12.Kapitola - Povolení

24. března 2007 v 12:10 | mariana |  Mariana, tajemná žena
12. Kapitola - Povolení
Harry se probudil dva dny po Marí. Jeho přátelé byli velmi nadšeni a nebelvír to oslavoval ještě několik dnů. Madam Pomfreová pustila Harryho z ošetřovny za tři dny. Tu noc se konala v nebelvírské společenské místnosti obrovská oslava na Harryho počest.
Ke konci týdne šla Marí za Brumbálem do ředitelny. Když po vyzvání vstoupila. K jejímu překvapení tam byl i Severus. "Kolegyně, co potřebujete?" Zeptal se ředitel. "Chtěla jsem se jen zeptat, jestli by nevadilo, kdybych se v sobotu dopoledne na chvíli vytratila ze školy." Oba na ní překvapivě pohlédly. "Vytratit se ze školy?"Otázal se Snape. "Ano, potřebuji si něco zařídit." "A s mým se zeptat, co?" "Nesmíš. To je má soukromá věc. Tak tedy můžu?" "Nevím, jestli je to pro Vás bezpečné jít sama." Odpověděl Brumbál. Marí chvíli přemýšlela. "A kdyby mě doprovodil někdo z řádu, šlo by to?" "V tom případě. Ano smíte. Ale musíte se pozeptat, kdo bude ochotný s Vámi jít a jméno chci vědět dopředu." "Jistě. Můžu použít Váš krb? Hned jsem zpátky." "Jistě, prosím." Marí vešla do krbu a přemístila se na Grimmauldovo náměstí.
Objevila se v kuchyni hlavního štábu. V kuchyni zrovna seděli Remus, Tonksová a Moody. "Dobré odpoledne." Pozdravila. "Marí, co ty tady?" Zeptal se překvapeně Remus. "Potřebuji v sobotu dopoledne někam zajít a profesor Brumbál mi to dovolí jen pod podmínkou, že se mnou někdo z řádu půjde jako ochranka. Tak jsem se přišla zeptat, jestli by někdo z Vás nebyl tak laskav a nedoprovodil mě." "Jistě, s námi můžeš počítat." Ozvala se Tonksová. "Kam vlastně potřebuješ jít?" "Chci navštívit Harryho strýčka a tetičku." "Cože chceš?" Vyprskli všichni současně. "Slyšeli jste moc dobře. Ráda bych si s nimi promluvila o Harryho povolení do Prasinek. Nechci na ně vyvíjet nějaký nátlak nebo tak. Vlastně jim ani nechci říct, že jsem čarodějka. Půjdu za mudlovskou úřednici." "Ty si myslíš, že ti to podepíšou? Oni čaroděje poznají na hony. Mají z nich více než hrůzu. Poznají tě." Prohlásil Remus. "O co se vsadíme, že ne a ještě mi dobrovolně bez kouzel podepíšou to povolení." Remus chvíli přemýšlel. "Beru to. Kdo prohraje bude u příští schůze všechny obsluhovat místo Molly. Bez kouzel." "Beru. Ruku na to. Moody a Tonksová budou našimi svědky. Takže jdeš se mnou ty?" "Jistě, to si nenechám ujít. V sobotu v deset tady." Mariana se přemístila do Bradavic a sdělila Brumbálovi jméno svého doprovodu. Ten nakonec souhlasil, že můžou jít.
V sobotu ráno si Marí zašla na snídani a pak se vrátila do svého kabinetu převléct se. Oblékla si modrý kostýmek, který nosí většina úřednic. Skládal se z krátké sukně nad kolena, nátělníku a saka. Obula si lodičky a vlasy sčesala do úhledného uzlu. Pergamen, pero a samozřejmě hůlku dala do kabelky, které přesně ladila k jejímu oblečení. Nakonec přistoupila k zrcadlu a prohlédla se. Vypadala vážně jako mudla. Ve tři čtvrtě na deset se pomalým krokem vydala směrem k ředitelně. Procházela zrovna kolem knihovny, ze které vycházeli zmijozelští. Ti ztuhli ve dveřích a vyjeveně ji pozorovali. Vůbec je nenapadlo, že by to mohla být ona. Vážně se domnívali, že na školu zabloudila mudlovská žena. Samozřejmě jim to nedalo a běželi to "ohlásit" profesoru lektvarů.
Procházela dál tichými chodbami, než ji zastavil hlas Minervy. "Promiňte, vy …kdo jste a co zde pohledáváte?" Marí se s úsměvem otočila a odpověděla. "Pokud si nevzpomínáš, tak zde učím obranu a jmenuji se Marí." Minerva na ni překvapeně koukala. "Jsi to vážně ty?Vypadáš jako mudla.Vůbec jsem tě nepoznala." "To je dobře. Nechci aby někdo poznal, že jsem čarodějka. Jdu mezi mudly." "Tak to se nemusíš obávat. Vážně tě nepoznají ani ti nejpodezřívavější." "Tím si nejsem tak jistá, ale doufám v to. Vsadili jsme se o to s Remusem." Zabrali se do rozhovoru a pomalu mířili k ředitelně. Dokonce i Brumbál na ni překvapeně koukal. Pak se rozloučila a krbem se přemístila na ústředí.
Když se objevila v krbu Remus na ni vyjeveně koukal. "Páni, jsi to vážně ty?" "Říkala jsem ti, že mě nepoznají." Usmála se. "Jen aby." Remus měl na sobě obnošený, hnědý mudlovský oblek, který byl na několika místech zalátovaný. Marí ho sjela rychlým pohledem a mávla rukou. Remusovo oblečení se změnilo. Hnědý oblek se změnil na černý, košile i kravata byly do modra, aby ladili k Marí. Starý obnošený hábit se změnil v super moderní, jako by byl právě z obchodu. "Páni." Pochválil její vkus. "Neuraz se, ale tohle mi přijde vhodnější." "S tím souhlasím, kde ses to naučila?" "Ani nevím. Stačilo jen mávnout rukou. Takhle tě skoro nikdo nepozná." Remus najednou zbledl. "Já zapomněl. Dursleyovi už mě jednou viděli. Na konci loňského roku." Chvíli bylo ticho.
"Tak tě ještě trochu poupravím. Párkrát mávla rukou a podala Remusovi zrcátko, které vyčarovala. Remus vytřeštil oči. Byla to změna. Vlasy i vousy mu zčernaly, dorostly do úhledného střihu a knír se zarovnal. Také mu přidala jemné opálení. Vypadal jako správný úředník. "Teď by mě nepoznala ani Tonksová." "Můžeš to zkusit, až se vrátíme. Měli by jsme to stihnout akorát na poradu." Marí mu rychle vysvětlila, jak to bude probíhat, co má a co nemá říkat. Kolem tři čtvrtě na jedenáct se přemístili nedaleko domu Dursleyových.
Blížilo se poledne a členové řádu se pomalu začali scházet v kuchyni v sídle štábu. "Nevíte kde je Marí a Remus?"Zeptala se Molly. "Už tu dávno měli být." "Víš, oni mají něco na práci, ale říkali, že to na poradu stihnou."Omluvila je rychle Tonksová. "Práci? Co ti dva mohou mít za práci?" "No, víš…" Naštěstí to nestihla doříct, protože zrovna krbem přišel Brumbál a za ním Snape. Po přivítání se usadili ke stolu. "Jsou zde už všichni?" Zeptal se Brumbál. "Ne, ještě Remus s Marí." Zareagoval pohotově Artur. "Nevíte někdo jestli mají přijít?" "Jistě, každou chvíli by tu měli být." Zareagovala pohotově Tonksová a přitom rozlila svůj máslový ležák. Bill mávl hůlkou a vše bylo uklizeno. Tonksová zčervenala a zamumlala poděkování. Naštěstí ji z tohoto trapasu vysvobodili nově příchozí. Do kuchyně vstoupila žena s mužem. Oba vypadali jako dokonalí mudlové. Byli ve velmi dobré náladě a něčemu se smáli.
Každý v kuchyni na ně koukal. Muž měl na sobě černý oblek s modrou košilí a kravatou. Žena na sobě měla modrý kostýmek. Krátká sukně nad kolena odhalovala její jemně opálené nohy. Když ti dva uviděli, jak se na ně všichni koukají dali se znova do smíchu. Když se trochu uklidnili Remus prolomil ticho. "Páni, vy se tváříte. Škoda, že nemám foťák." Tonksová najednou vytřeštila oči. Ten hlas poznala. "Remusi, jsi to ty?" Než však stačil odpovědět, přerušila ho Marí. "Sakra, to jsi musel promluvit? Poznala tě po hlase." "Ale poznala, ne? Prohrála jsi sázku. Co jsem vyhrál?" "Tak moment. Vsadili jsme se o to, jestli nás prokouknou Dursleyovy, ne Tonksová. V tomhle jsem sázku vyhrála já." "Dobře, jedna jedna. Je to nerozhodně. Příště to vyhraju." "Omyl, příště si já dám většího bacha a víc tě přeměním." "Když už o tom mluvíme, mohla bys mě vrátit do původní podoby?" "Tobě se to snad nelíbí?" Pak ale mávla rukou a Remusovy vlasy i vousy byli opět zrzavé, opálení zmizelo a účes taky. Oblek mu však nechala tak. "Lepší, děkuji." Přešel ke stolu a posadil se vedle Tonksové. Marí se posadila na volné místo mezi Charlieho a Severuse. Oba na ni se zájmem koukali. V takovém oblečení ji ještě neviděli. Vlastně ještě žádnou ženu v tomhle asi neviděli.
Brumbál celou scénu pozoroval s pobaveným výrazem. Kdyby ti dva nepromluvili, vážně by je nepoznal. Na jejich rozhovoru ho však zarazila jedna věc. Příjmení Harryho příbuzných. Vrtalo mu to v hlavě, až se nakonec zeptal. "Marí, zvědavost mi nedá se nezeptat. Co jste dělali u Dursleyových?" Remus s Marí na sebe koukli. Bylo jasné, že musí s pravdou ven. "No po pravdě, šla jsem si s nimi promluvit o Harryho povolení do Prasinek." Severus vedle ní si odfrkl, jako by tím říkal: Zase ten spratek. Mariana se nedala vykolejit a pokračovala. "Po tom incidentu v Prasinkách, se s ním potřebuju trochu udobřit. Ukázat, že nejsem nepřítel." "Chceš si vyžehlit to, že jsi ho vylákala do Prasinek, kde málem umřel?" Zeptal se jízlivě Severus. Bylo vidět, že mu dělá dobře ji provokovat. "Žehlit si nic nepotřebuji. Bylo to jeho dobrovolné rozhodnutí. Mohl mě odmítnout." "Jistě, když si to nechceš vyžehlit, tak proč si ho chceš udobřit? Z jakého důvodu?" "Z jakého důvodu? Jak bys reagoval ty, kdybys viděl svou profesorku, která se najednou vznáší pár čísel ve vzduchu, z ruky jí šlehají blesky a oči má modré jako nebe? Nevím jak ty, ale já bych jí přestala důvěřovat." "Myslel jsem, že si z té doby nic nepamatuješ? Jak víš, jak jsi vypadala?" Tentokrát si odfrkla Marí. "Byl tak vyděšený, že se mi jeho myšlenky a pocity samy rvali rychlostí blesku do hlavy i s obrazy. Mám dost přesnou představu. Nikdy mě nenapadlo, že budím takovou hrůzu, když se naštvu."
"Chápu vaše obavy, přesto podařilo se vám to?" Zeptal se Brumbál. "Myslím, že je zbytečné se ptát. Ten kdo zná Marí ví, že za čím jde to dostane." Vložil se do hovoru Remus. "Remusi! Jak můžeš tohle tvrdit? Vždyť mě vůbec neznáš!" Bránila se. "Myslím, že jsem jeden z mála, který toho o tobě ví docela dost." Marí si odfrkla. "Jestli ji myslíš, že ty o mě víš docela dost, tak tě můžu ujistit, že o mě nevíš vůbec nic. Nikdo z vás o mě nic neví. To, že znáte částečku mé minulosti na tom nic nemění. Své srdce si hlídám a nevylívám si ho jen tak u někoho." Její tvář zesmutněla. Vzpomněla si, co všechno prožila. Co všechno o ní ještě neví.
Po chvíli tiše promluvila Molly. "Mluvíš o své minulosti, jako bys někoho zabila…" "Možná…vlastně co si namlouvám. Ano zabila.…Nechci o tom mluvit. Je to dávná a bolestná minulost. Ale vraťme se k předchozímu tématu." Vzala kabelku a vytáhla z ní povolení. Otevřela ho a podala Brumbálovi. "Dursleyovi to podepsali bez nejmenších problémů. Nemyslete si, že jsme na ně něco zkoušeli. Ví přesně, co a pro koho podepisovali." Brumbál se na to podíval a podal ho Minervě. Ta si to prohlédla, pokývala hlavou a pergamen schovala do své kapsy. "V pořádku, kdo řekne Harrymu, že má povolení?" "Myslím Minervo, že až se k tomu najde vhodná příležitost, někdo mu to poví." Pronesl klidně Brumbál.
Porada trvala skoro hodinu. Probírali se věci, na hlídání, podezření na smrtijedy či napomáhání. Také pár vydíraných rodin a spoustu dalších věcí pro řád. "Tak, myslím, že dnešní poradu můžeme ukončit." Uzavřel témata Brumbál. Členové se začli pomalu rozcházet. Marí vešla do krbu za Minervou a Brumbálem. "Ředitelna Bradavického hradu!" Zmizela a objevila se v Brumbálově pracovně. Vystoupila z krbu, aby měl Severus dost místa. "Marí, abych nezapomněl, dopoledne za mnou přišel Severus, že mu jeho žáci byli ohlásit nezvyklou osobu, která se toulala po hradě." "Ano, já vím. Po pravdě myslela jsem si, že zmijozelští budou rychlejší. Čekala jsem, že mě Severus zastihne ještě na cestě sem k Vám." "Ty jsi věděla, že za ním šli?" Zeptala se Minerva. "Jistě, bohužel jsem procházela kolem knihovny a oni mě viděli. Ovšem počkali si, až zajdu za roh. Celou tu dobu na mě hleděli. Jejich výrazy si můžete domyslet, stejně tak i jejich myšlenky."
V krbu se objevily zelené plameny a z nich vystoupil Snape. "Severusi, právě včas. Zrovna projednáváme to oznámení tvých studentů." "A k čemu jste došli?" "Měli jsme někam dojít?" Zeptala se natvrdle Marí. "Víš co tím myslím." Zavrčel na ni. "Ne, nevím." Odpověděla s ledovým klidem. "O co ti jde? Chceš se hádat?" Chvíli dělala, že přemýšlí. "Jo, alespoň by mi to zvedlo náladu. Potřebuji nějaké vzrůšo." Vypadala jako kotě, které provokuje starého kocoura, který si odmítá hrát a ona ne a ne to pochopit. "Najdi si někoho jiného na hraní…" Šibalsky se pousmála. "Nehraju si. Až si začnu hrát. Poznáš to." "Mohu už jít?" Zeptala se. Pak si uvědomila, co ji zde vlastně zdrželo. "Samozřejmě, že tohle oblečení ve škole nosit nebudu. Nemusíte se obávat, že bych studenty nějak pohoršovala." "Marí, to si nikdo nemyslí." Konstatovala Minerva. "Takže Severusi, ty jsi nikdo?" Otočila se na něj Mariana. Oba profesoři na něj pohlédli se zdvihnutým obočím a čekali, že se k tomu nějak vyjádří. "Už zase se mi vrtáš v hlavě?" Mrazivě pronesl. "To ani nemusím. Tvé pocity mě samy navštívily, aniž bych to chtěla. Na chvíli sis nedal pozor." Rozloučila se a vyšla z ředitelny.
Bylo odpoledne a Marí pomalu kráčela do svého kabinetu. "Ale ale, copak to tu máme? Vypadá to, jakoby se nám sem zatoulala nějaká mudla." Tenhle jízlivý hlas by poznala kdekoli. Otočila se a pohlédla na Malfoye a jeho dva kumpány. "Pane Malfoyi, máte snad nějaký problém? Jako profesorka, bych Vám s ním mohla pomoci." Všichni tři vytřeštili oči. Poznali ji po hlase. "Paní profesorko? Jste to vážně Vy? My..my Vás nepoznali." "To jsem si všimla. Doufám, že tohle by jste si nedovolili, kdyby jste věděli, že to jsem já." "Ne…to jistě ne. My jen mysleli, že je na hradě někdo cizí. Víte, jen kvůli bezpečnosti." "Jistě, jistě. Máte starost o své spolužáky. Hlavně o ty nebelvírské, že?" Dracovi se zúžily oči. "Jistě." "Panové Crabbe a Goyle, nemyslíte si, že je dosti nevhodné koukat na svou profesorku jako na kus masa?" Ti dva až do teď na ni koukali s chtivými, uslintanými pohledy. Až když je oslovila sebou trhli a podívali se jí do očí. "Hmmm, my…" Marí protočila oči vzhůru. "Bože. Tohle mi byl čert dlužen. Jděte si po svých. Nemám na vás náladu. Ale jestli se to bude opakovat, je vám jasné, co vás čeká?" "Jistě, už se to nikdy nebude opakovat. Moc se za ně omlouvám. Oni nemají vůbec mozky." Rychle se omluvil Draco a hnal je pryč, než jim napaří tresty. Marí došla do svého kabinetu, převlékla se a okamžitě usnula na posteli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 24. března 2007 v 12:23 | Reagovat

paráda! Vyvýjí se to čím dál víc zajímavěji.

2 katie katie | 24. března 2007 v 12:42 | Reagovat

wow super tato povídka mi vždycky zvedne náladu

3 Giner Giner | Web | 24. března 2007 v 15:16 | Reagovat

bezvadné:-)

4 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 24. března 2007 v 21:58 | Reagovat

super. paráda jen by mě hodně moc zajímalo jak to bude dál.

5 aenda aenda | E-mail | Web | 25. března 2007 v 9:01 | Reagovat

je to opravdu zajímavé

6 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 25. března 2007 v 12:04 | Reagovat

skvělé!! =) jsem zvědavá, jak to bude pokračovat..=)

7 kdo jiný než...snape anonym kdo jiný než...snape anonym | 2. ledna 2011 v 19:33 | Reagovat

malfoy teda umí omlouvat!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.