15.Kapitola - Narozeniny

29. března 2007 v 13:12 | mariana |  Mariana, tajemná žena
15.Kapitola - Narozeniny
Začátek listopadu uběhl jako voda a přiblížilo se dvanáctého. Její narozeniny. Loni to bylo poprvé, kdy nedostala dárek k narozeninám. Taky nebylo od koho. Nikdo nevěděl, že žije a tudíž si na ni ani nemohli vzpomenout. Ale co letos? Najde se někdo, kdo si vzpomene? Vždyť spousta lidí z řádu ví, že bude mít narozeniny. Ale vzpomenou si? Vždyť by jí stačilo jen naškrábané přání na kusu pergamenu. Netoužila po dárcích, ale spíš po tom, aby si někdo vzpomněl. Tím by věděla, že alespoň někomu na ní trošilinku záleží. Netušila co se mezi tím děje na hradě.
Profesorský sbor samozřejmě věděl, že bude mít narozeniny a tak ve sborovně přemýšleli, co podniknou. Ale nejen tam dali hlavy dohromady. I v nebelvírské místnosti právě probíhala velká porada. Dvě páťačky totiž zaslechli, jak si profesoři povídají o tom, že profesorka Nightová bude mít v pátek narozeniny. Samozřejmě si to nenechali pro sebe a běželi to okamžitě říct do společenské místnosti. Všichni se shodli, že by to chtělo nějaký dárek. Je to přece profesorka, kterou mají rádi a chtějí ji to dát najevo. Ovšem žádný vhodný nápad se nedostavoval. Neprošli bonbóny, rachejtle, knihy, brky ani žádné zvíře. Bonbóny jsou prý nic, co by dělala s rachejtlemi, knihu zase neví jakou, brky jsou dost slabý dárek a u zvířete nevěděli, která má ráda.
Nakonec to vyřešila dívčí populace věže. "A co kdybychom jí vyrobili šaty. Ne jen tak ledajaké, ale speciální nebelvírské." Promluvila Ginny. Tohle od ní vážně nikdo nečekal. Všichni ji brali zaměřenou spíše jako kluka, ale ukázalo se, že to bylo jen velmi klamné zdání. "A co myslíš tím speciálně nebelvírským?" Zeptal se mladší chlapec. "No, měli by to být šaty v barvách naší koleje. Mohl by na ní být buď znak Bradavic nebo nebelvíru. Taky by jsme je nějakými kouzly mohli začarovat." Chvíli se ozývalo zamyšlené mumlání. "Jo, zní to dobře. Nic lepšího stejně nevymyslíme." Na tom se shodli.
"Jenže, kdo je vyrobí?" Zeptala se jedna sedmačka. "No, já si myslím, že by to měli být nějaká šikovná děvčata, která tomu rozumí a taky by měly být dost chytré." Ozval se Ron. "Takže jinak řečeno, nejlepší studentky, krok vpřed." Dodal Harry. Nakonec se vybral patřičný tým. Byla v něm děvčata co rozumí šití i chytřejší pro různá kouzla. Nakonec zbýval návrh šatů. Do toho se pustili hlavně chlapci. Dle jejich představ v tom měli vypadat, jako sexbomba. Dívky je nakonec okřikly, že to rovnou nemusí dělat žádné šaty, ale že může jít rovnou nahá. Nakonec po dlouhých debatách se shodli. Návrh se líbil celé místnosti a děvčata se pustila do práce. No a aby se kolej nenudila, zadaly jim práci na hledání speciálních kouzel na ty šaty. Nebelvírští se vrhli do knihovny.
Týden pomalu ubíhal a práce jim šla pěkně od ruky. Šaty vypadali kouzelně, už chyběli jen poslední úpravy. I profesoři už měli dost jasnou představu a snažili se ji nenápadně uskutečňovat. Marí si ničeho nevšimla. Bloumala v klidu po hradě a vůbec jí nenapadlo použít své schopnosti. V pátek ráno se probudila velmi brzy. Vstala a šla se okoupat. Dnes si na sobě chtěla dát záležet. Bože, vždyť já mám dneska narozeniny! Všechno nejlepší Mariano! Oblékla si župan a vyšla z koupelny.
Na stole ležel velký červený balík se zlatou mašlí. To jsou nebelvírské barvy, že by věděli, že mám narozeniny? To není možné. Jak by se to dozvěděli? Došla k balíku a vytáhla přání. Když ho otevřela začalo hrát narozeninovou písničku. Podle všeho ji nazpívala celá kolej. Vevnitř stálo: Milá paní profesorko, vše nejlepší k Vašim narozeninám přeje Nebelvír. Tohle ji vážně zaskočilo. Otevřela svůj dárek a byla velmi překvapená, když uvnitř uviděla nádherné šaty v nebelvírských barvách. Šaty měly lodičkový výstřih obtáhnutý zlatým proužkem, úzký korzet navazující na širokou nachovou sukni a rukávy, které se od loktu dolů jemně rozšiřovaly. Rukávy i sukně přecházeli od shora dolů z nachové po zlatou. Všechny lemy byly zakončeny stejnou zlatou stužkou, jako kolem výstřihu. Byly překrásné.
U šatů byl přiložen zapečetěný pergamen. Marí ho otevřela a četla:
Milá paní profesorko,
Tento dopis považujte za jakýsi návod k vašim novým šatům. Opatřili jsme je několika kouzly pro větší bezpečí a spolehlivost.
Po oblečení se na korzetu objeví zlatavý znak bradavic a když se ho dotknete, změní se na nebelvírský znak. Taky jsme je na ně použili štítové kouzlo, takže když se Vás někdo pokusí zasáhnout odrazí se. Jsou udělané tak, aby se přizpůsobily jakékoli postavě, takže i kdybyste třeba přibrala nebo zhubla, pořád Vám padnou. Také jsou opatřeny několika "záchrannými systémy." Například při bombě hnojůvce, nic neucítíte, protože se kolem Vás vytvoří okruh čistého vzduchu. Když bude v mlze nebo ve tmě, šaty se rozzáří a budou vám svítit na cestu. No a kdyby jste náhodou někdy spadla, zastavíte se kousek nad zemí a dolů pomalinku slétnete. Ty šaty si můžete sundat jen vy. Kdyby se o to pokusil někdo jiný, nešlo by mu to. No a nakonec to nejlepší. Když Vám bude hrozit nějaké nebezpečí šaty Vás na to upozorní. Věřte, že to jistě poznáte. A nakonec to nejlepší. Zimní vybavení. Když bude zima a nebudete mít plášť po ruce, stačí si pomyslet a šaty se přizpůsobí. Rukávy se prodlouží a na jejich koncích se objeví lemy z kožešiny. Kolem výstřihu se vytvoří kapuce taktéž s kožešinou. Šaty celkově jakoby na sebe nabrali několik vrstev a budou mnohem teplejší.
Doufáme, že se vám líbí a že se budou hodit.
Vše nejlepší přeje Nebelvír
Marí hned věděla, které šaty si obleče. Vysušila si vlasy a oblékla si nové šaty. Padly jí jako ulité. Když si je oblékla, začaly se jemně třpytit. Na korzetu se jí z malých zlatých tečiček vytvořil znak Bradavic. Zlaté jiskry vypadali velmi hezky. Vlasy si jemně natočila a stáhla nahoru do copu. Jako obvykle si vzala babiččin náhrdelník a doladila doplňky. Vypadala kouzelně.
Sešla dolů na snídani. Když vstoupila do Velké síně všechen mumraj utichl. Všichni na ni koukali s otevřenou pusou. Nejen studenti, ale i celý profesorský sbor. Marí se kouzelně pousmála a na celou místnost nebelvírským poděkovala za šaty, které se jí moc líbí. Bylo vidět, že jsou studenti potěšeni, že vybrali skvělý dárek. U profesorského stolu ji popřáli všichni profesoři a řekli jí, že to náležitě oslaví až po škole ve sborovně.
Celý den probíhal skvěle. Marí nebelvírským nenápadně přidělila spoustu bodů. Ve třídě při vyučování, při jídle či na chodbě za to, že ji pozdravili. Nebelvír věděl, že jim takhle chce poděkovat. Po škole své narozeniny náležitě oslavila ve sborovně s profesory. Ke konci se k ní naklonil Brumbál a řekl: "Dneska v sedm přijde za mnou do ředitelny. Máme schůzi." Šibalsky na ni mrkl a bylo jasné, co tím chce říct. Fénixův řád.
V sedm už stála před ředitelnou a čekala až přijde Brumbál. Ten se dostavil v zápětí i s Minervou a Severusem. Došli ke krbu a přemístili se na ústředí. Tam na Marí čekalo překvapení. Nebyla to normální porada, ale spíš přátelé, kteří ji přišli popřát. "Všechno nejlepší!" Ozvalo se sborově sklepní kuchyní. Molly upekla nádherný dort a Marí musela sfouknout svíčky. Molly jí upletla rukavice, čepici a šálu. Artur jí koupil sadu nových brků na opravování. Lupin s Tonksovou jí koupili zajímavou knihu o obraně a Moody dodal jednu o černé magii. Mungus jí nenápadně dal kožený váček a tajuplně na ni mrkl. Za chvíli se omluvil, že musí něco zařídit a zmizel. Od Billa dostala peněženku, která se smrštila do malinkého kamínku na prstýnku. Takže stačilo nosit ten prstýnek a peněženku měla kdykoli při ruce. Kingsley jí dal vyřezávanou šperkovnici. Byla překrásná.
Nakonec přišel na řadu Charlie. Jemně se pousmíval, což bylo dost podezřelé. Nakonec z pod stolu vytáhl malý košík a z něj vytáhl…kotě! Malé, bílé s rezavýma tlapkama, ouškama a koncem ocásku. Bylo rozkošné. "Páni, to je nádherné!" Rozplývala se Mariana. Bylo strašně miloučké. "Říkal jsem si, že by se ti mohla hodit společnost." Vysvětlil Charlie a podal jí kotě do náruče. "Vše nejlepší." Marí vhrkli do očí slzy. "Děkuju, všem vám moc děkuju. Ani nevíte co to pro mě znamená." Kotě se k ní přitulilo a zavrnělo. Marí se na něj podívala a začala si s ním myšlenkami povídat. "Nechceš pro něj trochu smetany?" Zeptala se Molly. "Ne,díky. Je nakrmené do syta. Charlie ho před chvíli krmil." "Jak to víš?" Vyhrkl Charlie. "Asi ti o mě všechno neřekli. Možná zapomněli zmínit mé schopnosti. Vlastně, nejsi jediný, kdo o nich neví." Na chvíli se odmlčela a přemýšlela. Jsou to lidé, co jí pomohli, nabídli bezpečí a přátelství. Jim to může říct.
"Ráda bych vám o sobě něco víc řekla, ale všichni mi musíte slíbit, že i kdyby vás mučili, nesmíte to říct. Je to tajemství, které tíží jako kámen a člověk ho nesmí zahodit. Pokud ho nechcete slyšet, věřte, že to pochopím." Ti co nevěděli o čem mluví na ni překvapeně koukali. Nakonec si ale všichni sedli ke stolu a čekali co bude. Řekla jim vše o svých schopnostech a ukázala jim své tetování. Od této chvíle byli všichni tito lidé obeznámeni s její situací. Vycítila z nich značné překvapení. Bude jim trvat, než se s tím smíří. "Takže jestli to dobře chápu, dokážeš se dorozumět i s tvým kotětem?" Zeptal se nakonec Charlie. "Ano, tak jsem věděla, že jsi ho nakrmil. Mimochodem jmenuje se Charlie." "Charlie?" "Ano, moc ses mu zalíbil a tak se chtěl jmenovat Charlie." Charlie-muž na ni koukal a nakonec se dal do smíchu.
Z řádu přišla až kolem desíti. Všem se strašně líbily její šaty. Po oslavě následovala krátká porada. Malí malému Charliemu ukazovala celý hrad. Pomalu spolu chodili po hradě a povídali si. Nakonec došli do jejího kabinetu a ložnice. Charliemu se tam líbilo. Měl tam spoustu věcí na prozkoumání. Převlékla se a chystala se jít spát, když najednou někdo zaklepal na její dveře. Charlie se stočil na postel a Marí šla otevřít. Překvapeně koukala za dveře. Ležel tam zabalený dárek a na něm položená růže. Sehnula se, vzala ji do ruky a přivoněla. Voněla moc krásně. Rozhlédla se po chodbě, ale nikde nikdo. Vzala dárek a vešla dovnitř. Rozbalila ho a našla knihu: Tajuplná moc lektvarů. Tu samou před pár dny vrátila Severovi. Bylo jí hned jasné, kdo jí to tam dal. Růži dala do vázy a šla si lehnout. Byly to krásné narozeniny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aenda aenda | E-mail | Web | 29. března 2007 v 14:24 | Reagovat

no super je to bambastický

2 katie katie | 29. března 2007 v 14:49 | Reagovat

wow super nádhera  to kotátko je boží jen tak dál

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 29. března 2007 v 16:45 | Reagovat

nádhera. tedy to bych do snapea nikdy neřekla....

4 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 29. března 2007 v 17:56 | Reagovat

super kapca

to Pasu - Hanka: láska je mocná čarodějka

to Mariana: doufám, že je nenecháš dlouho trpět a dáš je dohromady

5 Sluníčko Sluníčko | 29. března 2007 v 19:02 | Reagovat

skvělý... super... Seve se nám asi zamiloval :)))))... úplně úžasný

6 NyJa NyJa | 29. března 2007 v 19:42 | Reagovat

paráda... Sev se vytáhl :-)

7 mariana mariana | Web | 30. března 2007 v 14:28 | Reagovat

Znáte Severuse, takže nic neslibuju. Uvidíme...

8 Areneis Areneis | E-mail | Web | 30. března 2007 v 14:55 | Reagovat

naprosto skvělý

9 Ewelin Ewelin | Web | 30. března 2007 v 15:46 | Reagovat

Moc hezky se to čte, vážně...!!!

10 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 30. března 2007 v 18:05 | Reagovat

nádherná kapitola..=)

11 netri netri | Web | 30. března 2007 v 18:43 | Reagovat

úžasnýýýýýýýýýýý

12 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 19:57 | Reagovat

nádhera!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.