3.Kapitola - Empatička a smrtijed

4. března 2007 v 17:33 | mariana |  Mariana, tajemná žena
3.Kapitola - Empatička a smrtijed
Pomalu se probouzela, ale nechtěli se jí otevírat oči. Dveře se pomalu otevřeli a do pokoje potichu kráčela Molly. "Co se děje,"zeptala se Marí. "Už jsi vzhůru výborně. Přišel profesor Brumbál. Rád by s tebou mluvil." Tato slova jí úplně probrala. Prudce se posadila na posteli a zeptala se:"Albus Brumbál? Největší čaroděj, kterého se kdy Voldemort bál a ředitel Bradavické školy čar a kouzel? On je tady?" Molly se pousmála nad její reakcí. "Jistě. To on založil Fénixův řád, který bojuje proti Voldemortovi."
Vyšli z pokoje a zamířili do kuchyně, ze které se linul hlasitý rozhovor. Hluboce se nadechla a ladným krokem vkročila za Molly do kuchyně. V kuchyni bylo asi deset lidí, kteří se na ni hned po příchodu se zájmem podívali. Z té změti informací by se člověk zbláznil. Naštěstí už dobře dokázala všechny pocity potlačit, tak aby jí nepřekáželi, ale mohla je v klidu využívat.
Starší muž se stříbrnými, dlouhými vlasy, v červeném lesklém hábitu povstal a šel k Marí. Jeho blankytně modré oči za půlměsícovými brýlemi si ji prohlíželi zkoumavým pohledem. Nemohla se od nich odtrhnout, ale zároveň se do nich nechtěla dívat. Věděla, že musí vydržet a dokázat, že pro ně není nebezpečná. "Jmenuji se Albus Brumbál, vítejte na štábu Fénixova řádu. Nemusím Vám jistě říkat na které straně stojíme." "Ne, to opravdu nemusíte. Mé jméno je Mariana. Zkráceně Marí." "Doufám, že před námi nechcete tajit vaše příjmení, že ne?" Pronesl muž v černém svým ironickým, ledovým hlasem. Marí dobře věděla, kdo to je. Ten muž kterého viděla při bojích se smrtijedy. Byl jediný, kterého v té mlze poznala. Podívala se na něj s nic neříkající tváří a ledově odvětila. "Když vás to tolik zajímá, tak nemám příjmení. Zemřelo i s mými rodiči v mém rodném domě." V kuchyni nastalo ticho, které se kdokoli bál prolomit. Nakonec Snape tiše odvětil: "To je mi líto." Marí ho ještě chvíli provrtávala svým pohledem a odvětila:"Ne, není. Protože nevíte jak a proč umřeli."Všichni na ně překvapeně koukali. Nikdo ještě nezažil nikoho, kdo by s takovým klidem dokázal mluvit se Snapem bez toho, aby se navzájem prokleli. Nakonec se dal do řeči Brumbál. Představil jí zbývající pro ni neznámé lidi a rukou jí vybídl, aby se posadila.
"Zajímalo by mě, jak jste se dozvěděli, že po mě jdou smrtijedi?"Otázka chvíli zůstala viset ve vzduchu, ale nakonec Brumbál odpověděl:"Víte, máme jisté zdroje, které nám naštěstí včas podali o vás zprávu." Řekl, to velice obecně, takže z toho nikdo nemohl nic vydedukovat. Přesto jí dali přímou odpověď. Ne slovní, ale myšlenkovou. "Chci vás poprosit, jestli by jste za mě tomu zdroji nemohl poděkovat. Zachránil mi život. Navíc nevím, jestli někdy budu mít šanci Harrymu poděkovat osobně." Mluvila klidně a na Harryho jméno dala menší důraz, který nemohl nikdo přeslechnout. A povedlo se jí to. Nikdo v kuchyni ani nevydal hlásku, všichni na ni koukali s překvapenými výrazy. Dokonce i Brumbál. Snape si ji měřil zvláštním pohledem.
Najednou vycítila, jak k ní vyslal kouzlo nitrozpytu. Lehounkým dloubnutím myšlenky ho zahnala zpět do své hlavy a nedala na sobě nic znát. Teď se i on na ni díval s překvapeným výrazem věděla proč.Byl velice dobrý nitrozpytec a odhalit jeho přítomnost v mysli dokázali jen nejlepší. Přesto její styl vyhnání ho udivil. Stačilo jí k tomu jen nepatrné pošťouchnutí. Brumbál se vzpamatoval jako první. "Máte velice dobré informace. V rukou Voldemorta by to byl náš konec." "To je také důvod proč mě chce. Znám odpovědi na jeho otázky…. a mnohem víc. Se mnou by dokázal během dne vyhrál celou válku a vůbec by se nemusel zvednout z křesla."Každý si teď její odpověď přebíral po svém. "Přece jen by mě zajímalo, jak víte věci, které znají jen určití členové řádu."
"Mí rodiče byli z prastarých kouzelnických rodin. Každá z nich už po generace dědila určité schopnosti. Já jsem potomek obou rodů. Tudíž mám jejich schopnosti. Je to až neuvěřitelné, jakou mocí disponuji. Mým rodičům dalo spoustu práce mě naučit, jak s nimi správně zacházet. Přesto se pořád objevují další a další věci, které mě překvapí. Jak říkával otec. Jsem unikát. Jediný na světě."
"Marí, potřebovali bychom znát váš příběh. Abychom vše dobře pochopili a mohli vám pomoct. Ochránit vás." "Ochránit? Nabízíte mi něco jako domov, kde se nebudu muset bát jeho vpádu, týrání a mučení? Domov ze kterého se nebudu muset co dva dny stěhovat? Domov, který už přes rok nemám?" Její slova na všechny zapůsobila. Byla v nich slyšet všechna bolest a utrpení a bolest co musela prožít. "Ano. Asi to nebude přesně takové jak si představujete, ale základní funkce to splňuje. Budete v bezpečí a nebudete se muset stěhovat."
Chvíli se mu dívala do očí a našla v nich potřebnou sílu k vyprávění.
Vyprávěla o rodině (dokonce jim prozradila i své příjmení Ebotnová, které v celé kuchyni vyvolalo velký rozruch.Všichni věděli kdo to byl),o příchodu Voldemorta, mučení jejich rodičů, útěku i dalším pobytu mimo lidi. Nakonec se dostala k tomu, jak jí Voldemort zajal a jak jí dva týdny mučil, po tom, co mu řekla, že mu nic neprozradí. Po dvou týdnech, kdy měli smrtijedi nějakou akci a hlídání značně ochablo, dokázala se dostat z vězení a zmizet. Od té doby jí pronásledovali. Vše vyvrcholilo soubojem u zříceniny Klei. Skončila své vyprávění a pohlédla na Snapea. "Teď je vám to opravdu líto."Zašeptala do ticha. "Jste empatička, že?" "Nejenom. Jak jsem říkala mám spoustu schopností. Dokážu číst myšlenky, kouzlit bez hůlky, dorozumím se s každým zvířetem pomocí myšlenek. Díky své empatické schopnosti dokážu zabíjet. Tak jsem se také dostala z vězení. Otevřela jsem strážím svou mysl, až se z toho zbláznili a zemřeli. Nerada jsem to použila, ale musela jsem pryč. Za každou cenu. Proto jsem vám zabránila v nitrozpytu. Nepřežil by jste."
Po dlouhém tichu promluvil Remus:"Tak proto jsi věděla všechny ty věci o nás. Proč jsi se sama prozradila? Nemusela jsi nám to přece říkat." "Po pravdě většinou dokážu odolat tomuto pokušení, jenže vy dva k sobě vážně patříte, proto jsem to udělala. Je fajn, že spolu chodíte." Remus i Tonksová zčervenali a ani se jí nemuseli ptát, jak to ví. Všichni v kuchyni se k nim nahrnuli a začali jim gratulovat. Po tomto malé vyrušení se Brumbál rozhodl tento sněm rozpustit, že si mají o čem popřemýšlet. Marí sotva došla do svého pokoje, ulehla na postel a okamžitě usnula. Byla to velice klidná noc.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 4. března 2007 v 19:01 | Reagovat

supeeeeeeeeeer

2 katie katie | 4. března 2007 v 19:02 | Reagovat

super kapitola jen tak dál moc se těším na dalšíííí

3 NyJa NyJa | 4. března 2007 v 19:33 | Reagovat

páni dneska sem se po jaké době zase dostala k PC a tady nová povídka, je fakt suprová a nejlepší na ní je, že je v ní můj oblíbenej pár :-)

4 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 4. března 2007 v 20:32 | Reagovat

úžasný!!! Honem rychle další..=)

5 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 5. března 2007 v 19:29 | Reagovat

Bezvadný, prostě supr!:)

6 jjj jjj | 19. prosince 2007 v 16:32 | Reagovat

good

7 Sandra Sandra | 11. února 2008 v 19:22 | Reagovat

naprosto nejlepší wow!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

tleskám ti

8 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 17:54 | Reagovat

jj...to se mi líbí!!!

9 Moony Moony | Web | 16. března 2013 v 12:41 | Reagovat

to je prostě dokonale vymyšleno :) super povídka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.