16. Kapitola - Vyprávění

3. listopadu 2010 v 20:06 | Mariana |  Polo...ehm co?
16. Kapitola - Vyprávění
Zdravím všechny,
omlouvám se, vím že mám skluz. Nějak nebyla chuť a taky jsem byla delší dobu nemocná.
Asi mě prostě budete muset uhánět :-)
Mariana



16. Kapitola - Vyprávění
"Co?"
"Máš schopnost."
"Já?"
"Jo, určitě ji máš. Dokážeš potlačit vůni svou i jiných. Edward ti nedokáže číst myšlenky, když nechceš a Alice má problém vidět tvou budoucnost. A když jsme tě tehdy hledali v tom lese, tak jsme ani neslyšeli tvé srdce, takže to taky dokážeš nějak ukrýt."
"Vypadá to, že jsi štít Bello."
"Štít? Co to znamená?"
"Podle všeho dokážeš odolávat psychickým útokům, jen nevím, jak je to s těmi fyzickými. Když se to naučíš ovládat, možná bys kolem sebe dokázala roztáhnout ochranu, aby tě nikdo nemohl napadnout." Vysvětloval mi Carlisle a já ho zaujatě poslouchala.
"Nevadí, že nejsem úplný upír?"
"Podle všeho ne, jen nevím, do jaké míry ho dokážeš rozšířit. Může tě to stát spoustu sil."
"Jak se to používá?"
"Chce to natrénovat. Sama musíš přijít na to, jak to použít."
"Jsem divná." Zamumlala jsem si pro sebe.
"Ale ne Bello." Snažila se mě uklidnit Esme.
"Víš Bello, je tu ještě jedna věc, která nás zajímá." Začal opatrně Carlisle.
"Jen jedna?" Pozvedla jsem tázavě obočí. Uchichtli se, ale dál mě upřeně pozorovali.
"Tak jo, sem s ní." Povzdechla jsem si odevzdaně.
"Víš, když jsi byla tady u nás, najednou jsi se začala kroutit bolestí…" Nedokončil, moc dobře jsem věděla, o čem mluví. Přikývla jsem, aby pokračoval.
"Bello, to nebyla jen tak nějaká bolest. Tohle už jsem viděl mnohokrát. Byla to přeměna."
Asi čekal, že na to něco řeknu, ale já se ani nehnula.
"Ta přeměna začala sama od sebe, aniž by tě někdo kousl. A pak, když jsem to řekl, řekla jsi "ne". A pak jsi to vykřikla znovu a přeměna přestala."
"Hm…a jsi si jistý, že to bylo to, co si myslíš?" Snažila jsem se ho znejistit.
"Bello." Povzdechli si všichni.
"No
tak jo…asi bude lepší začít od začátku." Povzdechla jsem si.
"Vracela jsem se tehdy večer. Přátelé mi nabízeli doprovod, ale já byla tehdy tak pitomá a odmítla. Museli by kvůli mně jít opačným směrem a pak se vracet. Bylo to jen pár bloků po osvětlené ulici." Ušklíbla jsem se ironicky nad poslední větou.
"Několikrát jsem se otočila, protože jsem měla pocit, že jsem něco zaslechla, ale nikde nic. No a pak najednou přede mnou stál. A když jsem se pokoušela změnit směr, objevili se další dva. Byla jsem vedle opuštěné továrny a v blízkosti stejně nikdo nebydlel. Pak si sundaly kapuce a já uviděla tři anděly s krvavě rudýma očima. A v té chvíli jsem se rozutekla do továrny, i když jsem byla šíleně nešikovná a právě tam mi hrozilo nejvíc nebezpečí. Ale pořád to bylo lepší než oni. Ani nevím, jak dlouho mě pronásledovali. Vím, že se rozdělili, já několikrát upadla a pak jsme se prostě střetli v jedné místnosti. Nebylo kam utéct. Pak řekl dvě věty, které mi změnily celý život: "Voníš nádherně, víš o tom?" a pak "My, maličká, jsme upíři."" Zadívala jsem se z okna a před očima mi zase přeběhla ta scéna.
"Myslela jsem, si že se zbláznili, ale opak byl pravdou. Když jeden z nich ohnul ocelovou tyč, jako nic, ještě jsem si mohla říkat, že je to kulturista, ale když mě jeden z nich vzal za ruku a začal lízat mou krev…nedalo se nijak popřít. Pokusy o sebeobranu byly na nic a jen ho rozčílili. Několikametrový let, tvrdý náraz do stěny a dopad na podlahu z vás udělají bezvládnou loutku, která neodporuje ničemu. Ani chlapovi, co vás chce kousnout do krku a vysát jak citrus brčkem." Emmett se tomuhle přirovnání zachechtal, ale ostatní po něm střelili rychlým pohledem, takže hned zmlkl.
"Pak už jsem jen byla schopná vnímat, jak se jeden z nich nade mnou naklání a jak se mi zakousává do krku. A hned potom bolest. Ještě si sem vědoma rvačky o mě, jako o kořist, což mi vlastně zachránilo život. A pak jen přeměna. Cítila jsem pálení, oheň a spoustu bolesti. A někdy mezitím jsem si uvědomila, že se měním. Měním v něco jako oni. A to jsem nechtěla. Soustředila jsem se jen na to, že se nechci změnit a ta bolest potom pomalu začala slábnout. A pak přišel poslední záchvat a já se probrala. Říkala jsem si, že to byla jen noční můra, protože jsem je nikde neviděla, ale všechno se změnilo. Svět byl jiný a já byla jiná. Líp jsem viděla, slyšela a moje srdce bylo jen slabě a velmi pomalu. Pak jsem se donutila zvednout a jít domů, kde jsem začala zjišťovat, co se stalo a jak s tím žít. Tak se ze mě stalo to, co jsem." Zakončila jsem své vyprávění a podívala se na Cullenovy, kteří mě sledovali s rozšířenýma očima.
"Prostě jsi nechtěla?" Nechápal Jasper.
"Jo, nic jiného, co by to způsobilo, mě nenapadá." Pokrčila jsem rameny.
"To je fascinující." Vydechl Carlisle, který byl mým příběhem úplně uchvácený.
Esme do něj tvrdě drbla, aby ho vrátila do reality.
"Carlisle." Napomenula ho jemně.
"Oh, tedy chcí říct…" Snažil se i honem nějak omluvit.
"To je v pohodě." Mávla jsem nad tím rukou.
"Tohle jen tak nejde, to je blbost." Ozvala se Rosalie.
Všichni Cullenovi se po ní podívali soucitným pohledem.
"Možná to má něco společného s tím, že Belle nemůžu číst myšlenky. Teda, až na výjimečné okolnosti." Přidal se Edward.
"Jako, že proti tomu jsem nějak imunní?" Nechápala jsem.

"Nejlepší by bylo zavolat Elezarovi, aby nám o tobě řekl víc." Zamyslel se Carlisle.
V tu chvíli jsem ztuhla. Další upír! Cizí upír!
"Mohl by přijet během pár dní." Mumlal si pro sebe.
"Ehm…drahý." Vytrhnula ho z přemýšlení Esme a jemně mu pokynula mým směrem.
"Bello, je ti dobře?" Podíval se na mě starostlivě. Asi jsem vážně nevypadala dobře.
"Jo." Zamumlala jsem.
"Nevypadáš na to." Zvedl se ze svého křesla a podle všeho ke mně chtěl jít. To jsem nemohla dovolit. Představa dalšího upíra ve mně znovu vyvolala nedůvěru. Prudce jsem vyskočila z křesla a udělala několik kroků vzad.
Carlisle se zastavil a zvedl ruce v náznaku, že mi nechce ublížit. Ostatní zůstali jako sochy strnulí na svých místech.
"Bell." Oslovila mě klidně Esme svým mateřským hlasem.
"Ne, žádný další upír. Ne." Mumlala jsem si pro sebe a vrtěla hlavou.
"Pokud nechceš, tak ho nezavoláme. Ano?" Ozval se klidně Carlisle a obezřetně mě pozoroval.
Jen jsem přikývla. Edward se pomalu postavil a velmi pomalu a opatrně ke mně zamířil.
"Žádný další upír." Ujistil mě klidně a natáhl ke mně ruku.
Velmi obezřetně a pomalu jsem ji přijala a on si mě přitáhl do objetí. Zase jsem se cítila v bezpečí. Najednou se ozvalo jemné praskání.
Zvedla jsem hlavu a střetla se s Edwardovým pohledem. Oběma nám cukaly koutky, než jsme vybuchli smíchy. Tak trochu jsme zapomněli na sádru na mé ruce a to nápor dvou našich těl nevydržela.
"Hm…Carlisle, myslíš, že bys mohl…" Nedokončila jsem, jen jsem zvedla pochroumanou sádru.
V tu chvíli se rozchechtali všichni v místnosti. A celá tíživá atmosféra byla pryč.
Tak jsem si znovu sedla a nechala Carlisla, aby mi udělala novou sádru. Mají nízkou kvalitu, za to já přece nemůžu.
"A teďka už si na ni dávej pozor." Varoval mě.
Nevinně jsem se uculila a ostatní se rozesmáli.
"Můžu se teďka zeptat já?" Zajímala jsem se opatrně.
"Chceš vědět, jak jsme se stali upíry, že?" Pousmál se Jasper.
"Jo." Odsouhlasila jsem. Pohodlně jsem se usadila a oni začali vyprávět. Nejdřív Carlisle, pak Edward, Esme, Rosalie, Emmett a nakonec Jasper s Alicí. Vyprávěli několik hodin a já si ani neuvědomila, že mám hlad, dokud se neozval můj žaludek.
"Úplně jsme zapomněli, že jsi člověk." Rozchechtal se Emmett a Esme už mi šla něco připravit k obědu.
"Ale to je vážně dobrý." Snažila jsem se.
"Ale Bello, jsi ve vývinu, potřebuješ jíst." Zamítla mé námitky.
"Vývin." Zamumlal si Carlisle a mě bylo hnedka jasné na co myslí.
"Bello." Začal opatrně.
"Jo, můžeš." Odkývala jsem mu to hnedka, protože bylo jasné co chce.
"Vždyť ještě nevíš…" Pokusil se namítnout, ale byl přerušen Edwardem.
"Tvůj výraz mluví za vše." A spolu s ostatními se rozesmál.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ewelyn Dark Ewelyn Dark | Web | 4. listopadu 2010 v 9:56 | Reagovat

supeeer :D zasmiala som sa....povedeneee :)

2 Catrina Catrina | 4. listopadu 2010 v 14:24 | Reagovat

Super moc hezká kapitola. Už jsem přestávala doufat.:-)

3 Vl k Vl k | 4. listopadu 2010 v 15:36 | Reagovat

no todle! to se nedělá takle to kouskovat vždy v tom nejzajmavějším x)
úžasný x)
a to že nemáš chuť psát chápu, ale když už víc co tak to portě se smol x) a uhánět? hmm to by jsi sem musela chodit kontrolovat komenty x) to by nebyl problém x)

4 Vlčák Vlčák | 5. listopadu 2010 v 19:38 | Reagovat

Taká rodinná idilka.. Ale už by zase mohla přijít nějaká akce..já za to nemůžu,. vyprávění luxus, ale já jsem člověk který potřebuje akci, hlavně když jde o upíry( a o vlky, samozřejmě xD). Ale aspoň že jsi konečně něco napsala.. a kapča vtipná, já být s nima v jedné místnosti, řehtám se furt... xD kažopádně díky za kapču, a honem další ;-)
P.S. ty si byla nemocná, já jsem...(a nemyslím tím na hlavu.. :D)

5 Lili Lili | 6. listopadu 2010 v 12:03 | Reagovat

Ahoj mas super blog a skvělé povídky chtela sem se zeptat jestli budeš pokračovat v povídce Katherin díky.

6 Lili Lili | 6. listopadu 2010 v 12:06 | Reagovat

trošku sem se překlepla Kathrine

7 Kisska Kisska | E-mail | Web | 6. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

Ahojka :)) Moc se mi líbí tvůj blog i tvoje povídky :)) Nechtěla by ses spřátelit ?? I když na tom našem blogu (mám blog s kamarádkou) zatím moc věcí nemáme, teprve začínáme blogařit... :)) Kdyžtak napiš na mail, prosím. Dík moc :))

8 Kathrine Kathrine | 7. listopadu 2010 v 20:45 | Reagovat

[5]: Jo, to by mě taky zajímalo! :-D

9 Jeanne Jeanne | Web | 8. listopadu 2010 v 22:37 | Reagovat

Moc pekné. Kapitola je super :) Taká pohodová, veselá :)) Teším sa na pokračovanie

10 Vl k Vl k | 12. listopadu 2010 v 21:58 | Reagovat

tak co kdy to vidíš na další? x)

11 Vl k Vl k | 18. listopadu 2010 v 19:21 | Reagovat

15 dní v tahu a kde nic tu nic...

12 Mariana Mariana | 18. listopadu 2010 v 19:56 | Reagovat

[5]: Jo, rozhodně to plánuju někdy časem. Kathrine by mi neodpustila, kdybych nepokračovala :-)

[11]: Omlouvám se, teď trochu nestíhám. Seminárky, recenze, knihy a hlavně jsem teď potřebovala vypracovat podklady k bakalářské práci, aby mi to vedoucí schválil. Vrhnu se na to co nejdřív.

13 Vl k Vl k | 19. listopadu 2010 v 21:03 | Reagovat

[12]: aha tak to se omlouvám x)

14 Vl k Vl k | 6. prosince 2010 v 19:53 | Reagovat

no tak už jdu zase otravovat x)
celkem by nebylo od věci po delší době přidat jednu kapitolku x)

15 Mariana Mariana | 6. prosince 2010 v 22:57 | Reagovat

[14]: Slibuju že zítra tady bude! :)

16 Muhe Muhe | Web | 9. května 2011 v 10:17 | Reagovat

Jí bylo jasně co chce, ale mě to není jasné! :D dožaduji se vysvětlení! :-D no jinak kapitola úúžasná... vypadá to, že si přečtu v šeck kapitoly théle senzační povídky, bo i když lehce zavání Mary-Sue, tak je to zajímavé a moc mooc čtivé a strašně srandovní a to povídky o upírech nemám ráda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.