53.Kapitola - Usmíření

14. ledna 2009 v 20:30 | Mariana |  Život
53.Kapitola - Usmíření

Zdravím,
tak jsem tady s další kapitolou k Životu. Onen slíbený rozhovor.
Snad se bude líbit. Jsem zvědavá na vaše reakce :-)
Mariana

53.Kapitola - Usmíření
Po večeři se zašil do svého kabinetu a se sklenkou vína si sedl ke krbu.
Pozoroval plameny a přemýšlel o tom všem, co se kolem něj najednou děje.
Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře.
"Dále." Zavrčel nepřítomně.
Dveře se otevřeli a k jeho překvapení dovnitř vstoupila Mia.
Rychle se postavil a překvapeně si ji měřil pohledem.
"Neruším?" Zajímala.
"Ne, jen jsem přemýšlel."
"Aha."
"Nedáš si taky?" Nabídl jí víno.
Vůbec mu v té chvíli nedošlo, že ona vlastně nemůže pít.
Pousmála se.
"Ne díky, ale nemůžu." Pohladila si bříško.
"Promiň, nějak mi to nedošlo. Tak něco jiného, třeba čaj?"
"Díky." Sedla si ke krbu a počkala, až před ní postaví čaj.
"Tak, co jsi potřebovala?" Zajímal se, když si k ní přisedl.
"Chtěla jsem se ti omluvit."
"Za co?" Nechápal.
"Neměla jsem ti to psát na ten papírek. Měla jsem ti to oznámit osobně, jenže tehdy jsi mě tak vytočil, že mi nějak nedošly všechny důsledky."
"Ty botičky byly od tebe?" Zajímal se.
Přikývla a dala se do vysvětlování.
"Chtěla jsem ti to říct už před vánocemi, ale to nás pořád někdo rušil. Pak jsem odjela a po silvestru jsme se pohádali. No a tehdy jsi řekl, že jsem ti to měla klidně napsat. A já v té chvíli jsem to prostě udělala."
"Proč jsi šla do té akce?" Zajímalo ho.
"Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem se rozhodla, že to nikdo nezjistí.."
"Proč?" Skočil jí do řeči.
"Protože jsem sama a bylo by krajně podezřelé mé těhotenství. Všichni by pátrali po otci."
"Je na mě snad něco špatného?" Zavrčel.
"Ne, tedy kromě toho, že chodíš k smrtijedům tak ne. Proč myslíš, že jsem ti o dvojčatech neřekla dřív? Tedy kromě toho tvého očekávaného výstupu v tom bylo hlavně tvé působení u těch zakuklenců. Kdyby zjistili, že jsi jejich otec, tak by po tobě chtěli, abys je přivedl. To bych nikdy nedopustila."
"Co vlastně ti dva mají za úkol."
Pochopila kam tím míří. Tehdy se o tom zmínila na poradě.
"Kdysi jsem řekla, že na nich záleží osud světa a vlastně mnohem víc."
"To si pamatuju." Přikývl.
"Podle té věštby jsou oni rovnováha světa. Jako je v nich světlo, je v nich i tma. Viděl jsi, jak si vyzdobili pokoj. Na něm to jde vidět nejlíp. Pokud ti dva budou žít v rovnováze, bude i zbytek světa v rovnováze. Pokud se však dá jen jeden z nich na stranu absolutního zla, pak se do něj ponoří celý svět. Ti dva musí být nestraní."
"Moc to nechápu, ale pokusím se." Odpověděl.
"Já tomu také nerozumím. Je to strašně zamotané. Vlastně už sama nevím, co by měli nebo neměli. Do tohohle nemůžeme zasahovat. Musíme je nechat, aby si vybrali sami. Do tohohle je nikdo nesmí nutit."
"Chápu." Přikývl.
"No, myslím, že to je všechno." Zvedla se k odchodu.
"Není."Zarazil ji.
Trochu překvapeně se vrátila do křesla a čekala, co z něj vyleze.
"Chci s tebou mluvit o našem dítěti." Začal pomalu.
"O Filipovi?" Zeptala se klidně.
"Filip?" Zarazil se on.
"Ano. Podle dětí to bude chlapec. Sami neví, jak to ví, ale prostě to tak podle nich je. Dokonce mu i nezávisle na sobě vybrali jméno. Bude to Filip, tedy pokud ti to nevadí."
Podívala se na něj a čekala na verdikt.
"Filip Snape." Špitl si velice tiše pro sebe, ale stejně ho slyšela. Nic na to neřekla. Dělala, že nic neslyšela, ale v duchu se musela usmát.
"Nemám nic proti." Promluvil konečně.
"Jaké mu dáš příjmení?" Zajímal se.
"Stejné jako svým dětem, dokud nebude příjmení jejich otce bezpečné a on nebude souhlasit."
Podívala se na něj pronikavě.
"Jistě, že bych s tím souhlasil." Ubezpečil ji.
"Jak to myslíš bezpečné?" Zajímal se ihned.
"Dokud budeš u smrtijedů, tak to rozhodně bezpečné nebude." Vysvětlila.
Pochopil, co tím myslela.
"Chápu. A co když s tím skončím?" Zajímal se.
Překvapeně se na něj podívala. Už jen tato otázka ji překvapila.
"Pak většině školy a půlce Anglie způsobím infarkt, když jim oznámím jméno otce."
Musel se usmát nad tou představou.
"Myslím, že kdyby Voldemort napochodoval do školy v růžových šatech, vzbudilo by to méně pozornosti, než tohle oznámení." Ušklíbl se.
Při té představě se musela rozesmát.
"A víš co by to bylo za titulky v novinách? Nejlepší přítelkyně Vyvoleného Hermiona Grangerová má dvě děti se svým profesorem lektvarů Severusem Snapeem! A další potomek je na cestě!"
Tentokrát se rozesmáli oba.
"Myslím, že kvůli tak velkému titulku by museli zvětšit noviny." Rýpl si.
"To je taky možné. Nikdy nevíš, co si Věštec vymyslí." Smála se.
Najednou oba utichli a zvážněli. Nastalo mezi nimi ticho.
"Jak se to vlastně všechno stalo?" Zeptal se tiše.
Zarazila se nad tou otázkou.
"Co?" Nechápala.
"Myslím to všechno. Celý náš život. Byli jsme spolu, pak jsi zmizela, vrátila jsi se se dvěma dětmi a teď spolu čekáme třetí." Vysvětlil trochu zamotaně.
"Možná to bude našimi povahami."
"Jsme moc velcí paličáci." Přikývl.
"Přesně tak. A taky ani jeden z nás nechce ustoupit."
"Co bude teď?"
"Jak to myslíš?" Nechápala.
"No, jsi zpátky. Máme dvě krásné a chytré děti, které potřebují oba rodiče. No a taky ten malý." Pohledem zavadil o její bříško.
Sebral všechnu svou odvahu, aby jí řekl to, o čem už dlouho přemýšlel.
V křesle se naklonil, aby se jí přiblížil.
"Když jsem zjistil, že jsi zmizela, tak jsem myslel, že umřu. Strašně jsi mi chyběla. Vím, že jsem měl něco udělat, ale jsem sakra velký paličák." Ulevil si.
Pak se jí podíval do očí a řekl to, co už měl hodně dlouho na jazyku.
"Pořád tě miluju." Špitl tiše, až si myslela, že se přeslechla.
Do očí se jí nahrnuly slzy. Nikdy by nevěřila, že něco takového od něj někdy uslyší. To, že spolu čekají dítě ho hodně zasáhlo a on se pro ně rozhodl změnit.
Přece jen vidět ho vyrůstat už v bříšku je trochu jinačí, než když před vás postaví dvě jedenáctileté děti a oznámí vám, že jste jejich otec.
Tohle všechno na ni velmi zapůsobilo. Opatrně se předklonila, jak jí to dovolila bříško.
"Já tebe taky." Špitla.
Snad poprvé od doby, co se vrátila uviděla na jeho tváři šťastný úsměv bez přetvářky.
Prsty jí lehce přejel po tváři a lehce si jí přitáhl.
Nebránila. Neměla proč.
Políbil ji velmi jemně, ale vzápětí se jejich polibek prohloubil.
Opatrně ji vzal kolem pasu a přetáhl na své křeslo. Stočila se mu do náručí a spokojeně přivřela oči.
Přesně tohle teď potřebovala. Přítomnost a teplo milujícího muže.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kapi kapi | 14. ledna 2009 v 20:40 | Reagovat

prima kapča

2 Vendik Vendik | 14. ledna 2009 v 20:55 | Reagovat

jééé, pěkná kapitolka. Nejedno romantické srdce zaplesá :)

3 Dobby Dobby | Web | 14. ledna 2009 v 21:16 | Reagovat

Ooooooch. Nádhera. Hneď mi je lepšie. Predstava toho zmierenia je úžasná. Teším sa na to, čo bude pokračovať. Milujem poviedky s touto dvojicou.

4 Ivy Ivy | 14. ledna 2009 v 22:22 | Reagovat

jeee skvele poteseni takhle mezi zkouskama....aspon na chvilku clovek zapomene na tu hruzu co ho ceka :) skvela kapca..ostatne jako vzdy...a musim rict ze se tesim na dalsi :)

5 candy candy | 14. ledna 2009 v 22:54 | Reagovat

jeeee to je nadhera. fakt velmi pekna kapitola. ten zaver sa ti podaril. som zvedava co sa z toho vyvinie. ci s tym sev skonci alebo nie. ;) uz aby sa to male narodilo a trochu vyrastlo... som zvedava ako si poradis s ulohou jeho a aktivneho otca

6 Veru Veru | 15. ledna 2009 v 13:08 | Reagovat

fíha naprosto dokonalé. Po dlouhé době zase skvělá událost.

7 Claire.M Claire.M | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 16:06 | Reagovat

Paráda, tak přesně na tuhle kapitolku jsem se strašně těšila. A hned přidám nedočkavou otázku: Kdy bude další?

8 DžejSark DžejSark | 15. ledna 2009 v 16:11 | Reagovat

Ó pri Salazarovi, veď už bolo načase, tvrdohlavci! Ale musím priznať, nemám tušenia, ako chceš túto poviedku ukončiť.

9 Katie Katie | 15. ledna 2009 v 16:14 | Reagovat

super kapitola

10 Alexia Alexia | 15. ledna 2009 v 16:51 | Reagovat

velmi pekne a v nabuducej by mohla byt Hermiona poziadana o roku :-D

11 Ariana Ariana | 15. ledna 2009 v 16:55 | Reagovat

supr tupr co víc říct

12 Thalie SB Thalie SB | Web | 15. ledna 2009 v 16:57 | Reagovat

Krása, nadhera, nemám slov:))

13 Osiris Osiris | 15. ledna 2009 v 17:53 | Reagovat

Bezvadné :)))))))))))))))

14 Verush;) Verush;) | Web | 15. ledna 2009 v 19:10 | Reagovat

Tak jsem se rozhodla, že se zase podívám na tvoji stránku. Jenže momentálně mám problémy s netem, takže jsem asi desetkrát musela obnovovat stránku a potom půlhodiny čekala než se to načte... Ale čekala na mě za to krásná odměna, kapča se ti opět jako vždy povedla.. Moc se mi líbilo to jejich usmiřování a ten konec byl úžasný.. Teď už zbývá jen dodat.. HONEM DALŠÍ!! :)

15 Viky Viky | 15. ledna 2009 v 19:31 | Reagovat

nádhera, krásné odreagování mezi učením se na poleltní písemky

16 midnight midnight | 15. ledna 2009 v 19:36 | Reagovat

Ahoj Mariano,

další super kapča..;-) ale prosím, neukončuj to ještě. trošku to ještě zašmodrchej..Nechci se s touhle povídkou hned tak najednou rozloučit..Je moc fajn..:-)

V latině...;-)

Midnight

17 Hope Hope | Web | 15. ledna 2009 v 21:35 | Reagovat

ááá, rmantika až na půdu :o) se tady rozplívám :o) nádherná kapitolka :o)

18 Hope Hope | Web | 15. ledna 2009 v 21:36 | Reagovat

*romantika

19 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | Web | 15. ledna 2009 v 22:00 | Reagovat

ahhhhhhhhhhhhhhh

(a sjela jsem ze židle xD)

nádheráááááááááááááááááááááááááááááááááá,

au, už zase

20 Theresa Theresa | 16. ledna 2009 v 14:53 | Reagovat

Super kapitola. Prostě si musím rýpnout. Že to Severusovi ale trvalo (i když u něj se není čemu divit). :-D

Jméno Filip Snape mě opravdu dostalo. Pořád jsem si představovala spíše Filip Granger a to nevypadá tak špatně. Ale tohle spojení je opravdu zvláštní (možná, že si zvyknu, avšak prozatím mi to k sobě vůbec nesedí). :-D

21 Goddy Goddy | E-mail | 16. ledna 2009 v 14:55 | Reagovat

ííííííííííííííííá! :-D

Takovýhle chvilky mám v povídkách ráda ^^

22 Vina Vina | Web | 16. ledna 2009 v 18:34 | Reagovat

Byl by to zajímavý konec. Jsem zvědavá co vymyslíš.

23 Michalinka Michalinka | Web | 16. ledna 2009 v 19:54 | Reagovat

Ahojda. Taky píšu povídky a různé příběhy.:o)) Tak se dyštak koukni ke mě na blog a nech nějaký komentář jak se ti líbí mé ,,díla´´. :o)

Tohle je hezký.... Je to děsně romantický.:)) ♥ Pa

24 Real XXX Real XXX | 16. ledna 2009 v 23:58 | Reagovat

Moc krásné. Opravdu se těším na jejich společný život.

Tedy bude-li nějaký? Doufám,že ano.

25 Aňulka Aňulka | Web | 17. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

Už aby byla další...doufám, že s tím odchodem od Smrtijedů nebude problém...

26 Mária Mária | Web | 19. ledna 2009 v 9:02 | Reagovat

Tohle je nádherná povídka, přečetla jsem ji jedním dechem. Fakt moc krásně píšeš...

27 Beruška Beruška | 20. ledna 2009 v 0:15 | Reagovat

celou povídku jsem přečetla jedním dechem, já moc het nečtu a když už ano tak jedině s párem HG/SS. a takhle je tak krásně romantická, což teď potřebuju něco hezkého pro potěšení. kolik ještě plánuješ kapitol? je to prostě mlask

28 drahokam drahokam | 20. ledna 2009 v 1:57 | Reagovat

nádherná povídka, moc se omlouvám, že jem nezanechala komentík dříve, ale jen co jsem uložila děti, tak jsem povídku přečetla jedním dechem a prostě jsem byla tak netrpělivá, že mně na to nezůstal čas, tak to teď napravuji, je to super povídka, občas se válím smíchy, občas mám slzy na krajíčku, jsem napnutá, nebo dokážu odhadnout co bude dál, prostě skvělá povídka, moc se těším na pokračování, díky

29 romais romais | Web | 20. ledna 2009 v 16:09 | Reagovat

jéééééé....super :-D týjo :-D krásný :-D

30 ketrinn ketrinn | E-mail | 22. ledna 2009 v 7:15 | Reagovat

supr povídka ..... už se těším na další kapitolu škoda že už asi bude poslední......doufám, že plánuješ další takovou............... :-)

31 Zuzana Zuzana | 11. dubna 2010 v 1:36 | Reagovat

Dokonalé, krásne. Rozplynula som sa,zabudla dýchať. ááách Ďakujem krása.

32 Moony Moony | Web | 2. května 2013 v 18:19 | Reagovat

No konečně, hurá, sláva je to nádherná kapitolka a to usmíření :) parádní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.