2.Kapitola - Remusovo tajemství

2. března 2007 v 23:48 | mariana |  Mariana, tajemná žena
2.Kapitola - Remusovo tajemství
"U Merlina, ti ji ale zřídili. Málem ji zabili. Bůh ví, jestli se z toho vůbec dostane." Lamentovala žena, kterou Marí neznala. "Moly uklidni se. Kdyby jí chtěli zabít, už by tady nebyla. Chtěli jí živou." "Živou? Remusi podívej se na ni. Vždyť je na hranici mezi životem a smrtí. Chudinka, musela si toho už soustu vytrpět. Kdyby jste viděli ty jizvy co má po těle. Museli jí hrozně mučit." "To ano, ale hlavní je, že jsme se to dnes včas dozvěděli. Byla na pokraji svých sil. Déle by se neudržela." poznamenal ledový hlas muže. Dále rozhovor už neslyšela, opět usnula.
Její další probuzení nebylo tak příjemné.Cítila, že leží v měkké posteli, přikrytá několika přikrývkami. Zuby jí o sebe drkotali zimou, měla vysokou horečku. Paní Weasleyová byla u ní a měnila jí obklady. "Klid drahoušku, jste v bezpečí. Tady se nemáte čeho bát. Teď spěte. Musíte se uzdravit." Jediné na co se zmohla bylo tiché "Děkuji." S tím se ponořila zpět do svých snů. Cítila se zde v bezpečí.
Sluneční paprsky jí lechtaly na tváři. Pomalu otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Ležela v posteli s nebesy. Kolem měla roztáhnuté průhledné bílé závěsy. Přes ně pomalu prosvítaly sluneční paprsky z blízkého okna. Byl krásný den. Vedle okna stál stůl s měkkou židlí a vedle dveří skříň. Byla v malém útulném pokoji. Na sobě měla dvoudílné pyžamo. Žebra měla opět srostlá a hrudník stáhnutý obvazem.Dýchání ji ještě trochu bolelo, ale bylo to mnohem lepší, než předtím. Dlouhá rána na noze jí už nekrvácela. Měla ji pevně obvázanou. Horečku už neměla. Musela mít tu nohu zanícenou. Posadila se a kontrolovala svá zranění. Na těle měla několik nových škrábanců a modřin. Cítila se slabá, přesto plná energie.
Dveře se otevřeli a dovnitř vstoupila silnější žena se zrzavými vlasy. "Jste vzhůru. Výborně. Báli jsme se, že se neprobudíte. Když Vás přinesli byla jste v hrozném stavu." "Děkuju, že jste mi vyléčili zranění. Můžu vědět, jak dlouho jsem tady byla?" "Přinesli Vás před sedmi dny. Léčíte se neuvěřitelně rychle. Jiní lidé na Vašem místě by už bylo mrtví…Ale teď se podíváme na vaše zranění." Odvázala jí nohu a zjistila, že jí zbyl už jen škrábanec, který se lehce dohojí. "To vypadá velice dobře. Nohu už Vám nemusím zavazovat. Sama se dohojí. Žebra ještě pár dní budou bolet, ale pak je můžete uvolnit. Také jsem Vám vyléčila některé ošklivé rány, které jste tam měla delší dobu. Musela jste si toho hodně prožít." Marí jen povzdechla, aby tak dala najevo souhlas. "Tak a teď by jste se měla najíst. Mimochodem jmenuji se Molly Weasleyová. Říkejte mi prosím Molly." "Já jsem Mariana. Zkráceně mi říkají Marí." "Tak Marí mám vám donést jídlo sem, nebo se projdete dolů do kuchyně?" "Po pravdě ráda bych se tady trochu porozhlédla. A taky už jsem se naležela až dost." Molly se pousmála a začla jí pomáhat se oblékat. Dala jí sem nové oblečení. To její bylo ve strašném stavu. Ještě jí pomohla rozčesat vlasy, které jí spletla do úhledného copu. "Moc ti to sluší. Hned je na tebe hezčí pohled, než na tu mrtvolku v posteli." Obě se pousmáli a vyrazili pomalými kroky z pokoje.
Marí opět roztáhla svou mysl do široka aby jí neunikl žádný pocit. Jen zběžně vycítila z Molly její starosti o ní, ale také podezřívavost, že oni nikdo nic neví. Dostali se na schodiště a vyrazili směrem dolů. Z domu vycítila spoustu černé magie. Bydleli zde zlý černokněžníci. Přesto v domě vycítila dobré lidi. Lidi, kteří se snažili ten dům předělat. Sešli pomalu schodištěm a ve vstupní síni ji Molly naznačila ať je potichu. Když se jí zeptala proč, vysvětlila jí, že při větším hluku se probudí podobizny a začnou šíleně ječet.
V kuchyni zněli hlasy několika lidí. Molly s Marí pomalu vstoupili. Všichni přítomní se k nim otočili a koukali na ní s velkým překvapením. "Vy už jste vzhůru? Mysleli jsme, že budete spát ještě několik dní." Řekl mladý muž, i když jeho šediny ukazovali na vyšší věk. "Remus Lupin, jméno mé."S úsměvem dodal. Marí mu úsměv vrátila a tichým hlasem řekla:"Já jsem Mariana, zkráceně Marí." Načeš k ní přišli zbylí návštěvníci kuchyně. Jeden byl zrzavý muž, který se jí představil jako Artur Weasley, Mollyin muž. A druhá byla čarodějka, s vlasy růžovými jako žvýkačka, a jménem Nymfadora Tonksová.
Molly před ní postavila velký talíř polévky s několika krajíci chleba. Marí se nedala moc pobízet a pustila se do jídla. Věděla, že není správné míchat se do cizích věcí, přesto jí nedalo. U Tonksové ucítila náznak lásky, se kterou se bála otevřeně vystoupit. Lásku k Remusovi. Nad tímto zjištěním se musela pousmát, protože to samé vycítila z Remuse. I když u něj chápala proč s tím nechce vystoupit. Je přece vlkodlak. Chápala co všechno to musí přinášet.
Molly si všimla jejího tajemného úsměvu a zeptala se: "Nad čím se tak tajemně usmíváš?" Marí to nedalo a jen pohodila hlavou směrem k Remusovi a Tonksové."Jen by mě zajímalo, proč ti dva spolu ještě nechodí." Tahle slova zapůsobila v kuchyni jako bomba. Tonksová se převrhla na židli, Remus se začal dusit máslovým ležákem a Artur mu hned šel na pomoc. Jediná Molly to vzala v klidu. "Víš, jsou tady jisté skutečnosti, které ji v tom trochu brání. Třeba to, že si to nedokážou otevřeně přiznat." "Molly, víš, že tak to není!"ohradil se Remus."Kdyby to bylo tak snadné, tak už jsme manželé." V tu chvíli zrudnul jako rajče a podíval se po Tonksové, která na něj koukala s překvapeným výrazem a pozvednutým obočím. "Tak jak to tedy je?"zeptala se otevřeně Marí. Bylo vidět, že ho tím zaskočila. Chvíli přemýšlel, jak jí to má říct, ale nakonec se rozhodl to taktně smést ze stolu a řekl:"Víš, jsi tu velice krátce, takže nemůžeš znát jisté důležité věci co nás k tomu vedou…"Než to však stačil doříct, Marí ho přerušila a jasně řekla: "To, že jsi vlkodlak, ještě neznamená, že s někým nesmíš chodit, ne? Navíc Tonksové to vůbec nevadí."
V tu chvíli zavládlo v kuchyni dusivé ticho ve kterém bylo slyšet jen bušení srdcí. Všem v hlavě zněla jen jedna otázka:Jak to ví? Každého pak napadaly různé teorie zjištění. Marí se pousmála. "Teď by jste se měli vidět. Máte ve tváři výraz jako by sem přišel Voldemort a oznámil vám, že se přidává na stranu dobra." Tímto prohlášením, alespoň trochu uvolnila napětí v místnosti. Sice sebou všichni škubli, ale pak se museli pousmát. Jejich výrazy na to vážně vypadali. Remus se však neudržel a zeptal se:"Jak víš, že jsem vlkodlak a že by to Tonksové nevadilo?" "Vím spoustu věcí a přitom nevím žádnou. Znám stranu dobra i stranu zla. Vím co se stalo každému, kdo zjistil co nebo kdo jsem. Proto se na mě nezlobte, ale prozatím vám nemohu dát odpovědi na vaše otázky."S tím se zvedla od stolu a pomalu zamířila do svého pokoje. Za sebou nechala několik ohromených tváří. Ulehla na postel a okamžitě usnula. Přece jen měla za sebou dlouhý den.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 arzenik arzenik | 3. března 2007 v 12:46 | Reagovat

dobrý, tohle se mi i líbí :D

2 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 3. března 2007 v 14:48 | Reagovat

Je to bezvadný, prostě fantastický, jsem moc zvědavá na pokračování:)))

3 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 3. března 2007 v 15:33 | Reagovat

Nádherná, skvělá..prostě úžasná kapitolka..=)

4 netri netri | Web | 3. března 2007 v 18:56 | Reagovat

fakt naprosto boží

5 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 17:47 | Reagovat

už sa teším na ďalšiu kapitolu!!!

6 Aryija Aryija | Web | 30. ledna 2011 v 19:21 | Reagovat

CHCI TI POCHVÁLIT DESING.... ALE MNĚ JE Z NĚHO ZIMA! JINAK JE MOC PĚKNEJ. xD :-D

7 Moony Moony | Web | 16. března 2013 v 11:54 | Reagovat

boží :D to bude další super čtení :) hned se do toho dám ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.