5.Kapitola - Bradavický hrad

9. března 2007 v 17:53 | mariana |  Mariana, tajemná žena
5.Kapitola - Bradavický hrad
Začátkem dalšího týdne si sbalila všechny věci a sešla do kuchyně. Rozloučila se s Remusem, který tu zůstával a krbem se přenesla přímo do bradavické ředitelny. "Dobrý den pane profesore. Tak jsem tady." "Dobrý den, Marí. Vítejte u nás. Tak jaké příjmení jste si zvolila?" "Přemýšlela jsem, ale nakonec jsem si vybrala Mariana Nightová. Je to podle noci. Je tajemná a skrývá mnohá tajemství. Tak jako já." "Opravdu, myslím, že se k vám to jméno hodí." Posadili se a Brumbál jí vyprávěl o škole. Školní řád, srážení bodů a ostatní chod Bradavic. Vašim kolegům vás představím při dnešní večeři. "Myslím, že přes den budete mít spoustu práce s prohlídkou hradu a jeho pozemků. Zaměstná vás to na pár dní. Poprosil jsem Severuse, jestli by vás zde nemohl provést. Je jeden z mála učitelů, kteří zde i přes prázdniny zůstávají." "Moc děkuji, pane řediteli. Ani nevíte, jak si cením toho, že můžu být zde a učit."
V tom se ozvalo zaklepání na dveře. "Dále. Á, Severusy, jdete právě včas. Dovolte abych vám představil naši novou kolegyni slečnu Marianu Nightovou." "Nightovou? To jméno se k vám opravdu hodí." "Děkuji." "Tak Severusi ukažte prosím slečně její kabinet a něco z Bradavic. Hlavně tajné profesorské chodby, učebny no a však vy už si poradíte. Ještě slečno Zakázaný les je velmi nebezpečný. Žáci do něj mají vstup zakázaný. Pro profesory to neplatí ovšem musím vás nabádat k opatrnosti. Jsou tam mnohá nebezpečná zvířata. A teď mě omluvte, mám nějakou práci." S tím se Marí vydala po točitém schodišti za profesorem Snapem.
"Nemáte žádná zavazadla?"Zeptal se pochvíli Severus. "Jistě, že mám. Jen je nenosím tak okatě. Používám svůj způsob: Připraven kdykoli na cokoli. Kufry mám zmenšené a zlehčené, tak aby mi v plášti nepřekáželi. Jsem zvyklá je takto nosit. Je to mnohem pohodlnější." "Opravdu zajímavý způsob. Tak nejdřív zajdeme do vašeho kabinetu a pak projdeme ostatní učebny."
Marí musela obdivovat všechny ty obrazy, duchy, brnění a schodiště. Znala kouzelnický svět, přesto si zde připadala, jako Alenka v říši divů. Po chvíli chůze stanuli před jejím kabinetem. Vstoupila dovnitř a s neskrývaným překvapením se rozhlédla. Pracovna byla prostorná a hodně prosvětlená. Byl v ní velký pracovní stůl s pohodlným křeslem a dvěmi židlemi pro návštěvníky. Opodál byla knihovna se spoustou různých svazků knih a hned vedle servírovací stolek na čaj. Vedle dveří byl krb, přes který se mohla v Bradavicích přenášet. "Velmi útulné." "Jistě, zařiďte si to tu podle potřeby."
Prošla do vedlejší místnosti, kde byl její soukromý pokoj. Samozřejmě krb se dvěma křesli, bar s několika poličkami, menší stolek, šatní skříň a postel s nebesy. Vypadala velice pohodlně. Byla bíle povlečená a závěsy byly karmínové. I tento pokoj byl krásně prosvětlený. Z oken byl výhled na zapovězený les, jezero a malou boudu. "Kdo bydlí v té boudě na pozemcích?" Severus pomalu přešel pokojem a postavil se vedle ní. "Tam bydlí Rubeus Hagrid. To je zdejší šafář a učitel péče o kouzelné tvory. Bydlí na zdejších pozemcích už od svého třetího ročníku." Marí z jeho myšlenek zjistila vše potřebné a zbytek si pozjišťuje od ostatních.
Vytáhla hůlku a několikrát mávla. Její kufry se snesli na podlahu, zvětšili a nabrali svou váhu. Sundala si cestovní plášť a pohybem ruky se sám zavěsil na věšák vedle dveří. Hůlku si zastrčila do kapsy a kouzlila rukama. Jeden kufr se otevřel a všechny knihy se naskládali do knihovničky v pracovně, pergameny se uskládaly na stůl a rodinné fotografie přistály na krbu v ložnici. Kufr s oblečením se schoval do skříně. Ten vybalí potom. Zbylé kufry se uskládali úhledně na skříň až na jeden. Ten pomalu přesunula na stolek a otevřela. Byl plný lektvarů a přísad. Severus, který to vše s klidným výrazem pozoroval, pomalu přistoupil aby se podíval. Neskrýval svůj údiv nad některými velmi vzácnými přísadami. Na některé se i zeptal. Jakmile byly všechny lektvary a přísady na poličkách, kotlík na stole a kufr schovaný, vydali se na prohlídku hradem.
Severus se tu opravdu vyznal. Ukázal jí učebny, kabinety, tajné i veřejné chodby. Zrovna si prohlédli Velkou a Vstupní síň a šli směrem do sklepení. Snape jí zavedl do své učebny a kabinetu. Kabinet jasně vyzařoval, že je Severusův. Byl tmavý, plný různých přísad a zvířat v láku. Dokonalý kabinet lektvarů, černé magie nebo obraně proti ní. Marí si dlouho pečlivě prohlížela jeho knihovnu. Po delším čase sebrala odvahu a zeptala se, zda by si někdy mohla některou knihu zapůjčit. Severus si jí chvíli měřil svým přísným pohledem, ale nakonec svolil. Nechtěl si to připustit, ale líbila se mu. Dokázala být jemná a milá, až jí člověk chtěl ochraňovat. Přesto vzápětí dokázala jít tvrdě za svým. Byla jeho spřízněnou duší. Své city však nikdy nevyjevoval, tak proč teď?Ještě by se mu vysmála a to nechtěl. Netušil, že i něco podobného je v jejím srdci.
Měli ještě hodinu času do večeře a tak ho Marí přemluvila, aby jí ještě ukázal něco z pozemků. Prošli skleníky, ohrady, kolem Hagridovy boudy až došli k jezeru. Byl tam překrásný výhled.Celou cestu si povídali. Hlavně o učebních metodách, látce a studentech. "Máš něco na srdci. Cítím to. Na co se chceš zeptat?" Severus na ni překvapeně pohlédl a zeptal se:"Ty to nevíš?Myslel jsem, že jsi empatička a že čteš myšlenky." "To sice ano, ale snažím se své schopnosti potlačovat na co nejmenší. Studenti ani profesoři nesmí zjistit, co ovládám a navíc nemám právo zasahovat do soukromí." Nakonec se Snape přece jenom odhodlal a zeptal se jí přímo a na rovinu. "Rád bych ti nabídnul tykání pokud neodmítneš."Napřáhl k ní ruku a ona ráda přijala. "Mariana." "Severus."
Jako by se mezi nimi prolomili ledy. Byli si zase o něco blíž. Věděli to oba. Večeře se kvapem blížila a tak se vrátili zpátky. Marí se šla nahoru převléct, aby udělala dojem. Rychle si vybalila a vytáhla oblohově modré šaty. Byli vypasované přímo na ni. Rozšiřující se sukně a lehounké rukávky dodávaly pocit její nadpozemskosti. Své dlouhé vlasy si spletla kouzlem do zajímavého spletence, do kterého přidala pár modrých kvítků, ladících k šatům.Na krk si připnula řetízek po babičce a dlouhé náušnice po mamince. Na nohy si obula modré sandály a rozhlédla se v zrcadle. "Drahá, vypadáte opravdu kouzelně. Budete ozdobou dnešní večeře." Oznámilo jí zrcadlo. Pousmála se a vyrazila do Velké síně.
Cestou potkala profesora Brumbála, kterému se její róba opravdu líbila. "Vypadáte opravdu kouzelně. Je vidět, že sem zapadnete. Ovšem myslím, že zamotáte hlavu nejenom některým žákům, ale i profesorům." S úsměvem jí nabídl rámě a dovedl ji mezi společnost. Na tuto večeři přijeli všichni profesoři. "Milé kolegyně a kolegové, je mou milou povinností vám představit naši novou kolegyni, slečnu Marianu Nightovou." Všichni profesoři jí byli okouzleni. I Severus měl co dělat, aby se ovládl. Postupně začala všechny poznávat. Všichni trvali, že jim musí tykat, že je to kolegiálnější. Večeře probíhala velmi dobře. Marí si nemohla nevšimnout, jak na ní každý pokukuje a prohlíží si ji. Přesto to byl velmi příjemný večer. Bradavice se jí opravdu líbily.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | Web | 9. března 2007 v 18:34 | Reagovat

Krása:-) Chce to rychle další;-)

2 katie katie | 10. března 2007 v 9:04 | Reagovat

super bomba nádhera

3 kaikatra kaikatra | Web | 11. května 2008 v 20:37 | Reagovat

no co k tomu ještě dodat, že??

4 Santana Santana | Web | 20. března 2009 v 12:06 | Reagovat

úplně úžasný nějak jsem zapoměla na komenty smutný pohled typu ,,já nic já muzikan,,

:-)

5 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 18:09 | Reagovat

dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.