6.Kapitola - Příčná

11. března 2007 v 9:11 | mariana |  Mariana, tajemná žena
6.Kapitola - Příčná
Druhý den se Marí rozhodla zajít na Příčnou koupit si chybějící věci. Oblékla si jednoduché černé kalhoty a červené tričko s výstřihem do V, do kterého přesně pasoval babiččin medailón. Vzala si hůlku a peníze a přešla do pracovny, kde vysel její cestovní plášť. Přehodila si ho přes ramena, sepnula zlatou sponou a vytáhla cop nad plášť. Velice jí to slušelo. Sešla dolů na snídani. Ještě tam nebyli všichni. Byla ráda, že není poslední.
"Dobré ráno." Pozdravila všechny přítomné. Všichni ji její pozdrav opětovali a pokračovali ve snídani. "Někam se chystáte Marí?" Zeptal se Brumbál. "Ano, potřebuji zajít na Příčnou a dokoupit si nějaké věci. Ale nemusíte se bát. Za tu dobu, co jsem v bezpečí, jsem se tak změnila, že by mě ani smrtijedi nepoznali." Na její slova někteří reagovali překvapenými výrazy. "To jistě, o tom nepochybuji. Přesto nevím, jestli je rozumné pouštět vás samotnou." Než však Marí stačila něco namítnout vstoupil do síně Severus, taktéž v cestovním plášti. "Dobré ráno." Ledově pronesl. Každý byl na tento mrazivý pozdrav zvyklí. "Á, Severusi, někam se chystáte?" Optal se Brumbál. "Ano, potřebuji si zařídit několik věcí a dokoupit přísady do lektvarů." "Výborně. Chtěl bych vás poprosit, jestli by vás nemohla doprovodit slečna Nightová." Marí se prudce narovnala a se zděšeným i naštvaným výrazem pohlédla na Brumbála. "Ale…Já nepotřebuji doprovod. Zvládám si nakoupit sama. Nepotřebuji chůvu!" Byla opravdu naštvaná, že kdokoli může pochybovat o tom, že by to nezvládla. "To zajisté víme. Profesor Snape s vámi také nepůjde jako chůva, ale jako kolega s kolegyní. Jistota je jistota." Marí byla zlostí bez sebe. Snape se do ní zavrtal svým mrazivým pohledem. "Zajisté, rád slečnu doprovodím." I když si včera velmi rozuměli, dnes měla chuť ho zabít. Ty jeho jízlivé poznámky a ledový pohled. Prostě se neudržela. S pohledem upřeným na Snape vypustila svou zlost. Sklenička před ní se rozletěla na kousky. Okolní profesoři vyjekli a pohlédli na ni. Marí jen mávla rukou, aby se sklenice vrátila zpátky, omluvila se a odešla od stolu. Musela se uklidnit.
Vrátila se do své pracovny, sedla si před krb a začla meditovat. Se zavřenýma očima nevěděla, kolik času uteklo. Prostě se ponořila do klidu a nechala se jím unášet. Když otevřela oči a protáhla se, zjistila, že má návštěvu. Vedle krbu na křesle seděl Severus a upřeně ji pozoroval. "Co tady děláš?"Zeptala se s klidem. Její nevraživost vůči němu byla ta tam. "Přišel jsem ti říct, že můžeme jít, ale ty jsi byla pohroužená do meditace, tak jsem tě nechtěl rušit." "Jak dlouho, už tu jsi?" "Něco kolem hodiny." Vstala a protáhla se. "Už se nezlobíš?" Zeptal se najednou. Chvíli mlčela, ale pak odpověděla. "Nezuřila bych tolik, kdyby ses na mě nedíval tím svým pohledem a neměl své jízlivé poznámky. Připadala jsem si jako malé dítě." "Víš, že to tak není. Brumbál se jen chtěl pojistit." "Jistě a proto se mnou poslal tebe…" Chvíli na sebe chladně hleděli, ale pak se rozešli do Brumbálovy pracovny. Tam je totiž jediný krb, kterým se dá přenést z Bradavic.
Přenesli se krbem do děravého kotle a vyrazili na malý dvorek. Poklepali na cihly a vydali se příčnou ulicí. Jako vždy byla plná různých lidí a plná zajímavých krámků. Zastavili se koupit věci na psaní. Marí potřebovala pergameny, nějaké ukázkové brky do hodin a barevný inkoust. Také se zastavili v lékárně nakoupit různé přísady do lektvarů.Marí se potom omluvila, že potřebuje hábit a vyrazila k Madam Malkinové/Hábity pro každou příležitost. "Dobrý den." Pozdravila. "Dobrý den, slečno. Co to bude?" Zeptala se usmívající madam Malkinová. "Potřebuji několik různých šatů a jeden společenský oděv."
Nechtěla vypadat jako přerostlý netopýr a tak si vybrala různé šaty. Jedny hnědé, které ji ladily k očím a vlasům. Také vínové, fialkové, oranžové, zelené a žluté. Každé byli úplně jiné. Jiný střih, jiné doplňky, přesto všechny na ní vypadali kouzelně. Nakonec vybírala společenské šaty. Věděla, že se bude konat ples a ona na něm chtěla zazářit. Vybírala dlouho a ani Madam Malkinová ji nedokázala poradit. Nakonec jí donesla jedny šaty ze zadní části obchodu. "Tyhle šaty si u mě nechala šít jedna slečna, ale nevyzvedla si je. Vypadala v nich kouzelně. Nechcete si je zkusit? Mohlo by to být to co hledáte." Marí si je oblékla a šla před zrcadlo. Vypadala jako víla. Ty šaty nebyly z obyčejného materiálu. Byly velice lehounké a opisovali ladně každý její pohyb. Přesně tyhle hledala. "Jsou úžasné. Vezmu si je, ať stojí cokoli." Přehodila si kapuci, balíčky s šaty schovala do hábitu a vyrazila do Krucánků a Kaňourů, kde se měla sejít se Severusem.
Procházela kolem jedné ze zapadlých uliček, vedoucích z příčné, když ji někdo najednou popadl za ruku a zatáhl do uličky. Byla z toho tak překvapená, že se ani nestihla vzepřít. Ten někdo ji zatáhl kousek dál, aby je nebylo vidět a mrštil s ní o zeď. Na chvíli ji vyrazil dech a ona zakolísala, ale ustála to. Naštěstí kapuci měla pořád na hlavě, takže ji nemohli poznat. "Ale, ale… copak to tu máme." Promluvil cizí mužský hlas. Marí ani nemusela mít své zvláštní schopnosti, aby poznala kdo to je. Smrtijed. Nedala na sobě nic znát a mrazivým hlasem řekla:"Co chceš? Proč mě zdržuješ?" Smrtijed sebou při jejím hlase cukl. Bylo vidět, že nečekal, že se ho nebude bát. Tohle se mu moc často nestávalo. Každý většinou začal prosit o svůj život. "Slečinka nemá strach? Ale to by měla. Sama, v pusté uličce, nikde ani duše, jen jeden smrtijed." "A čeho bych se tady měla bát? Prázdné uličky nebo té samoty?" Nemínila se vzdát, přesto se nesměla prozradit. "Půjdeš se mnou. Budeš dáreček pro mého pána." "Nejsem žádný Voldemortův dáreček." Zavrčela vztekle. "Jak si dovoluješ vyslovit jeho jméno ty špíno!" Vykřikl prudce. "Nedělá mi to problém. Je to jen jméno." Tím byla jejich debata ukončena. Smrtijed na ní vytáhl hůlku a začali spolu bojovat. "Expeliarmus!" "Protego" "Mdloby na tebe!" Smrtijed se sesunul k zemi. Marí to nedalo žádnou práci s ním bojovat. Vyšla k uličce, ale než vyšla, tak se poupravila. Nikdo nikde nebyl tak si sundala kapuci, cestovní plášť přehodila jen přes ramena a lehce ho sepla. Z copu si rozpustila vlasy a nechala je volně splývat po zádech. Nikdo neměl šanci si ji spojit s dívkou u zříceniny nebo z příčné. Hodně se změnila. Nenápadně proklouzla na příčnou a vyrazila za Severusem.
Mezitím v Krucánkách a Kaňourech. Snape si zrovna prohlížel jednu knihu, která ho zaujala, když k němu najednou někdo přistoupil. Odložil knihu a otočil se. Koukal přímo do očí Luciuse Malfoye. "Nazdar Severusy." Pozdravil ho Lucius. "Luciusy…co ty tady." "Ale to víš. Potřeboval jsem vyřídit pár záležitostí a po cestě jsem se náhodou stavil. "Jistě…" "Ale spíš co ty tady? Netušil jsem, že vycházíš i ve dne."Zasmál se svým ironickým smíchem, který jeho syn zdědil po něm. "Ále. Poslal mě sem Brumbál. Hraju si na chůvu." Než však stačil cokoli dalšího říci byl přerušen Luciem. Ten s vyjeveným výrazem koukal za něj, oči vytřeštěné a výraz, jako by právě spatřil něco neuvěřitelného. Severus se také otočil a ztuhnul.
Do obchodu právě vkročila překrásná dívka. Byla oblečená v černém, cestovní plášť přehozený přes ramena a ve předu lehce svázaný šňůrkou. Dlouhé hnědé vlasy do půl zad měla rozpuštěné a zastrčené za ušima. I když ji Severus znal, tak ho její krása s rozpuštěnými vlasy přímo okouzlila. Jako by opravdu vstoupila víla.
Marí přejela obchod rychlým pohledem, aby zjistila, kde je Severus a vydala se k němu. "Omlouvám se za zpoždění, neuměla jsem si vybrat šaty."Její hlas byl velmi milý, až okouzlující. "To nic.." Než to však stačil doříct přerušil ho Lucius. "Severusi, kdo je tato okouzlující dáma? Nechtěl bys nás představit?" Snape, ač nerad, je představil. "Luciusy, to je naše nová učitelka obrany proti černé magii. Mariana Nightová. Kolegyně, to je Lucius Malfoy. Jeho syn jde do šestého ročníku." "Moc mě těší." Pronesl Lucius. Lehce k ní přistoupil a políbil ji ruku. Choval se jako gentleman. Ani by jste neřekli, že patří k těm zlým. Přece je to tak. Marí zachovala klid a odvětila. "Potěšení na mé straně." "Netušil jsem, že Brumbál sehnal takovou okouzlující učitelku. Až Dracovi závidím, že jde do Bradavic." Pak si prohodili ještě pár zdvořilostních frází a Lucius odešel.
"Kretén." Ulevila si Marí. "Viděl jsi co na mě házel za cukrbliky? A ty milé řeči. On mě vážně nepoznal." Chvíli bylo ticho až se Severus konečně odhodlal a zašeptal:"Já také ne. S těmi rozpuštěnými vlasy vypadáš úplně jinak." To i Marí byla překvapená, že od něj něco takového slyší. "Vážně ne? Nenapadlo mě, že se tím změním tak moc.Jen jsem rychle potřebovala změnit vzhled." "Proč?" Zeptal se Snape a Marí mu vylíčila vše co se stalo když šla cestou sem. "Myslím, že by jsme od sud měli co nejdřív vypadnout. Ty Malfoyovy kecy se mi vůbec nelíbily. Nemohl z tebe spustit oči." "A co ti vadí víc. Ty kecy nebo to, že ze mě nemohl spustit oči?"Provokativně se zeptala. Chvíli na ní koukal a nakonec tichým hlasem pronesl. "Obojí." Nakoupili potřebné knížky a vydali se zpátky do Bradavic. Byla docela utahaná a tak si vybalila a schoulila se na posteli. Byl to docela těžký den. Potkat dva smrtijedy…navíc jeden se jí dvořil. Nakonec si přiznala, že to hrála dobře. Otočila se na bok a usnula.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 11. března 2007 v 9:24 | Reagovat

Nádherná kapitolka..Jsem zvědavá, jak to bude dál...=)

2 Giner Giner | Web | 11. března 2007 v 9:44 | Reagovat

Krása... Moc se těším na další kapču:-)

3 arzenik arzenik | 11. března 2007 v 16:06 | Reagovat

Skvělí. Ale víš kdo mi tam chybí?

4 katie katie | 11. března 2007 v 20:43 | Reagovat

super kapitola fakt bomba

5 Sandra Sandra | 11. února 2008 v 19:46 | Reagovat

tak tohle bych od Luciuse nečekala

ale jinak super

6 Santana Santana | Web | 20. března 2009 v 12:12 | Reagovat

krásná kapitola...ten Lucius je ale blbec s prominutím :-)

7 Beltrix Beltrix | Web | 12. srpna 2009 v 12:33 | Reagovat

Jen mi tam vadí ty chyby- SeverusY nemá to být Severusi? A Luciusi?
Jinak povídka je úžasná, ale tohle vážně kazí chuť do dalšího čtení.

8 Mariana Mariana | E-mail | Web | 24. srpna 2009 v 14:39 | Reagovat

[7]: Někde už mám myslím opravenou verzi...podívám se po ní.

9 Mary Mary | 2. ledna 2011 v 18:19 | Reagovat

hihihihihi...kdyby tohle viděla čéjinářka!!! severusovY, od sud, ... hihihi... ale krásná povídka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.