23.Kapitola - Moc tří

19. dubna 2007 v 13:41 | mariana |  Mariana, tajemná žena
23.Kapitola - Moc tří
Harry se ráno probudil velmi svěží. Včerejší večer ho dost vyčerpal. Ještě přesně nechápal k čemu vlastně došlo, ale cítil, že ho to nějak změnilo. Otočil se na profesorku a zjistil, že ho pozoruje. Věděla, co se mu honí hlavou. Bez jediného slova se shodli na obvyklé večerní schůzce i s jeho přáteli. Madam Pomfreová je po snídani propustila z ošetřovny. Byla sobota, takže šel hledat své přátele.
Marí odešla do svého kabinetu a přemýšlela, jak nejlépe mu vysvětlit, co se vlastně stalo. Cítila, že ještě není tak docela v pořádku, jakoby měla ještě něco udělat. Jakoby na něco zapomněla. Pořád jí to vrtalo hlavou, ale nepřišla na to.
Po večeři šla do komnaty nejvyšší potřeby, kde už na ni čekala trojice. "Dobrý večer." Pozdravili sborově. "Ahoj." Odpověděla. Ti tři byli nerozluční. Jeden pro druhého by šli spolu do pekla, aniž by se rozmýšleli. Najednou jí to došlo. Už věděla, co jí pořád tak vrtalo hlavou. "Ehm, děje se něco?" Přerušila ticho Hermiona. "Ano, už od včerejška mi něco vrtá hlavou a až teď mi to došlo." Překvapeně na ni koukali. "Harry, řekl jsi jim, co se stalo včera na ošetřovně?" Zeptala se potom. Harry sklopil oči k zemi. "No, po pravdě..sám nevím, co se stalo. Moc tomu nerozumím." Najednou se objevili čtyři křesla v kruhu, tak aby na sebe viděli. "Posaďte se prosím, všechno vám vysvětlím." Posedali si a čekali, co se bude dít.
"Svěřil si se se svými sny svým přátelům?" Zeptala se. Bylo jasné, komu ta otázka patří. Když Harry přikývl, Marí jim vysvětlila věci okolo jejího tetování a dostali se ke včerejšímu večeru. "Po tom, co mi Harry řekl o svých snech, hlodal ve mně červíček pochybností. Přemýšlela jsem nad tím celé odpoledne, až se přiblížil čas večeře. Cestou do jídelny, jako by mi něco bralo energii, až jsem omdlela. Probrala jsem se na ošetřovně. Něco nebylo v pořádku. Přišel tam i Harry. Jak sám řekl, cítil že mi není dobře a že jedině on mi může pomoci. Tak jako on je předurčen k tomu, aby zabil Voldemorta, tak já jsem předurčena k tomu, abych mu pomohla. Proto jsem se s ním včera podělila o své schopnosti. Podal mi ruku a celou ošetřovnu zalilo světlo. Tak to mělo být." Dokončila své vyprávění a dívala se na jejich překvapené i šokované pohledy. "Já mám vaše schopnosti?" Šokovaně se zeptal.
"Ano, ale budeš se je muset naučit. Vy všichni se je budete muset naučit." Následovaly další šokované tváře. "My-my všichni?" Vykoktal Ron. "Ano, tedy pokud chcete. Nebudu vás nutit." Na jejich tvářích se objevili úsměvy. "Jistě, že chceme." Vyhrkla rychle Hermiona. "Ale, proč nám nabízíte vaši moc?" Vrtalo jí to hlavou. "Jste Harryho nejlepší přátelé. Za tu dobu co vás znám, o vás vím, že by jste jeden pro druhého umřeli, kdyby bylo třeba. A taky vím, že ho bude následovat a pomáhat mu, i kdyby šel do pekla. Už několikrát jste dokázali, že jste přátelé až za hrob. Harry má před sebou těžký úkol a vy mu s ním chcete pomoc. Tudíž potřebujete moc. A taky si myslím, že by nebylo fér, kdyby jí dostal jen on." Nakonec se na ně pousmála, aby jim zvedla sebevědomí.
"Takže, co máme udělat?" Zeptala se nakonec Hermiona. "Postavte se, udělejte kruh a podejte si ruce. Možná to bude trochu bolet, ale vydržte to." Všichni se postavili, podali si ruce a zavřeli oči. Místnost zaplavilo modré světlo a za pár okamžiků pominulo. Ron a Hermiona se sesuli k zemi, velmi unavení. "Budou v pořádku Harry, jen se potřebují vyspat." V místnosti se objevili tři postele a Marí je do nich pomalu přenesla. "Zítra se zde sejdeme. Dám vám vědět v kolik. Dobrou noc, Harry." "Dobrou."
Ráno se všichni probudili v komnatě nejvyšší potřeby. "Co se stalo?" Zeptal se Ron nechápavě. "Byli jste tak unavení, že jste okamžitě usnuli a tak jsme přespali tady." Vysvětlovat Harry. "Zajdeme na snídani. Mám obrovský hlad." Dodala Hermiona. Šli se nasnídat a pak se převlékli do čistých hábitů. Odpoledne se setkali s Marí. "Tak jak se cítíte?" Začala. "Docela dobře." Začal Ron. "Jen mám takový pocit, že mě to nějak změnilo, ale nevím jak." Dodala Hermiona. "Tak tedy řekněme, že jsem vám předala jistý potenciál pro vaše budoucí schopnosti. Musíte je teprve objevit, tak jako já. Ovšem u vás to půjde mnohem rychleji. Budete moct dělat taková kouzla jako já, ale ne tak silná. Pokud budete chtít dosáhnout velké síly, musíte se spojit. Tím, že budete držet spolu, budete moct dělat silnější kouzla, než já." "A co když se spojíme všichni čtyři? Měl by proti nám šanci Voldemort?" Zeptal se Harry. "Víš asi bychom ho dokázali hodně oslabit, ne-li zmrzačit, ale smrtelnou ránu mu musíš zasadit ty. Tomu se nevyhneš." Dodala smutně.
"Tak dnes začneme kouzlením bez hůlky, ovládání ohně." "To co zkoušel Harry, že?" Zeptala se Hermiona. "Ano, ale teď by vám to mělo jít trochu líp a hlavně rychleji." Zbytek večera cvičili oheň. Malé plamínky postupně zvětšovali, až jim hořela celá dlaň. Strašně se jim to líbilo, ale postupem času zjistili, že ještě budou muset hodně cvičit, než budou zvládat takové kousky jako ona. "Tak, to by pro dnešek stačilo. Už musíte být unavení." "To ne, paní profesorko." Vyhrkl Harry. "Vím, že se vám to líbí, ale nesmíme to přehánět. Nikdo si nesmí všimnout našeho cvičení. A vím, že to na co se vás teď zeptám, se vám asi bude zdát divné, ale nemohli bychom si tykat?" "To jako, že bychom vám říkali…" Odmlčela se Hermiona. "Ano, říkejte mi Marí. Je to lepší. Během našeho cvičení samozřejmě. Nikdo jiný si ničeho nesmí všimnout." S tím se rozloučili a rozešli se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 19. dubna 2007 v 16:26 | Reagovat

naprosto úúúúžasný

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 19. dubna 2007 v 16:27 | Reagovat

ty jo, kráásná kapitolka..=)

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 19. dubna 2007 v 16:36 | Reagovat

skvělá kapitolka! těším se na další

4 katie katie | Web | 19. dubna 2007 v 16:54 | Reagovat

super nádhera

5 snape anonym snape anonym | 2. ledna 2011 v 21:23 | Reagovat

hmmm...zajmavé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.