20.Kapitola - Vražedkyně

10. dubna 2007 v 13:25 | mariana |  Mariana, tajemná žena
20.Kapitola - Vražedkyně
V pondělí ráno se Marí probudila se smíšenými pocity. Jen co otevřela oči, vzpomněla si na včerejšek. To jak se se Severusem hádali a on jí najednou políbil. To by jí ani tak nevadilo, horší pro ni bylo, že ona ten polibek opětovala. Proklínala se za to. Před lety si slíbila, že už žádnému muži nedovolí, aby se do něj zamilovala. Navíc nebyla připravena na další lásku. Vše v ní bylo ještě tak živé.
Po tom polibku byla ještě chvíli v šoku, než se vzpamatovala, vytrhla se mu z náručí a s jediným slovem "promiň" zmizela v tmavé chodbě. Při tom polibku se cítila volně, jakoby létala. Jenže pak se jí vybavila minulost. To co ji tolik trápilo…Pár hodin zase strávila v zapovězeném lese. Potřebovala si urovnat své myšlenky. Nakonec se vrátila k sobě a usnula.
Severus se ráno probudil s pochmurným výrazem. Musel jsem se zbláznit, když jsem ji políbil. Překvapilo ho, že polibek opětovala. Ale vzápětí ho překvapila svým náhlým útěkem. Jediné co po ní zbylo, byla ozvěna slova promiň a slábnoucí vůně jejího parfému. Nevěděl, co si o tom myslet. Na jednu stranu získal dojem, že by k němu cítila to co on k ní, ale na druhé straně byla odtažitost, možná zklamání z minulé lásky…Nevěděl. Severus Snape, který si vždy se vším věděl rady, byl najednou v pasti. Doběhli ho city. Kdyby mu někdo řekl, že se to stane, nevěřil by. Přesto se to stalo.
Byl první den po prázdninách. Studenti se ještě nevzpamatovaly a už po nich profesoři chtěli spoustu informací. Marí se snažila tvářit normálně. Ten včerejšek jí vážně vykolejil. Při snídani byla zamlklá a v jídle se jen přehrabovala. "Marí, co je ti?" Vyrušila ji z myšlenek Minerva. "Já jen nad něčím přemýšlím." "Soutěž, že? Ale neboj, to bude dobré." Marí jen pokývala hlavou a nechala ji při tom. Severus ji bedlivě pozoroval během jejich rozhovoru. Nevěděl, jak se k ní teď má chovat a jak se teď ona bude chovat k němu. Musí si spolu promluvit.
Zastihl ji po vyučování v prázdné učebně. "Promiň, že ruším. Musíme si promluvit." Marí se po něm smutně podívala. "Vím o čem chceš mluvit. Přesto ti něco musím říct. Nechci aby sis myslel, že je to tebou. To ne. Ten problém je ve mně. Já…nejsem připravená na další vztah nebo flirt. Nechci ti ublížit, ale tohle prozatím nemůže dál pokračovat. Já prostě…nemůžu." Ten její smutný pohled mu jasně naznačil, že nelže. V její minulosti bylo něco, co ji hodně zraňovalo. Proto tehdy utekla. Nebylo to kvůli něj, ale protože ji něco trápilo. "Jistě kolegyně. Do vašeho soukromí mi nic není. Jen jsem se chtěl…omluvit, že jsem vás tehdy políbil. Byl to neuvážený čin, kterého teď lituji." Pronesl ledově, odešel a nechal ji tam samotnou.
Na sobotu byla naplánovaná schůze řádu. Odpoledne se Marí stavila za ředitelem a dala mu náramek z dřevěných korálků. Je to komunikační zařízení, přes které se s ní můžou spojit, když bude pryč. "Z toho usuzuji, že jdete opět do lesa." Zhodnotil Brumbál. "Ano, potřebuji se něco srovnat v hlavě. A hlavně dnes potřebuji být chvíli sama." "Jistě, chápu. Dostavíte se na poradu nebo vás mám omluvit?" "Po pravdě ještě nevím, uvidíme, jak na tom budu." Rozloučila se a ve svém cestovním plášti odešla. Dnes byl smutný den, tedy alespoň pro ni. Už od rána chodila se smutným výrazem a celá v černém. Studenty velmi vyděsila, když přišla a vypadala jako Snape. Snažili se ji rozesmát, ale nikomu se to nepovedlo. Jako je dnes ani nevnímala. Jako by byla duchem mimo. I profesoři si všimli změny její nálady. Za poslední týden jí pomalu upadala pod bod mrazu. Nikdo netušil proč. V celém sále se však našli tři studenti, kteří věděli proč je tak smutná a všechny nabádali, ať ji nechají na pokoji, že se to časem spraví. Profesorka McGonagallová se jich šla osobně zeptat, co vědí, ale všichni jí sborově odpověděli, že přísahali, že to bez dovolení neřeknou. Marí jim to prozradila na čtvrtečním cvičení.
Bylo skoro osm hodin a v kuchyni na Grimmauldově náměstí se pomalu všichni scházeli na schůzi. Nakonec přišel i Brumbál se Snapem. "Kde jste nechali Marí?" Zeptal se Remus. "Marí neví jestli se dostaví. Nebyla v dobré náladě." "Jak to myslíte?" Nechápal Charlie. "Během tohoto týdne, jakoby chřadla. Jako by ji soužilo nějaké trápení. Dnes přišla celá v černém a se smutným výrazem." Vysvětlila Minerva. "Tak, kde tedy je? V tomhle stavu nemůže výt sama." Přidala se Tonksová. "Právě, že chce být sama. Odpoledne za mnou přišla, dala mi tento náramek jako spojení na ni a odešla do lesa." "Do lesa?" Vyhrkla Molly. "Vždyť je to tam nebezpečné." "Pro ni ne. Už několikrát tam byla. Jednou i celou noc. Vždy se vrátí v pořádku, jen nevyspaná." Přidal se do rozhovoru Snape.
Začali poradu. Projednávali se nějaké Voldemortovi plány, ostrahy a koho si asi podmanil. V půli schůze do kuchyně vešla zakuklená postava celá v černém. "Dobrý večer." Řekla nepřítomně, přešla ke své židli a sesula se na ni. "Proboha, kde jsi byla? Měli jsme o tebe strach." Řekla Molly. "Proč? Profesor Brumbál ví jak se se mnou spojit a kdyby mi cokoli hrozilo, poznal by to." "Pro většinu lidí je dost neobvyklé toulat se zapovězeným lesem, jen tak pro relaxaci." Zavrčel Severus. "Páni, ty víš, co znamená slovo relaxace?" Zeptala se naoko udiveně. "Už zase provokuješ. Mimochodem, proč jsi nepřišla krbem?" "Proč bych měla. Přemístění bylo rychlejší." "Jenže, aby ses mohla z lesa přemístit, musela bys být hodně daleko." Přidala se Minerva. "Navíc jsem tě viděl odcházet, ale šla jsi směrem k Prasinkám." Dodal Snape.
"Tak ty mě šmíruješ?" "Ne, jen jsem v tu dobu strhával nebelvírským body a náhodou tě viděl." "Je to moje věc, kam jsem šla." "Tvoje věc? Řekneš, že jdeš do lesa, ale při tom jsi jinde. Co kdyby tě dostali, no? Ani by jsme o tom nevěděli. Nezapomeň, že Ty-víš-kdo po tobě jde!" Začal na ni křičet. Během své hádky už oba stáli a řvali po sobě z delší vzdálenosti. "Jistě, ty jsi vždy nejchytřejší, že? Brumbál o mě celou dobu věděl. A kdyby se mi něco stalo, cokoliv, mám pojistku, která mi když tak pomůže." "Pojistku?" "Je to někdo, za koho bych dala ruku do ohně a on za mě taky. Takže kdyby se cokoli stalo a vy jste o tom nevěděli, přijde vám říct. Nemusíš se bát!" Severus nevěděl co na to říct. Nakonec zavrčel. "Alespoň si sundej kápi, když se se mnou hádáš. Ať mám jistotu, že řvu po tobě." Marí vzdorovitě zvedla hlavu a sundala kápi. Všichni na ni překvapeně koukali. Oči měla rudé od pláče a na tváři byly jasné cestičky po slzách. Vlasy jí vypadali z drdolu a byly velmi rozježené, jako by si s nimi dlouho hrál vítr. "Proboha co se ti stalo?" Zeptala se Tonksová.
"To nic." "Nic?" Tentokrát vyjel Charlie. "Přijdeš pozdě, z lesa ve kterém si vlastně nebyla. Nikomu nechceš říct, kde jsi byla a co se ti stalo. Viděla ses vůbec?" Marí si smutně odfrkla. "Vlasy rozčešu, vyspím se a do týdne budu v pohodě. Je to vždycky tak." "Tohle se ti už někdy stalo?" Zeptala se Molly. "Každý rok. Pomalu se z toho začíná stávat tradice. I když rok od roku to pomalu slábne." Chvíli bylo ticho, ale pak se slova zase ujal Severus. "Tak řekneš nám už konečně, kde jsi byla a co je důvod toho, že chodíš jak tělo bez duše?" "To bys nepochopil. Ty ne." "A co kdybys to alespoň zkusila?" "Škoda námahy. Myslím, že máš velmi omezené city na to abys mě pochopil. A taky ti k tomu chybí jisté zkušenosti." "Jistě, všichni ti tu musí důvěřovat i kdyby ses setkala se smrtijedy, protože není nikdo, kdo by tě předčil v tvých schopnostech, že?" "Jsi záměrně krutý! Nikdy bych se nedala na stranu Voldemorta. Nikdy!" "Jak si tím můžeme být tak jistí? Co tě utvrzuje v tom, že se k němu nikdy nepřidáš, že tě nějak nenaláká?" "Zabil mi rodinu." Řekla. "Zničil všechno co jsem měla. A já slíbila pomstu. Pomsta je to, co mě drží na živu." Pak se na chvíli odmlčela a pak zašeptala. "Dnes je výročí. Byla jsem na hřbitově."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 10. dubna 2007 v 14:52 | Reagovat

skvělý! ta mu to teda nadala! fakt super! už si představuju, jak se ti v kuchyni asi tváří....

2 Giner Giner | Web | 10. dubna 2007 v 15:35 | Reagovat

Skvělé, tu hádku jsem si uměla představit do nejmenšího detailu:-) Oprvadu úžesné:-)

3 katie katie | 10. dubna 2007 v 15:44 | Reagovat

super bomba nádhera jen tak dál chudák  mari

4 aenda aenda | E-mail | Web | 10. dubna 2007 v 16:43 | Reagovat

Hezky ti v kuchyni zní museli být v šoku

5 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 10. dubna 2007 v 17:36 | Reagovat

chudak severus ted mu je asi jasny ze trosicku prestrelil

ale videt v mysli ty výrazi ostatnich je opravdu zajimavy

6 katie katie | 12. dubna 2007 v 20:18 | Reagovat

prosím dalšííííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.