku?" Mluvil všem z duše. "To je má nová schopnost. Dokážu léčit. Spojila jsem se s Harrym a vyléčila tu kletbu. Bylo to jako bojovat s temnotou, která nemá šanci. Ovšem za každé své větší kouzlo platím energií. A to hlavně při léčení. Proto jsem spala pět dní." "Zajímavé, opravdu zajímavé." Chopil se slova Albus. "musím se přiznat, že jsem se z ničím takovým opravdu nikdy nesetkal. Váš otec měl pravdu. Jste vážně unikát. Nedá mi se nezeptat. Tušíte alespoň, co všechno dokážete léčit? Myslím i třeba mrtvého, kterého zabili před chvílí. Kouzla to nedokážou. A vy?"
"Já opravdu netuším. Se svou schopností se teprve seznamuji. Vždyť i vy o ní víte více než já. Když Harry dostal ten záchvat, skoro nic si nepamatuji. Zamlžilo se mi před očima a v hlavě jsem slyšela jen. Musíš mu pomoci. Sama ani nevím, co jsem udělala. Teprve čas ukáže, co dokážu." "Jistě, chápu. Mohli bychom vidět to tetování?" Marí jen přikývla. Sundala si plášť a vyhrnula rukáv svých šatů. Všichni v pracovně upřeli na její rameno překvapené i zvědavé pohledy. Tohle vážně ještě nikdo neviděl. Tetování se skládalo z malých, tenounkých černých linek, zkroucených do různých ornamentů. Většina spojů byla doplněna a nepatrný kamínek různé barvy a tvaru. Asi by si jich nikdo nevšiml, pokud by na ně nedopadalo sluneční světlo. Kamínky házely na všechny strany barevné odlesky a třpytili se jako ranní rosa. Byl to překrásný pohled.
"Něco tak krásného už jsem dlouho neviděla." Řekla Minerva. "Jakoby to ani nevyrobil člověk nebo kouzelník. Je to tak úžasné jako fénix. Jako by je stvořilo něco nadpozemského, co dosud nechápeme." Vyřkla pocity všech přítomných. Marí se opět oblékla a s dovolením profesora odešla do svého kabinetu. Musela si odpočinout.
Na večeři šla jako obvykle do Velké síně. Většina žáků i profesorů byla přítomných. Večeře probíhala v klidu. Pokoušela se Severem navázat rozhovor, ale vždy jí odbyl zavrčením. Od doby co se probrala se mu chtěla omluvit za ten blesk, co na něj seslala. Moc jí to neusnadňoval. Po večeři se hned vypařil do svého kabinetu. Mariana v klidu dojedla a opouštěla síň. Rázným a rozhodným krokem zamířila do sklepení. Prostě si to s ním musí vyjasnit.
Snape seděl za stolem ve svém kabinetu a opravoval písemky. Jeho nálada byla pod bodem nula. V tuto chvíli se mu všichni studenti vyhýbali. Byl nevypočitatelný. Dostali by od něj trest, třeba i za to, že se usmívají. Najednou někdo zaklepal na jeho dveře. "K čertu, kdo mě to zase otravuje? To tady nemůžu mít chvíli klid?" Došel ke dveřím a prudce je otevřel. Najednou zůstal překvapeně stát a zíral na svého narušitele. Byla to Marí. Měla trochu posmutnělý výraz, až se Severus musel ovládat, aby jí nevzal do náruče. Chtěl jí chránit, přesto, bál se reakce. Pak tuto myšlenku rychle zahubil. Vždyť je to moje kolegyně! Okřikl se. Je tu pod Brumbálovou ochranou jako já. Nemůžu si s ní nic začít. Navíc jsem mnohem starší a jí se určitě nelíbím. Navíc já nemám city. Nikdy jsem je neměl, tak proč teď. Musím se jí vyhýbat. Najednou ho z myšlenek vytrhl její hlas.
"Omlouvám se, že ruším. Potřebovala bych s tebou mluvit." Poodstoupil od dveří a pokynul jí rukou, aby se posadila do křesla u krbu. Jakmile prošla, zavřel za ní dveře a posadil se naproti ní a čekal co bude. "Já se přišla omluvit." "Omluvit? Za co?" Dělal, že nechápe. "Jen se nedělej. Moc dobře víš za co. Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by tak rychle zapomněl na to, že jsem na něj použila blesk. Chci ti jen říct, že je mi to líto. Doufám, že jsem ti nezpůsobila moc bolesti. To bych opravdu nechtěla." "Z tvé řeči usuzuji, že už jsi ho na někoho použila dříve." "Ó ano. A né jednou. Stalo se to pár blízkým lidem. Začali se se mnou hádat v době, kdy už jsem měla nervy na krajíčku. No a pak se uvolnila má energie a já je smetla. Ne bolestivě, ale proletěli místností." "Tak to mám tedy štěstí, že Brumbál včas zasáhnul. Ten dopad by asi nebyl moc příjemný. Je to vše proč jsi přišla?"
Zklamalo ji, že ji tak brzy vyhání. Přikývla a postavila se k odchodu. "Dnes nejsi ve své kůži. Co se stalo?" Zeptala se najednou. Severus na ní upřel svůj ledový pohled. "Do toho ti nic není." Odvětil ledově. "Jistě. Chápu, že nechceš, aby kdokoli vůbec pojal podezření, že i ty někde hluboko v sobě máš něco, čemu se říká cit." Pak přistoupila o kro blíž. Vztáhla svou ruku a pohladila ho po tváři. "Jednou možná přijdeš na to, že se člověk za své city stydět nemusí." Pak rychlým krokem došla ke dveřím a zmizela v tmavé chodbě. Za sebou nechala udiveného muže, který za ní ještě hodnou chvíli koukal. Už dlouho se mu nestalo, aby se ho dotkla cizí žena. Byl to hřejivý pocit, když si vzpomněl na její ruku, jak hladí jeho tvář. Ona ho vážně učaroval.
Marí rychlým krokem opouštěla sklepení. Ranilo ji, že jí odbyl takovým způsobem. Přesto se musela pousmát. Ten výraz v jeho obličeji po tom pohlazení. Jako by mu připomněla něco, co už dávno zapomněl. Z jeho pocitů nedokázala nic vyčíst. Byl to pro ni tajemný člověk. A to ji nejvíce na něm lákalo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | Web | 22. března 2007 v 16:14 | Reagovat

Super kapitolka, prosím rychle další:-)

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 22. března 2007 v 16:36 | Reagovat

nádhera. Super. Prosím co nejdříve další kapitolku. :)

3 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 22. března 2007 v 17:09 | Reagovat

naprosto úžasná kapitolka doufám že další bude co nevidět!!!!!!!!

4 katie katie | 22. března 2007 v 18:48 | Reagovat

super bomba

5 aenda aenda | E-mail | Web | 22. března 2007 v 21:08 | Reagovat

No to je božííí(asi si musím změnit slovník) ne je to fakt super

6 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 23. března 2007 v 20:04 | Reagovat

skvělý!!!

7 Santana Santana | Web | 20. března 2009 v 12:48 | Reagovat

wow,tak to je dobrý,super kapča,jdu na další jsem strašně zvědavá jak se to mezi nima bude vyvíjet :-)

8 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 19:17 | Reagovat

bezva kapitola.vrrrrrrr...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.