22.Kapitola - Poslání

16. dubna 2007 v 10:20 | mariana |  Mariana, tajemná žena
22.Kapitola - Poslání
Naložila se do vany a skoro hodinu tam ležela. Pak vylezla, oblékla si do noční košili a na ni župan. Nemohla spát a tak šla bloumat po hradě. Všude bylo ticho nikde ani živáčka. Nakonec zamířila na astronomickou věž. Tam se vždy uklidnila. Pomalu vyšla až nahoru a otevřela dveře. K jejímu překvapení tam už někdo byl. Severus se otočil po zvuku dveří a překvapeně se podíval na Marí. Stála ve dveřích v noční košili a županu, vlasy měla rozpuštěné a vítr si s nimi jemně pohrával. "Promiň, nevěděla jsem, že tady někdo bude." Omlouvala se za vyrušení. "To je v pořádku. Klidně pojď, je tu dost místa pro nás oba." Řekl klidně a pokynul jí rukou. Postavila se vedle něj a kochala se nočním výhledem na nebe. "Nemohla jsem spát. Cítím se sama ve svém pokoji." Když se na ni překvapeně podíval dodala vysvětlení. "Promiň, vím že nemáš rád, když ti lezu do hlavy, ale tvá otázka za mnou přišla sama. Vážně." "To nic. Má zvědavost asi byla větší, než aby to zůstalo chráněno."
Stáli tam asi hodinu, když se konečně jeden z nich rozhoupal k dalšímu hovoru. "Měli by jsme jít spát. Jsme oba unavení." "To nejde, já nemůžu usnout. I když je v pokoji Charlie, já cítím se tak opuštěná… Hrad mi dodává alespoň nějaký pocit, že nejsem sama." Chvíli mlčela a pak ji něco napadlo. "Nedal by sis se mnou víno?" Chvíli přemýšlel, ale pak souhlasil. Pomalu sešli z věže až do jejího pokoje a se sklenicí vína v ruce si sedli ke krbu. Oba byli potichu a pozorovali plameny, jak olizují dřevěná polínka. Nakonec se Marí konečně začali klíčit oči a usnula v křesle. Severus rozestlal postel a opatrně do ní Marí uložil. Zhasl světla a chystal se k odchodu, když ho někdo chytl za ruku. Byla to ona. Napůl spící zašeptala. "Prosím neodcházej, nechci tu být sama." Nikdo by takové prosbě nedokázal odolat ani Severus Snape. Obešel postel, sundal plášť, zul boty a lehl si na druhou stranu postele. K jeho překvapení se k němu otočila a lehla si na jeho rameno. "Děkuji." Zašeptala a okamžitě usnula. Byla tak zranitelná…
Když se Marí ráno probudila, ležela v posteli sama. Severus musel odejít časně, ne-li během noci. Když si vzpomněla na včerejší noc, musela se zamyslet. Nikdy by nečekala, že Severus Snape bude tak šlechetný a citlivý. Opět se na něj dozvěděla něco nového. Oba navzájem měli před sebou tolik tajemství…
Severus celou noc spal u Marí. Byla k němu stulená, což ho velmi udivilo. Byla tak sama, že jí bylo jedno, kdo jí drží. I když to byl on, chladný Severus Snape. Až včera večer pochopil, proč od něj tehdy utekla. Jeho ješitnost byla zraněná a ukřivděná, ale po tom co se dozvěděl včera se musel zastydět. Myslel jen na sebe a vůbec ho nenapadlo, že by k tomu mohla mít jiný důvod. Musela si toho tolik prožít…
V úterý se opět večer setkali na doučování. Harry dál pokračoval ve cvičení ohně a Ron s Hermionou se učili bránit svou mysl. Oba díky tomu objevovali vzpomínky, které byly ukryty hluboko v jejich mysli, až na ně zapomněli. Tohle bylo nejtěžší na celém cvičení. Nesměli si všímat obrazů a citů, co se jim ukazovali. Museli se plně soustředit na uzavření své mysli. Po těchto hodinách byli všichni tři unavení. Ron a Hermiona z psychické zátěže a Harry ze soustředění. Ke konci hodiny už myslel, že mu praskne hlava, jak se snažil, aby se plamínek zvětšil. Marí byla s jejich cvičením spokojená. Byli to nadaní kouzelníci a až doučí, budou ještě lepší. Věděla, že ty tři čeká těžký úkol.
Během týdne se Marí opět vzchopila a zase vypadala energicky jako vždy. V půlce ledna zpozorovala, že je Harry nějaký divný. Byl takový zamyšlený a vůbec nedával pozor. Severus si na něm pěkně smlsl při lektvarech. Dokonce se to začalo probírat i ve sborovně. "A nemá třeba nějaké trápení?" Zeptala se profesorka Prýtová. "Slavný Potter má nějaké trápení? Chudáček." Jízlivě odpověděl Severus. "Nech ho na pokoji. Vlastně vůbec nechápu, proč jsi na něj tak vysazený. Prý je to už od prvního dne. Co ti udělal, že jsi na něj měl pifku ještě dřív, než jste se vůbec stačili představit." Spražila ho Marí. "To je moje věc a ty se laskavě starej o své věci." Zasyčel a zmizel do svého kabinetu. "Netopýr jeden." Ulevila si.
Po odpoledním vyučování si k sobě do kabinetu pozvala Harryho. "Chtěla jsem si promluvit. Něco se s tebou děje a já nejsem jediná, kdo si toho všiml." Harry byl zaskočen, že s ním chce mluvit. Nevěděl, co má dělat. Pořád se to opakovalo. "Víte, v posledních dnech se mi zdají zvláštní sny." "Zvláštní sny? Není to zase něco s Voldemortem?" "Ne, to ne. Ukazuje se mi tam nějaké znamení. Vždycky mám normální sen, který se najednou přeruší. Třeba najednou jsou všude plameny a z nich se vynoří to znamení. Nikdy nemám pořádně příležitost si ho prohlédnout, jen mám takový pocit, že je to pro mě důležité." "Jak to myslíš, důležité?" "Jakože se bez toho neobejdu. Jako ryba bez vody, člověk bez vzduchu." "A víš alespoň přibližně, jak vypadá?" Chvíli se zamyslel.
"Myslím, že nemá určitý tvar, spíš se skládá z mnoha ozdobných kliček. Ty se různě proplétají a kříží. A taky tam jsou místečka, která se lesknou jako kapky rosy. A konce jsou světlé, jakoby nedokončené, jakoby to ještě mělo nějak dorůst." Celou dobu přímo uchváceně vyprávěl. Marí na něj překvapeně koukala. Právě dokonale popsal její tetování, ale jak o něm věděl? Ona mu ho přece neukázala. "Paní profesorko, není vám něco?" Vytrhl jí ze zamyšlení Harry. "Co?" Zeptala se zmateně. "Vyprávěl jsem vám o tom snu a vy jste se najednou zamyslela." "Promiň." Omluvila se. "Víš, možná tuším co je to za znamení." Pomalu vyhrnula rukáv a odkryla své tetování. Harry vykulil oči. "To je ono." Potvrdil. "Myslela jsem si to. Skvěle jsi to popsal." "Ale proč se mi zdá o vašem tetování? Proč mi to přijde tolik důležité?" "To nevím, ale slibuji, že až na to přijdu, tak ti to povím."
Zbytek dne si s tím lámala hlavu. Už od dětství se ptala, proč zrovna ona dostala tolik schopností, proč nebyli rozděleny mezi ostatní lidi. Rodiče jí vždy říkali, že je to osud. Že prý je předurčená vykonat něco velkého, nebo někomu pomoci k vykonání něčeho velkého. A že ten, co rozhodl, že bude mít tyto schopnosti k tomu měl jistě dobrý důvod. Už dlouho nad tím nepřemýšlela. Jaké má vlastně poslání? Co když je Harry ten, kterému mám pomoct? Tahle otázka jí vrtala v hlavě celou dobu, až se vydala na večeři. Cesta jí přišla nekonečná a únavná, jako nikdy. Co se to děje? Nikdy mě přece cesta takhle neunavila. Pomalu došla až do vstupní síně, ze které se studenti loudali na večeři. Najednou si přišla tak vyčerpaná, jako nikdy. Víčka se jí klížila a ona upadala do temnoty. Poslední co slyšela, byly výkřiky několika dívek, které viděli, jak se svezla k zemi.
Probudili ji hlasy, které debatovali nad tím, co jí asi je. Pomalu otevřela oči a podívala se okolo sebe. Ležela na ošetřovně a kolem ní byli závěsy. "Co se stalo?" Zašeptala si spíš sama pro sebe. V tom se závěsy rozhrnuly a za nimi stálo několik jejich kolegů s ošetřovatelkou. "Jak ti je Marí?" Zeptala se. "Cítím se strašně unaveně a chce se mi spát." "To bude dobré, je to jen přepracování. Pár dní se prospíš a bude to dobré." "Ne nebude. Tohle není únava Poppy." "Jak to myslíš? Neboj se, pár uspávacích lektvarů a budeš jako rybička." "To není únava, zabíjí mě vlastní schopnosti. Potřebuji Harryho." "Pottera? Ale Marí, teď žádné návštěvy." "Prosím, jinak se to nezlepší. Bude se to jen zhoršovat, dokud neumřu." "Co to povídáš? Je to jen únava." "Poppy, viděla jsi mé léčebné schopnosti. Víš, že za každé kouzlo platím silou, ale já žádná kouzla nedělala už pár týdnů. Nemám být z čeho unavená. Po škole mám ještě tolik energie, že si zajdu na dlouhou procházku. Tohle není únava, já to vím." Než stačila cokoli namítnout, dveře se otevřeli a vstoupil Harry.
"Pottere, co tady děláte?" Vyjel na něj Snape. "Já přišel za paní profesorkou, zeptat se, jak jí je." Snažil se narychlo něco vymyslet Harry. "A to myslíte, že vám to zbaštím? Jste průhledný jako sklo." "Severusi, nech ho." Zašeptala Marí. Pak se otočila na ostatní. "Mohli by jste nás tu nechat s Harrym o samotě prosím?" Všichni na ni překvapeně koukali a když začali něco namítat, otočila se na ředitele. "Profesore Brumbále, prosím." Ten se jen pousmál a všechny vyvedl z ošetřovny. "Děkuju, že jsi přišel." Začala. "Já cítil, že vám není dobře a že mě potřebujete." "Víš, už jsem přišla na to, proč ve snech vídáš mé tetování." Chvíli se odmlčela. "Mí rodiče mi vždy říkali, že jsem byla předurčena někomu pomoct. Harry, ty jsi ten někdo." "Já?" Překvapeně na ni koukal. "Máš těžký úkol, kvůli kterému jsi ztratil mnoho blízkých. Já byla předurčena ti pomoci a také jsem kvůli tomu zaplatila svou daň."
"Ale, jak mi můžete pomoci?" "Dej mi ruku. Možná to bude trochu bolet, ale vydrž." Když viděla, jak se zdráhá, dodala. "Věříš mi?" Harry jí dal ruku a oba zavřeli oči. Ošetřovnu zalilo modré světlo, které prošlo i přes dveře k čekajícím lidem. Jakmile světlo zhaslo, vtrhli na ošetřovnu. Marí dál klidně ležela a Harry ležel na vedlejší posteli. "Proboha, co se tady stalo?" Vyjekla Poppy. "To nic. Oba se potřebujeme pořádně vyspat a všechno bude v pořádku." Řekla unaveně. "To je všechno, co nám k tomu řekneš? A co Potter?" Vyjel na ni Snape. "Jak jsem řekla. Potřebuje se vyspat. Víc ti nemohu říct." Zavřela oči a usnula. Poppy prohlédla Harryho a když neshledala nic jiného, než únavu, uložila ho do postele. Zbytek vyhnala z ošetřovny, že tady stejně nejsou nic platní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aenda aenda | E-mail | Web | 16. dubna 2007 v 13:17 | Reagovat

super těším se na další kapitolu píšeš skvěle

2 Areneis Areneis | E-mail | Web | 16. dubna 2007 v 15:30 | Reagovat

supéééééééééééér

3 katie katie | Web | 16. dubna 2007 v 16:25 | Reagovat

wow super bomba nádhera

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 16. dubna 2007 v 16:41 | Reagovat

téda super!!!!

5 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 16. dubna 2007 v 22:09 | Reagovat

náádhera..=)

6 Santana Santana | Web | 20. března 2009 v 13:51 | Reagovat

krásný,zajímá mě co se s ním stalo??..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.