32.Kapitola - Mozkomorův jed

11. června 2008 v 11:35 | Mariana |  Život
32.Kapitola - Mozkomorův jed
Tak tady máte další díl. Dozvíte se v něm alespoň něco málo odpovědí na otázky z minulých kapitol, které vás tak trápily :-D
Užijte si to a prosím komentujte!
Mariana
Ráno seděli všichni profesoři u stolu a sledovali pozdě vstávající studenty. Přece jen byl víkend a tak si všichni přispali.
Tři profesoři však vyhlíželi jen dva určité studenty.
Až ke konci snídaně se do síně doplížil Damián. Bylo na něm vidět, že je dost unavený. Docela se divili, že neusnul nad snídaní. Nalil si čaj a dal si několik topinek. S Lily a Natálií prohodil pár slov a zase zmizel.
Všichni tři si vyměnili vše říkající pohledy a zvedli se od snídaně. Damián došel do kuchyně, kde skřítky požádal o dvě snídaně. S naloženým tácem vyrazil ke kabinetu.
"Damiáne!" Ozvalo se za ním.
Zastavil se a otočil se. Uviděl Brumbála, McGonagallovou a Snapea.
"Ano?" Zeptal se klidně a obezřetně.
"Jak je tvé matce?" Zajímalo ho.
"V rámci mezí." Odpověděl neurčitě.
"Jste nevyspaný." Prohodila ředitelka jeho koleje.
"To nic není. Zítra budu v pohodě."
"A vaše sestra je na tom stejně?" Pokračovala.
"Myslíte nevyspaná? Ano, je."
"Proč jste nevyspaní?" Zeptal se Snape. Damián se na něj nevraživě podíval.
"Zachraňovali jsme to, co jste vy způsobil." S tím se otočil a odcházel chodbou.
* * *
Vydali se pomalým krokem k jejímu kabinetu. Severus zaklepal, ale Brumbál se raději postavil před něj. Přece jen nebylo dobré riskovat jeho zdraví, že? Chvíli bylo ticho, než se dveře otevřeli.
"Ahoj dědo." Pozdravil ho chlapec. Nikoho jiného totiž neviděl.
"Je tu Mia?" Zeptal se s úsměvem.
"Jistě, pojď dál." Nabídl mu.
Pak si však všiml dalších osob. Profesorka mu nevadila, ale na Snapea vražedně zahlížel.
"Severusi." Popohnal ho dovnitř ředitel. Ten však dál stál na místě.
"Myslím, že má přítomnost zde není vítána." Prohodil klidně a podíval se na chlapce.
"Je nutné, abychom si vyjasnili pár věcí." Objasnil jeho přítomnost.
"To nevysvětlujte mě." Ušklíbl se.
Brumbál si všiml chlapcova pohledu.
"Damiáne, pusť ho." Řekl autoritativním, ale jemným hlasem.
"Ne, ublížil mámě a já nechci, aby se to opakovalo." Prohlásil razantně.
"Nechtěl jsem vaší matce ublížit." Řekl tiše, sotva slyšitelně.
"Ale udělal jste to. Děláte to pořád. Ty vaše poznámky jí ubližují. Ani nevíte jak. Za ty roky se stalo mnoho věcí o kterých nechce mluvit. Mnoho ani nemůže říct. Vaše řeči jí moc nepomáhají. Kdybychom věděli, co jí tady bude čekat, pak bychom nechtěli do Bradavic."
Jeho proslov na všechny zapůsobil. Pochopili, že Mia spoustu věcí dokáže před nimi tajit, ale přes svými dětmi ne.
"Sice jsem tě vychovávala sama, ale základy slušného chování snad znáš, ne?" Ozvalo se za ním.
Otočil se po hlase a uviděl Miu v županu, jak se opírá o rám.
"Mami, máš ležet." Vyčetl jí.
Její pohled ho však zarazil.
Uvolnil kouzlo kolem Snapea a dovolil mu vstoupit. Zavřel za ním dveře a pomohl jí do křesla.
"Měla bys ležet, ještě nemáš dost sil." Připomněl jí.
"Bylo mi už hůř." Pousmála se trochu.
Její pobledlý obličej značil, že jí není moc dobře. V ruce se mu najednou objevila deka, kterou jí přikryl.
"Takhle se o mě naposledy staral váš otec." Přiznala tiše.
"Není tu on, tak se o tebe staráme my." Prohodil klidně a pohladil ji po vlasech.
"Dáte si kávu, čaj nebo máslový ležák?" Otočil se na ostatní zdvořile. Nakonec vyčaroval konvici s čajem a sušenky.
* * *
Z laboratoře vyšla Sabrina.
"Kdo to byl?" Zeptala se, ale pak si všimla návštěvy.
"Dobré ráno." Pozdravila.
Všichni jí odpověděli.
"Mami, už jsi vzhůru?" Zadívala se na ni překvapeně.
Pak k ní přišla a dala jí pusu na tvář. Pak jí překontrolovala.
"Mám pro tebe lektvar, který ti pomůže."
Prohodila a zmizela do laboratoře. Za chvíli se vrátila s odpudivě zbarvenou tekutinou.
"Na ex." Mia si ho opatrně převzala.
"Jak já to nesnáším." Prohodila a pak ho vypila až do dna.
Damián jí hned podal čaj, aby to zapila.
"Je to čím dál odpornější." Přiznala.
"A to nevíš, co všechno do toho dáváme." Ušklíbli se děti.
Z ložnice donesl tác se snídaní, aby se mohla jeho sestra najíst.
"Vajíčka se slaninou! Lepší snídaně neexistuje." Rozplývala se.
Snape se v duchu musel ušklíbnout. Dnes ráno si dal stejné jídlo. Taky miloval tuhle snídani. Vyčarovali si pohodlná křesla a nastalo ticho.
"Ten včerejšek vás musel asi hodně překvapit." Začala pomalu Hermiona.
"Kdybych řekl, že ne, tak bych lhal." Přitakal Brumbál.
Snape vše jenom sledoval a raději se k tomu nevyjadřoval.
"Před několika měsíci se mi stala..řekněme nehoda. Při ní jsem přišla k ráně na noze." Odhrnula deku, aby viděli její ránu.
"Z čeho ji máš proboha?" Zděsila se Minerva.
"Jak jsem řekla, nehoda."
"Myslím, že to nebyla obyčejná nehoda, když to dosud nemáte zahojené." Prohodil tiše Snape, který se teprve zmohl na slovo.
"Ne, to nebyla. Obyčejná rána by se zahojila, ale tohle bylo trochu komplikovanější."
"A to?" Pokračoval ředitel.
"Do rány se mi dostal jed z mozkomora." Přiznala.
"Jed z mozkomora?" Nechápala Minerva. Tohle všechny zajímalo.
"Už jsem o něm slyšel na Obrtlé." Přiznal Snape.
"Byly to pouze spekulace a nikdo k tomu nevěděl nic bližšího."
"Jde o velmi silný jed, který danou osobu doslova vystaví účinkům mozkomora. Do několika dnů po ní umírá." Začal vysvětlovat chlapec a jeho sestra si vzala slovo.
"Jed působí stejně jako mozkomor. Sebere štěstí a lidem nechá pouze špatné vzpomínky. Je to jako by byli mozkomoři neustále s vámi."
"Jak to že ještě žijete?" Nechápal Snape.
"Díky svým dětem." Přiznala s úsměvem.
"Zkoušeli různé protijedy, až nakonec přišli na ten pravý. Musím si nohu mazat mastí každý den, aby se účinky neprojevily a rána se hojila. Rychlejší postup zatím nebyl vylezen. Člověk je relativně v pořádku, ale pokud je vystaven hodně řekněme nepříjemným vzpomínkám, tak se jed zase projeví."
"Proto jsi se chovala tak zvláštně." Prohodila Minerva.
"Stejně jako lidé zavření v Azkabanu." Prohodila Sabrina.
Snape všechno překvapeně pozoroval. Vymysleli protijed na jeden z neznámých jedů a to dost silných. Jejich umění ho začalo zajímat. Museli být dobří, když jim důvěřovala a pila jejich lektvary. A jak viděl, tak dosud žije.
"Mami, měla by sis lehnout." Přerušil ho z rozjímání chlapcův hlas.
"Ale, vždyť je mi tu dobře." Namítala. Nechtělo se jí ležet.
"Mami." Ozvala se přísně Sabrina a pronikavě se na ni zadívala.
Zhluboka si povzdechla.
"Jako bych viděla a slyšela vašeho otce." Zašeptala si spíše pro sebe.
Pomohli jí dopravit se do ložnice, kde jí uložili.
* * *
Za chvíli se vrátili k návštěvě.
"Už spí, zítra by měla být v pořádku."
"Je to jisté?" Ujistil se ředitel.
"Stoprocentní. Potřebuje dospat špatnou noc a bude v pořádku."
"Špatnou noc?" Nechápal Snape.
"Jakmile začne působit jed, tak se vše vrací. I když jsme ji přivedli do přítomnosti, tak musela vše zlé prožít ve snech."
"V noci sebou házela a křičela ze spaní. Proto jsme nebyli vyspaní." Vysvětlili.
Na chvíli v jeho očích mohli zahlédnout něco jako lítost, omluvu a pochopení. Ale hlavně, že toho lituje.
Z vedlejšího pokoje se ozval křik. Oba se okamžitě otočili a vběhli do pokoje. Ostatní šli hned za nimi.
Mia sebou házela v peřinách a strašlivě křičela.
"Nééé, je néé!"
"Mami!" Vykřikli a každý si sedl na jednu stranu postele.
"Nepotřebujete nějak pomoct?" Zeptal se starostlivě Brumbál.
"Ne, to bude v pořádku." Odvětili a začali ji uklidňovat.
Damián ji pevně objal a Sabrina jí hladila po vlasech. Byla neklidná a nechtěla se uklidnit. Dívka jí začala tiše zpívat ukolébavku, na kterou si vzpomněla z dětství.
Snape ztuhl, jakmile uslyšel tu melodii. Znal ji, až moc dobře. Zaráželo ho však, odkud ji zná ona. I Damián ji překvapeně pozoroval.
Byla to uklidňující melodie, kterou od ní nikdy neslyšel. Mia se však začala uklidňovat. Jakmile dozpívala, tak spala jako nemluvně. Opatrně ji položili zpět na polštář a pořádně přikryli.
"Dobrou mami." Dala jí pusu na čelo a slezla z postele. Vyšli ven a tiše za nimi zavřeli dveře.
"Tohle bylo celou noc?" Zeptala se vystrašeně profesorky McGonagallová.
Oba jen přikývli. Snape byl bledší než obvykle. Snad poprvé v životě ho trápilo jeho chování vůči někomu. Oba to vycítili a podívali se na něj.
"Odkud ji znáte?" Zeptal se dívky.
"Co pane?" Nechápala.
"Tu ukolébavku." Vysvětlil. Zarazila se a nevěděla co říct.
"Ještě jsem ji od tebe neslyšel." Přitakal Damián.
Zarazila se při pohledu na ně. Jejich výrazy byly naprosto stejné.
"To už nevím. Někdo mi ji kdysi zpíval, když jsem byla malá." Vyhnula se odpovědi.
Jeho však neoklamala. Jeho podezřívavý pohled jí provrtával. Věděl, že násilím z ní nic nedostane. V tomhle byli stejní jako jejich matka.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký pár máte nejraději?

HP/GW 8.6% (15)
HP/HG 5.7% (10)
SS/HG 74.9% (131)
RW/HG 0% (0)
SS/vlastní postava 4% (7)
jiné 6.9% (12)

Komentáře

1 Clare Clare | 11. června 2008 v 12:10 | Reagovat

nádherný..... chudák mia.... že by severus něco tušil?  asi ne:) moc pěkná kapča

2 Fido Fido | E-mail | 11. června 2008 v 12:19 | Reagovat

"Jako bych viděla a slyšela vašeho otce." haha ... super ... jen maličká nehoda ... Sevíku, Sevíku ... už se probuď a začni jednat.

Pugét růží (nebo jiné bejlí), šperk(y), dárky, úsměv, lásku a po kolenou ... !!!

3 ame noire ame noire | 11. června 2008 v 14:03 | Reagovat

wau to jeee krasnaaaa kapcaaaaa nemam slov no hura sme se neco malo dozvedeli........severusovi to jeste nedochaziii :D njnnnnnnn proste nadhera hoooooooonemmmmmmmmmmmm dalsiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii kapcuuuuuuuu sup sup TAHLE POVIDKA JE NEJJJJJJJJJJJJJJJJ

4 bajunecka bajunecka | 11. června 2008 v 14:10 | Reagovat

úúplně bezva kapitolka :-) prosíím rychle další,jsem na tom úplně závislá od nás ze třídy tuhle povídku čte asi 10 lidí :-) všechny jsem je naočkovala .-) honem,honem další

5 Breila Breila | Web | 11. června 2008 v 16:21 | Reagovat

po tomhle asi těžko budeš mít nouze o komentáře :-D jako vždy moc dobré...a odpovědi jsi nám sice dala, ale zase ten konec...no snad už konečně začne počítat :-D

6 Peťka Peťka | 11. června 2008 v 17:31 | Reagovat

wau.. supr kapča... slibně se to vyvájí.. že by třeba v blízké době sevovi bliklo??=DD

7 peggy.kaja peggy.kaja | 11. června 2008 v 17:44 | Reagovat

wow.. nic jinyho me nenapada.. pockat, musim se vzpamatovat... ok, uz dobry... no, takze: uza kaposka, kdy mu to konecne dojde:-D... a stejne myslim, ze tu bude jeste dooost prekvapek:D

8 wixie wixie | 11. června 2008 v 19:04 | Reagovat

nádhera:-) ale musim te pokárat-samozrejme v dobrém- neco jsme se dozvěděli ale ukončís to dalšími otazníky, viz ukolébavka:-) ale delas to moc hezky:-) moc diky a honem honem další kapitolka... diky moc

9 Denisa Denisa | 11. června 2008 v 19:49 | Reagovat

úžas

10 Goddy-SPROSTĚ SPROSTEJ SPAMER! Goddy-SPROSTĚ SPROSTEJ SPAMER! | E-mail | Web | 11. června 2008 v 20:25 | Reagovat

Ježiši! Mionko naše zlatá! Takhle tě trápit! UDělej si stávku XD

11 romais romais | Web | 11. června 2008 v 21:43 | Reagovat

no to si děláš srandu :-D na některý otázky odpovíš, ale zato se objeví další otázky :-D to neplatí :-D ale jinak je to fakt moc pěkný...

12 sss sss | 11. června 2008 v 23:48 | Reagovat

ach jo, bylo to supr jen se už teším až se dozví neco víc

13 nazde nazde | Web | 12. června 2008 v 14:37 | Reagovat

upa supa kapča jako vždy. kdy už to Sevíkovi dojde??

14 Goddy-SPROSTĚ SPROSTEJ SPAMER! Goddy-SPROSTĚ SPROSTEJ SPAMER! | E-mail | Web | 12. června 2008 v 16:22 | Reagovat

Fido: Souhlas! Padej Severusi na kolena! XDD

15 Alata Corns Alata Corns | 12. června 2008 v 19:40 | Reagovat

Ahojky, dneska jsem si přečetla tuhle povídku. Je skvělá. Už mám dokonce i svoji teorii co se stala když byla Sabrina malá.

16 Vendik Vendik | 12. června 2008 v 22:21 | Reagovat

jéé, to bylo bezva. Chudák Severus že o ničem neví, bobišek :)

17 Lily Lily | 12. června 2008 v 22:42 | Reagovat

tak minulou kaši jsme spapali a ty jsi nám navařila novou a parádně horkou.. ty jsi ale šikulka.. :)

Fakt super kapča.. jen když to děláš takhle napínavé zdá se jako by to mělo jen pár řádek..

18 katie katie | 13. června 2008 v 9:10 | Reagovat

nádhera

19 kaikatra kaikatra | Web | 14. června 2008 v 15:01 | Reagovat

nádhera

20 Zuzana Zuzana | 10. dubna 2010 v 23:02 | Reagovat

Dobre, ale už nech sa to dozvie, toto je fakt na nervy začínam si pomaly ale iste ohrýzať kožu na prstoch, lebo nechty sú už fuč.

21 Moony Moony | Web | 1. května 2013 v 23:09 | Reagovat

:) to je prostě dokonalost!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.