12. Kapitola – Přeměna

21. srpna 2010 v 12:06 | Mariana |  Polo...ehm co?
12. Kapitola - Přeměna

Ahoj,
tak za oněch 15 kometářů, mimochodem za které děkuji, je tu další kapitola, kterou jsem vám slíbila. Řekla bych, že je chlup delší než ty obvykle, tak si ji vychutnejte.
Mariana


12. Kapitola - Přeměna
Cullenovi:
"Alice, co se děje?" Nechápala Rosalie její špatnou náladu, když po škole nastupovali všichni do auta.
"To Bella."
"Nechce tě poslechnout?" Zajímal se Jasper.
"Ne, to ne. Já jí to ani nestihla říct. Pokaždé, když jsem s ní chtěla mluvit, tak se něco semlelo. Prostě jsme se celý den míjely."
"Takže to neví."
"Ne. Mám o ni strach."
"Zkoušela ses podívat do její budoucnosti?"
"Jo, ale pořád vidím to samé. Les, smráká se a Edwarda. Ale Bella je vyděšená nebo ostražitá. Něco se stane a já nevím co." Skuhrala.
"Netušíš alespoň kdy?" Záporně zavrtěla hlavou.

Edward Cullen:
"Takže víme, že se něco stane, ale nevíme kdy a kde." Shrnul celou situaci Carlisle, když se odpoledne vrátil z práce.
"Co když je to dneska? Mají tu přece procházet ti návštěvníci." Připomněl Jasper.
"Je to možné." Zamumlala Alice a snažila se dál vydolovat něco ze svých vizí.
"Co se porozhlídnout po lese?" Navrhl nadšeně Emmett, který se těšil na pořádnou rvačku.
A tak se nakonec rozdělili na dvě části a rozeběhli se po lese.
Nesmí mě najít, prosím, nesmí mě najít. Jakmile jsem uslyšel její myšlenky, ztuhl jsem.
"Edwarde?" Otočila se na mě Alice.
"Slyšel jsem ji?"
"Koho?"
"Bellu." Zamumlal jsem docela v šoku.
"Bellu?! Ale jak to?" Nechápala.
"Já nevím. Ale něco se děje. Opakovala: nesmí mě najít."
"Musíme ji rychle najít."
"Tudy." Pohodil hlavou Jasper.
"Proč tudy?" Otočila se na něj nechápavě Alice.
"Necítíte to?" Zajímal se.
Oba jsme pořádně nasáli vzduch a pak jsme to taky ucítili - jemňoulinkou květinovou vůni, sotva hmatatelnou. Takhle voněla jen jedna osoba. S Jasperem jsme prudce vyrazili směrem k vůni a Alice už volala ostatním z rodiny. Měli jsme se sejít tam.
Dorazili jsme k místu, kde byla vůně nejsilnější. Čtyři upíři se těsnali kolem pukliny ve skále a pokoušeli se dostat dál. Podle všeho byla uvnitř ona. Na protější straně jsme si všimli zbytku rodiny a pak už jen stačilo nepatrné pokývání hlavou a všichni jsme se na ně vrhli. Tedy skoro. Esme zatím udělala oheň, do kterého jsme pak naházeli jejich kousky. Rychlá a čistá práce.
Pořád jsem slyšel její myšlenky. Opatrně jsem se přiblížil ke skále a uviděl ji. Byla schoulená v nejzazším koutku pukliny. Nohy, přitažené k tělu si objímala rukama a hlavu položenou na kolenou. Měla zavřené oči a podle všeho nic nevnímala.
"Bello." Špitl jsem tiše.
Trhla jsem sebou. Zvedla jsem hlavu a otevřela oči. Viděl jsem, jak se jí radostně rozšířili, když zjistila, že to jsem já a ne někdo z nich. Byla v nich naděje.
"Edwarde." Zašeptala šťastně.
"Už je to v pořádku, Bells. Pojď ven." Opatrně jsem k ní natáhl ruku, ale ona se stáhla.
"Ne." Zavrtěla hlavou.
"Nechceme ti ublížit." Snažil jsem se ji uklidnit.
"Krvácím. Dráždila bych vás." Vysvětlila a já pochopil, proč nechce vylézt.
"Bello, pohybujeme se mezi lidmi dlouho. Carlisle je lékař a s krví se setkává denně. Někteří z nás jsou slabší, ale ostatní je hlídají. Nechceme ti ublížit."
Dívala se na mě a já viděl, jak váhá. Najednou se jí v mysli začaly objevovat vzpomínky z minulosti. Z doby, kdy byla člověk a setkala se s upíry. Teď už jsem chápal, proč se nás tak bojí. Neměla s upíry dobré zkušenosti a dnešek jí taky moc nepřidal. Nebylo divu, že nám nedůvěřuje. Bylo mi líto, co všechno si musela prožít.
"Ach Bell." Špitl jsem soucitně a všiml si, jak sebou trhla. Tázavě se na mě podívala.
"Já, dokážu číst myšlenky." Vysvětlil jsem.
Vytřeštila na mě v šoku oči. Podle všeho ani netušila, že někteří z nás můžou mít nějaký dar.
Myšlenky?? Takže teďka slyšíš všechno, co si myslím? Viděl jsi všechno, na co jsem vzpomínala?? Zeptala se mě v myšlenkách.
"Ano." Přikývl jsem a nechal ji, ať zpracuje tenhle šok.
Celou tu dobu se mi hrabal v hlavě a viděl to, co já… Proběhlo jí myslí. Prostě jsem jí musel uklidnit.
"Ne, to ne. Nemohl jsem ti číst myšlenky, ale teď jako bys stáhla svou ochranu a dovolila mi to."
Dovolila? Cítila jsem se v bezpečí, možná proto všechno padlo. Padlo? Proboha o čem to tu mluví? Jakou jsem stáhla ochranu? Ne, to ne. Je to jen chvíli, co jsem se tak cítila. Až po tom, co jsem ho uviděla. Něco říkalo, že mu můžu věřit. Jim všem.
Byla zmatená, její myšlenky to jen potvrzovaly. Sama byla v šoku a nechápala, o čem to mluvím. Pořád jsem držel nataženou ruku a doufal, že mi uvěří.
Pak konečně ke mně velice pomalu natáhla ruku a dotkla se mých studených prstů. Její ruka nebyla ani studená ani teplá. Taková vlažná, ale velmi příjemná. Proběhlo mnou jemné mravenčení a podle všeho jí taky. Velice opatrně a pomalounku se začala soukat ven. Celou dobu jsem ji držel za ruku a dělal oporu.
Vylezla jsem ven a obezřetně se rozhlídla kolem. Potřebovala se ujistit, že jsou pryč. Kousek odsud doutnal kouř a kolem stála jen má rodina. Stáli a obezřetně si ji prohlíželi. Alice a Esme se na ni dívaly soucitně a podle myšlenek by jí nejraději objaly, kdyby jim to dovolila. Dokonce i Rosalie jí pozorovala velice soucitně. Jasper se držel co nejdál, protože krvácela a Emmett pro jistotu stál vedle něj a jistil ho. Carlisle stál nejblíže a hodnotil její stav. Potřebovala ošetřit.
"Jsou pryč, už se nikdy nevrátí." Špitl jsem tiše k ní, abych jí ujistil, že už jí nic nehrozí.
Najednou sebou Jasper trhl a já pochopil proč. Všechno na ní dolehlo. Najednou mi padla do náruče a rozvzlykala se. Nedivil jsem se. Potřebovala se cítit v bezpečí po tom, co se stalo.
Opatrně jsem ji objal a začal jí šeptat uklidňující se slova. Moc to nepomohlo a tak jsem jí začal broukat nějakou uklidňující melodii. Křečovitě mě objímala, jako by hledala oporu v bouři. Bylo jí jedno, co mluvím nebo broukám. Byla v šoku.
"Potřebuje ošetřit." Carlisle sledoval její nohu.
"Odvedeme jí odsud. Vezmeme ji k nám." Ozvala se Esme. Ostatní jen přikývli.
"Taky musíme zavolat jejímu otci, ať nemá starost." Ozvala se Alice.
"Co mu řekneme?"
"Že se byla projít a někde upadla a zranila se. Pokoušela odsud dostat sama, ale ta noha jí to nedovolila. Našli jsme jí náhodou kus odsud na lesní cestě." Ozvala se okamžitě Rosalie a my všichni na ni překvapeně hleděli. Nikdo nečekal, že zrovna ona se ozve a ještě k tomu s takovým nápadem. Přikývli jsme.
"Edwarde, vezmeš ji?" Podíval se na mně Carlisle a já jen přikývl.
Opatrně jsem ji vzal do náručí a upíří rychlostí se vydal k nám domů následován zbytkem rodiny.

Dorazili jsme domů a já se pokusil Bellu položit na pohovku. Nešlo to. Pevně se mě držela a nechtěla mě pustit. Podle všeho spala a já ji nechtěl budit.
"Nechce se mě pustit." Zamumlal jsem k ostatním.
Emmett jen stěží zastavil svůj výbuch smíchu, který by ji zaručeně vzbudil. Místo toho se jen tiše uchichtl.
"Sedni si s ní, ať se můžu podívat na tu nohu." Instruoval mě táta a už mířil pro svou brašnu.
Opatrně jsem si sedl, Bella se mi zavrtěla v náručí a spala dál. Esme jí zatím velice opatrně začala sundávat mikinu, kterou si obvázala zraněnou nohu. Jasper s Alicí raději opustili místnost. Pro všechny případy. Alice mezitím volala jejímu otci.
Noha byla docela ošklivě zraněná, ale podle všeho zlomená nebyla. Carlisle jí hned začal ošetřovat. Nohu umyl, vyčistil a pořádně obvázal.
"Ztratila docela dost krve, ale tou mikinou zastavila největší ztrátu krve. Měla by jí pár dní nechat v klidu a šetřit se. Potřebuje pár dní volna a hlavně se dostat z toho šoku." Sdělil nám všem.
Jasper s Alicí se chvíli na to vrátili. Teď už její krev nebyla tolik dráždící, když byla obvázaná.
"Volala jsem jejímu otci. Byl dost vyděšený, ale uklidnila jsem ho, že bude v pořádku. Přemluvila jsem ho, aby jí tu přes noc nechal, že na ni dohlédneme. Zastaví se tu ráno." Odpověděla na všechny tázavé pohledy.
Rodina si posedala na sedačky a křesla kolem nás. Tiše jsme se začali seznamovat se všemi věcmi, co jsme zjistili. Řekl jsem jim všechno, co jsem viděl v jejích vzpomínkách, aby pochopili.
Seděli jsme tak několik hodin, když se Bella jemně zavrtěla. Všichni utichli a pozorovali jí.

Bella Swanová:
Pomalu jsem se začala probouzet a uvědomovat si svět kolem sebe. Začala jsem vzpomínat na to, co se stalo. Poslední, co jsem si pamatovala, bylo objetí Edwarda a že mě někdo odnáší pryč.
Pryč?! V tu chvíli jsem ztuhla a moje tělo se začalo rychle vracen do bdělého stavu. Uvědomila jsem si, že ležím někomu v náručí a ten mě objímá.
Ale kdo? Otevřela jsem oči a rychle je zase přivřela, protože mě oslepilo světlo. Chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykla a pak zamžourala na onoho neznámého.
Byla jsem na nějakém cizím místě obklopená upíry! To mi stačilo, abych zpanikařila.
Prudce jsem vystřelila z jeho náručí a vyskočila na nohy, dříve, než mě stačil zastavit. Jenže tehdy nastala zrada. Zapomněla jsem na zraněnou nohu a ta mě neunesla, takže jsem se zhroutila. Těsně nad zemí mě zachytily něčí ruce. Rychle jsem si jim vytrhla a otočila se. Seděla jsem na zemi a proti mně seděla celá Cullenovic rodina. Začala jsem se pomalu plazit dozadu, co nejdál od nich. Nikdo z nich se ani nepohnul, jen mě pozorovali. Cítila jsem se jak svačina. Odsunula jsem se kus dozadu, až jsem narazila na stěnu. Alespoň trochu bezpečí.
"Bello, nechceme ti ublížit." Ozvala se tiše Esme.
Ona byla jediná, které jsem věřila. Vlastně ještě Alice. Se zbytkem jsem se znala, ale pořád jsem jim úplně nedůvěřovala. Tedy všem, až na toho blonďatého muže. Zvědavě jsem si ho začala prohlížet. Hodně jsem toho o něm slyšela, ale ještě jsem se s ním neznala.
"My se ještě neznáme. Jsem Carlisle Cullen." Představil se a usmál se na mě.
Prostě pohodář. Nikdo z nich nevypadal, že by mi chtěli ublížit, ale já už s upíry měla své zkušenosti. Přesto, trochu zdvořilosti přece neuškodí.
"Těší mě, pane doktore. Jsem Bella, ale to už asi víte." Špitla jsem tiše, ale věděla jsem, že mě uslyší. Usmál se na mě.
"Ano, slyšel jsem toho o tobě hodně. A prosím, jsem Carlisle." Nepatrně jsem se pousmála a přikývla.
"Bello." Oslovil mě Edward a já se okamžitě napnula.
Čte myšlenky! Moje myšlenky! Viděl všechno! Jen přikývl, čímž mi potvrdil moje domněnky.
Zase se mi vybavily všechny ty vzpomínky. Na to, co se stalo před půl rokem a co teď. Jak si ty dvě situace byly podobné. Ta beznaděj, strach, moje krev, která je dráždí… Zase jsem si vzpomněla na to, jak mě kousl, na tu bolest…Všechno bylo zpátky…
Projela mnou prudká bolest. Sykla jsem bolestí a stulila se do klubíčka. Bolest se zvětšovala a otupovala všechny mé smysly. Rozšiřovala se do celého těla a nepříjemně pálila.
"Bello!" Slyšela jsem křik, ale pomalu jsem se nechala otupět tou bolestí.

Cullenovi:
Jemně se zavrtěla a začala se probouzet. Viděli jsme, jak otevřela oči a hned je přivřela pod náporem světla. Po chvíli lehce zamžourala po pokoji a Edwardovi.
Najednou prudce vyskočila z Edwardova náručí, což nikdo nečekal. Dopadla na poraněnou nohu a ta se pod ní samozřejmě podlomila, takže padala k zemi. Naštěstí Edward zareagoval dřív, než dopadla a zachytil ji. Vytrhla se mu a dosedla na zem. Otočila se na něj a začala od nás všech couvat pryč. Byla vyděšená a obezřetně si nás všechny prohlížela. Nikdo z nás se ani nepohnul.
Esme se ji pokoušela uklidnit a podle všeho se jí to povedlo. Představil se jí Carlisle a vše vypadalo, že bude dobré, ale pak se to zvrtlo. Edward jen zkřivil tvář. Podle všeho to byla reakce na její myšlenky. Jasper sebou bolestivě trhnul, takže její pocity nebyly pro něj nic příjemného.
Ale to nebylo nic proti Belle. Najednou sykla bolestí a stulila se do klubíčka. Projela jí další bolest a ona vykřikla.
"Bello!" Vykřikli jsme všichni a přihnali se k ní.
Carlisle jí starostlivě kontroloval a snažil se zjistit, co tenhle stav způsobilo.
"Carlisle?"
"Já nechápu to." Vydal ze sebe.
"Co je jí?"
"Přeměna." Jediné slovo nás šokovalo. Přeměna?? To nešlo! Vždyť jí nekousli a nemohlo se to spustit až po několika hodinách.
"To nejde."
"Není jiné vysvětlení. Mění se v upíra." Tohle radikální oznámení nás přikovalo. Stáli jsme tam jako sochy, než jsme byli přerušeni.
"Ne." Zašeptala Bella tiše a to upoutalo naši pozornost.
"NE!" Vykřikla s vlnou bolesti, její tělo se napjalo a pak její tělo najednou ochablo a kleslo k zemi.
"Carlisle??" Nechápali jsme.
"Přestalo to."
"CO???"
"Přestala se měnit."
"Ale tohle…"
"Já to taky nechápu." Přiznal a prohlížel si ji. Byla v bezvědomí schoulená na zemi.
Opatrně jsme ji uložili na pohovku a přikryli dekou. Zhasli světla a posedali si kolem ní. Jen tak jsme tam seděli a pozorovali ji, jak spí. Byla záhadou, která uchvátila celou rodinu. Chtěli ji chránit a opatrovat. Nějak si je všechny dokázala získat.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maličká Maličká | 21. srpna 2010 v 12:57 | Reagovat

ty jo...super:) ani se nedivim, že se jich pořád bojí... ale stejně, jak dokáže zastavit tu přeměnu je... hustý...:D:D:D

2 Catrina Catrina | 21. srpna 2010 v 13:15 | Reagovat

MOc pěkný. A hlavně zajímavý.Jsem hrozně zvědavá jak to bude pokračovat.

3 Ewelyn Dark Ewelyn Dark | Web | 21. srpna 2010 v 16:46 | Reagovat

woow tak toto je dobreee....sa mito weelmi paaci zaujiimaweeeee

4 Vl k Vl k | 21. srpna 2010 v 17:25 | Reagovat

jsem si říkal, kdy ji přidáš x)
no je to úžasné a doufám, že další bude opravdu, ale opravdu hodně brzy x)

5 midnight midnight | 21. srpna 2010 v 17:28 | Reagovat

čáuvec...:D
tak co prázdniny? Koukám, že si je supr užíváš, když si zase pro jednou napsala tak senza kapču. Já jedu v úterý na zkoušku k Džanákovi a Gošákovi, takže už se mooc těším..:D

6 Maria Rossi Maria Rossi | Web | 21. srpna 2010 v 17:29 | Reagovat

WOW dobrý...dalšííí:))

7 Flammea Flammea | Web | 21. srpna 2010 v 17:31 | Reagovat

jee to by se mi taky líbilo, kdybych si se svým tělem mohla dělat, co by se mi zachtělo :-)

8 lensha95 lensha95 | 21. srpna 2010 v 17:31 | Reagovat

velice povedená kapitola, vypadá to zajímavě :-)
Budeš se divit, když ti oznamím, že se nemůžu dočkat další kapitoly??

9 MMichlik MMichlik | 21. srpna 2010 v 22:00 | Reagovat

Asi se budu opičit po ostatních. Byla to velmi zajimavá super kapitola. Jsem zvědavá jak se to nakonec všechno vyvrbí. Už teď se nemůžu dočkat další kapitoly.

10 Vlčák Vlčák | 21. srpna 2010 v 22:51 | Reagovat

Ou yes, na dvě kapitoly jsem čekala. Luxus! Se ti povedlo...Přesně toto jsem potřebovala, novou kapitolu od něčeho. Moc díky, těším se na další...

11 klára klára | 21. srpna 2010 v 23:35 | Reagovat

To bylo krásné, jen nechápu, že máš tak dobrý dar ( špatný zvyk ) :o) v nejlepším to ukončit. :o) :o) :o)
Už se moc moc moc těším na pokračování. :oD

12 Kari § Anne Kari § Anne | Web | 22. srpna 2010 v 20:37 | Reagovat

Nádherná kapitola. Už se nemůžu dočkat další. Jen tak dál.

13 Derena Derena | 23. srpna 2010 v 11:19 | Reagovat

Paráda. Dvě kapitoly rychle za sebou.:) To člověku hned zvedne náladu. Doufám, že se tu zase brzo objeví další :)

14 Dobby Dobby | Web | 23. srpna 2010 v 21:08 | Reagovat

Super, teším sa na pokračovanie. Som zvedavá na to, čo sa bude diať ďalej.

15 temnanooc temnanooc | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 10:02 | Reagovat

Tešim sa na dalšiu kapitolu a velmy zaujimave a tešim sa na dalšiu kapitolu

16 Missi Missi | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 21:01 | Reagovat

prosím hlásni za Kristen Stewart na blogu: http://lorablogis.blog.cz/1008/je-tu-prvni-kolo-sonc prosím je to pre mna dôležité

17 Vl k Vl k | 27. srpna 2010 v 12:08 | Reagovat

kdy bude další? x)

18 Klér Klér | 30. srpna 2010 v 19:33 | Reagovat

NO já se picnu bylo to skvělý a je vážně zajímavý jak dokáže tu přeměnu zastavit super těším se na další :))))

19 Vl k Vl k | 6. září 2010 v 15:44 | Reagovat

no tak dej aspoň vědět co je s tebou nbo kdy asi tak vidíš na další díl x)

20 Nevermore Nevermore | 7. září 2010 v 1:38 | Reagovat

Naprosto skvělý příběh, ovšem musím dodat něco, co tu ještě nebylo. Nejenže máš talent, co se týče vymýšlení příběhů, ale také vynikající vyjadřovací schopnosti. Četla jsem dost dobrých povídek, ale naprostá většina byla pokažená hrubkami či jinými nedostatky, které kazí dojem z jinak třeba dobrého příběhu. Tady to prostě nehrozí:) Naprosto skvělé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.