14. Kapitola – Zase den blbec? Jak pro koho…

8. září 2010 v 21:23 | Mariana |  Polo...ehm co?
14. Kapitola - Zase den blbec? Jak pro koho…

Další kapitola je na světě,
dneska je pro kuliska - děkuji, za přání :-)
Tahle kapitola by měla být chlup zábavnější...
Mariana


14. Kapitola - Zase den blbec? Jak pro koho…
Esme za mnou jezdila každý den a vozila mi obědy. Starala se o mě, jako o vlastní. Od našeho prvního rozhovoru jsme se mystické tématice vyhýbaly. Bavily jsme se o rodině, o místech kde jsme byly nebo bydlela a tak.
Dneska byla sobota a já se rozhodla vydat se za nimi a promluvit si. Charlie byl dneska na rybách, takže to nebyl problém. Celý den jsem si mohla dělat, co jsem chtěla.
Ráno mě vzbudily jemné slunečné paprsky, které dopadaly na mou tvář, otevřeným oknem. Musela jsem se usmát. Dneska jsem se cítila vážně skvěle, jako už dlouho ne. Dneska mi nemohlo nic zkazit náladu. Ani to, že jsem se při vstávání z postele zamotala do peřiny a s hlasitou ránou dopadla na zem. Musela jsem se zasmát. Jak dlouho se mi tohle nepovedlo?
Vyrazila jsem do koupelny, abych se umyla a pak oblékla. Přerazila jsem o práh, ale nic to nebylo. Vyšla jsem z koupelny a zamířila ke skříni, abych si vybrala věci. Jakmile jsem byla oblečená, zamířila jsem na snídani.
Na schodech se mi najednou nějak zvrtla noha a poslední tři schody jsem slítla na zem. Zůstala jsem ležet na zádech a rozesmála se na celý dům. Jak mi tohle ráno připomnělo čas před půl rokem, kdy jsem byla ještě úplný člověk. Tyhle nehody u mě byly na denním pořádku. Byla jsem šíleně nešikovná a nedokázala jsem jít ani po rovném povrchu.
Nakonec se mi přece jen povedlo se nasnídat a vzít si věci. Pak jsem se konečně, lehce potlučená, vydala ke svému autu. Schody jsem zvládla bez zakopnutí a vykračovala jsem si, po rovince, k autu. Moc dlouho mi to nevydrželo. Zakopla jsem o neexistující předmět a jak dlouhá a široká jsem se rozplácla na chodníku. V pravačce mi lehce křuplo, protože jsem se rukama pokoušela ubrzdit svůj pád. Ruka mě sice lehce bolela, ale ani to mi nemohlo zkazit náladu. Dneska jsem prostě byla jen lidská Bella. Ne upír ani poloupír, jen člověk. Zase já.
Nasedla jsem do auta a s bolavou rukou jsem se vydala ke Cullenům. Doufala jsem, že budou doma a já budu mít možnost si s nimi promluvit. Však už taky bylo na čase, no ne?
S rukou jsem se snažila moc nehýbat. Vypadá to na zlomené zápěstí. Nic nového pod sluncem. Pustila jsem si rádio a poslouchala písničky. Co chvíli jsem se musela uchechtnout. Měla jsem prostě dobrý den.
I když jsem vůbec netušila, kde Cullenovi vlastně bydlí, snažila jsem si vzpomenout na cestu, kterou mě odvážel táta. A měla jsem štěstí. Zabočila jsem na sotva patrnou odbočku do lesa a jela dál. Moje dobrá nálada mě neopouštěla, ani když jsem vypnula rádio. Jen jsem doufala, že je nebudu nějak obtěžovat. No co, prostě to zkusím.
Dojela jsem před dům a zaparkovala před zavřenou garáží. Vystoupila jsem z auta, přičemž se mi zapletly nohy a já se na poslední chvíli zachytila dveří. Uchechtla jsem se. Jsem cvok. Vydala jsem se dveřím a snažila jsem se koukat pod nohy, ať nezakopnu. Ani jsem si nevšimla, že se dveře otevřely. Moje snaha byla marná, protože se mi nohy zapletly, já o ně zakopla a řítila jsem se k zemi, jako už po několikáté za dnešní den, ale dopad nenastal, tedy alespoň na zem ne. Místo toho jsem přistála v něčí chladné náruči. Zase jsem se musela začít hihňat svojí nešikovnosti. Pak jsem zvedla svůj pohled na svého zachránce. Edward, kdo jiný?
Dneska mě zase posloucháš? Zeptala jsem se v duchu a čekala, jestli mi odpoví. Ale neodpověděl. Můj den snad nemůže být lepší.
"Ehm...ahoj a díky." Promluvila jsem a zase se zahihňala. Ono pro stě nešlo nesmát se.
"Ahoj." Usmál se i on a opatrně mě pustil. Měřil si mě zvláštním pohledem.
"Co je?" Nechápala jsem.
"Jsi opilá?" Zajímal se on. Jasně jsem pochopila, na co naráží. Rozesmála jsem se na celé kolo.
"Nejsem opilá, jen mám skvělý den." Vysvětlila jsem a dál se chichotala. Chudák, bylo vidět, že ze mě dost nemůže.
"Bello." Přivítala mě Esme a objala mě.
"Ahoj Esme, doufám, že neruším." Usmála jsem se na ni.
"Ty nikdy, pojď dál." Vzala mě kolem ramen a vedla mě do domu.
Asi bych měla být nervózní, ale prostě jsem nebyla. Zavedla mě do obýváku, kde seděl zbytek rodiny.
"Ahoj." Pozdravila jsem je s úsměvem.
"Bello!" Vykřikla radostně Alice a už si to ke mně radostně šinula. Objala mě a pak mě hnedka přejela zkoumavým pohledem.
"Proboha, co se ti stalo?" Vyptávala se hnedka. Narážela tím na moje špinavá kolena a na umazané ruce. Celá já…před půl rokem.
"Upadla jsem." Vysvětlila jsem jí a zase se zachichtala, když na mě vykulila oči.
"Upadla? Jak jsi mohla jen tak upadnout?" Nechápala a já se dál hihňala.
"Neřeš." Mávla jsem nad tím rukou, ale pozdě jsem si uvědomila, že to byla ta pravá, bolavá.
"Bello." Ozval se okamžitě Carlisle, když uslyšel moje usyknutí.
"Co ti je?" Zareagoval okamžitě jako správný profesionál.
"No, asi jsem si zlomila zápěstí." Přiznala jsem vesele.
"A co je na tom tak směšného?" Nechápal Emmett, který mě spolu s ostatními pozoroval ze sedačky.
"Vlastně nic a všechno. Ráno, při vstávání, jsem se zamotala do peřiny a spadla na zem. Pak jsem zakopla o práh, spadla ze schodů, rozbila nádobí, převrhla, co se dalo a při cestě k autu jsem zakopla na rovném povrchu, brzdíc rukama, jsem si zlomila zápěstí. No a tady jsem málem spadla při vystupování z auta a pak jsem ještě zakopla o vlastní nohy, takže mě chytal Edward. Mám den blbec." Vyjmenovala jsem své ranní nehody.
"Tohle mi strašně chybělo." Přiznala jsem vesele.
"Chybělo? Bello uvědomuješ si, co říkáš?" Strachovala se Esme o můj zdravý rozum.
"Neboj Esme, do hlavy jsem se vážně neuhodila. Jen, po dlouhé době mám zase pocit, že jsem jen obyčejný člověk. Žádná mystika, jen člověk. Víš, taková jsem byla předtím. Nešikovná holka, co se přerazí kdekoli i o nic. U doktora jsem byla co chvíli a nemýt nějaký úraz byl u mě zázrak." Vysvětlovala jsem jí, abych jí uklidnila.
Emmett s Jasperem se začali smát na celé kolo a zbytek se k nim brzy přidal.
"Takže jsi takové malé nešikovné trdlo." Posmíval se mi Emmett.
"Jo, byla jsem. Teďka je to jen výjimečně."
"Pojď si sednout, ať se ti na to můžu podívat." Pobídl mě Carlisle ke křeslu.
Můj pokus dojít tam bez nehody, nevyšel. Naštěstí s tím počítal, takže mě stihl zachytit.
"Bello Bello." Zavrtěl nad tím nevěřícně hlavou a já se jen musela uchechtnout spolu s ostatními.
"Já za to fakt nemůžu!" Bránila jsem se.
"To už od rána. Jako by na dnešek zvítězila má lidská část a zbytek zatlačila do pozadí. Spíš úplně utiskla." Všichni se na mě nechápavě podívali.
Carlisle se zvedl a zamířil pro svůj kufřík. Esme mi zatím pomohla z bundy.
"Jsi ještě někde zraněná?" Zajímal se hned, jako správný doktor.
"Ne, jen pár modřin."
"A co noha?" Zajímal se.
"Úplně v pohodě. Obvaz tam mám jen kvůli Charliemu." Vyhrnula si nohavici a ukázala úplně zdravou nohu.
"Jsi ta nejdivnější osoba, jakou jsem kdy potkal." Kroutil nevěřícně hlavou Emmett.
"Díky. Věř mi, že nejsi první a myslím, že ani poslední, kdo mi tohle říká. Ale já za to fakt nemůžu." Bránila jsem se.
"Kdo ti to řekl přede mnou?" Zajímal se.
"Jakob a kluci."
"Kdo?" Nechápal.
"Vlkodlaci z La Push, lepší?"
"Ha! Říkala jsem, že je vlkodlak!" Vyhrkla nadšeně Alice, ale byla přerušena dotazem hned po ní.
"Mluvila jsi s nimi?" Vyhrkl hnedka Jasper a omluvně se podíval na svou přítelkyni.
"Jo, musela jsem se s nimi dohodnout a podstoupit tu pitomou zkoušku, aby mě tu nechali. Teda fakt nevím, jak by Charliemu vysvětlili, že tu být nemůžu, kdybych ji nepodstoupila, ale co mě po tom." Pokrčila jsem rameny a odevzdaně nechala Carlisla, aby mi ošetřil ruku.
"Jakou zkoušku?" Zajímal se Edward. Trochu jsem se zarazila.
"No ehm..já.." Najednou jsem nevěděla, jak z toho ven. Oni byli vegetariáni. Mohli tohle pochopit?
"Bello?" Podívala se na mě tázavě Alice, která seděla na opěradle křesla, ve kterém jsem seděla.
"Musela jsem pít lidskou krev, stačí?" Povzdechla jsem si.
"CO?!" Vyjekli všichni.
"Hej, já vás uslyším i tak, nemusíte tak řvát." Bránila jsem se jejich vyjeknutí.
"Bello, co myslíš tím, že jsi musela pít lidskou krev?" Zajímala se mateřsky Esme. Povzdechla jsem si a útrpně jsem se dala do vysvětlování.
"Kluci se potřebovali ujistit, že nejsem nebezpečná pro své okolí. A taky mě nebavilo pořád poslouchat ty dotazy, jak to, že jsem ještě nezabila vlastního tátu. Proto jsem musela podstoupit tu zkoušku. Jakob donesl kelímek s lidskou krví a já jí měla vypít co nejvíc."
"Ach zlatíčko." Soustrastně se na mě dívala Esme.
"Byl to hnus, dva dny jsem zvracela jak amina." Otřepala jsem se při té vzpomínce.
"CO?!" Vyjekli zase všichni, až jsem nadskočila a nechápavě se na ně koukala.
"Co co?" Odpověděla jsem na jejich otázku svou vlastní.
"Tobě je špatně z lidské krve?" Zajímal se okamžitě zaujatě Carlisle a na zraněnou ruku dočista zapomněl.
"No jo." Přiznala jsem neochotně.
"Můžeš to trošku rozvést, prosím?" Požádal. V jeho tváři jsem viděla přímo vědecké zaujetí mou osobou.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lensha95 lensha95 | 8. září 2010 v 23:10 | Reagovat

opravdu krásná kapitola, doufám, že u Belly příště převáží její upírská část. :-) Jen tak dál.

2 lensha95 lensha95 | 8. září 2010 v 23:10 | Reagovat

jééé jsem první :D

3 Vl k Vl k | 8. září 2010 v 23:12 | Reagovat

velmi zábavná kapitolka xD
úžasné xD

4 MMichlik MMichlik | 8. září 2010 v 23:35 | Reagovat

Jsem zvědavá na co nakonec v souvislosti s krví příjdou.

5 kulisek kulisek | 9. září 2010 v 17:48 | Reagovat

Děkuju za věnování:-D takový dny jako měla Bella znám až moc dobře...hezká vtipná kapitola jediný co bych jí vyčetla že byla krátká ..čož je asi každá :-D smála jsem se nahlas (opět) a mamka se mě taky ptala jestli nejsem opilá :-D

6 Midnight Midnight | 10. září 2010 v 13:32 | Reagovat

koukám, že tady má někdo plodné období..jen tak dál..:-)

7 Mariana Mariana | E-mail | Web | 10. září 2010 v 14:04 | Reagovat

[6]: Mno tímhle mé plodné období skončilo...dneska jsem dostala antibiotika a jediný s kým si teďka rozumím je moje postel a televize :-) Takže další kapitola bude bůh ví kdy...

8 Ewelyn Dark Ewelyn Dark | Web | 10. září 2010 v 16:21 | Reagovat

supeer tlieskaam..carlisova vedecka zvedavost ach :D super :D

9 temnanooc temnanooc | E-mail | Web | 11. září 2010 v 18:32 | Reagovat

super napisane a tešim sa na dalšiu kapitolu

10 Catrina Catrina | 22. září 2010 v 18:48 | Reagovat

Prima povídka. Hrozně se těšim na další.

11 ArteMis ArteMis | Web | 23. září 2010 v 10:05 | Reagovat

Ahoj Marí,

dlouho jsem tady nebyla a zřejmě jsem toho i hodně prošvihla. Chválím, chválím... pěkně se to rozjelo. :-D

12 Vlčák Vlčák | 23. září 2010 v 21:32 | Reagovat

Hehe..luxus. Už aby byla další, toto se hodně pěkně vyvíjí

13 Vl k Vl k | 28. září 2010 v 9:12 | Reagovat

čau
kdypak to vidíš na další kapču?? x)

14 Aryija Aryija | Web | 29. ledna 2011 v 23:27 | Reagovat

"Byl to hnus, dva dny jsem zvracela jak amina." -- vhau! u této věty jsem se chlámala jak... teďnevímco!!

15 Wanesa Wanesa | 24. června 2013 v 9:49 | Reagovat

Ty me chces vazne zabit Zd? ??? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.