3. Kapitola – Ležet? Až v rakvi…

7. prosince 2010 v 22:34 | Mariana |  Kathrine
3. Kapitola - Ležet? Až v rakvi…


3. Kapitola - Ležet? Až v rakvi…
"Severusi?!" Oslovil svého věrného, jakmile vstoupil do sálu, aby mu předal informace, které o ní zjistil.
"Můj pane." Uklonil se svému mistrovi a nepatrně se rozhlídl po masakru, který v síni byl. Spousta smrtijedů byla zraněných a na nohách se drželi jen ti nejsilnější. Zbytek tam spíše ležel a zmoženě ho očekával.
"Co jsi zjistil?" Chtěl okamžitě vědět.
"Má ji Fénixův řád, můj pane." Potvrdil jeho domněnku.
"Proč ji nepředali ministerstvu a nenechali ji převést do Azkabanu?" Zajímal se okamžitě. Takhle ji nemohli osvobodit a to se mu nelíbilo.
"Protože ji znají, můj pane."
"Znají?! O čem to mluvíš? Jak by ji mohli znát?" Netrpělivě se zajímal.
"Můj pane, ona kdysi pod jménem Kathrine Halleová studovala 4 roky v Bradavích. Byla v Nebelvíru ve stejném ročníku jako tehdy Ginny Potterová. Já sám ji celou tu dobu učil. Potom přestoupila a od té doby se neviděly."
"CO?! Proč o tom nevím?! LeGorde!!" Zařval nepříčetně na jednoho smrtijeda, který se k němu přikrčeně začal přibližovat.
"Můj pane." Uklonil se.
"Nikdy jsi mi neřekl, že Kathrine studovala v Bradavicích! A ještě k tomu v Nebelvíru!!" Řval po něm nepříčetně.
"To bylo v době, kdy se o ni starala její matka, můj pane. Pak jsem si ji vzal já a převychoval ji."
"Převychoval?! To je mi jedno! Tohle jsem měl vědět! Jak sis vůbec dovolil mi tohle zatajit?! Crucio!" Byl vzteky bez sebe, proto i jeho mučící kletba stála za to. Sledoval muže, jak se před tím svíjí bolestí, s velkým potěšením.
"Severusi, jak je na tom?" Chtěl vědět, jakmile zrušil kletbu.
"Moody ji jen omráčil můj pane."
"Jak ji mohl omráčit? Vždyť v boji je skvělá?!" Nechápal.
"Zaútočil na ni zezadu, můj pane."
"Zezadu? Nepustila by si ho do zad!" Prskal vztekle.
"Za to může ten hlupák Mackennon, můj pane. Zatáhl ji do uličky a pokusil se ji znásilnit. Ale ona byla rychlejší a zabila ho. A tehdy ji trefil Moody, pane." Vysvětloval Snape historku, na které se s Brumbálem domluvili.
"Mackennon?! Co si o sobě ten idiot myslel?! Je jen dobře, že ho zabila. Hlupák jeden. Zasloužil si to. Sahat na ni." Mručel si pro sebe vztekle.
"Takže je v naprostém pořádku?" Podíval se tázavě na Severuse.
"Jak se to vezme, můj pane." Odpověděl vyhýbavě.
"Severusi! Mám kolem sebe už tak spoustu hlupáků, tak se nechovej jako jeden z nich!" Vztekal se.
"Je v bezvědomí, můj pane." Odvětil přímo.
"V bezvědomí? To Moody, že ano? Zkoušel na ni ty své výslechové metody?!"
"Ne, můj pane. Nikdo z nich se jí ani nedotkl." Podíval se vyzývavě na jejího otce, který se k ničemu neměl.
"Tak jak to, že je v bezvědomí? Severusi, chci pravdu!" Řval nepříčetně.
"Nejsem ten pravý, kdo by Vám tohle měl sdělovat, pane."
"Tak kdo jiný?!" Zařval.
"Její otec." Oznámil a podíval se na něj.
"Co o tom víš?!" Podíval se na něj přímo Voldemort.
"Já? Já nic můj pane." Zapíral.
"Nepokoušej se mi lhát!! Severus jasně řekl, že ty o tom něco víš! Takže mluv!" Vztekal se.
"O ničem nevím, pane." Zapíral dál.
"Severusi?" Podíval se na něj v očekávání.
"Bylo na ni použito kouzlo připoutávající ji k místu ." Odpověděl přímo a přikrčil se nad řevem, který následoval.
"Ty hlupáku! Idiote! Jak ses opovážil?! Uvědomuješ si, co jsi způsobil?" A tak to následovalo několik minut. Řev a kletby, které mířily na jedinou osobu krčící se vedle Snapea.
"Jak je na tom?" Zajímal se svého věrného špeha, jakmile se trochu uklidnil.
"Je v bezvědomí, pane. Prošla si několika minutami extrémní bolesti. Divím se, že to přežila."
"Postarej se o ni, chci od tebe denně čerstvé informace. Jakmile to půjde, tak se jí pokus odtama dostat." Přikázal mu a pak ho propustil.

"Severusi?" Podíval se na něj tázavě Albus, jakmile dorazil ze své informační mise.
"Nenese to dobře. LeGorde to pěkně schytal." Ušklíbl se jízlivě.
"Takže to kouzlo na ni seslal on?" Chtěla vědět Ginny, které šetrně vysvětlili, co se stalo.
"Ano." Odpověděl.
"Do hajzlu." Zaklela mladá žena jadrně, čímž všechny šokovala.
"Ginny, jak to mluvíš?" Podívala se na ni káravě její matka.
"Mami, kdybys byla v mé kůži, mluvila bys stejně. Navíc, tys ji viděla! Vidělas co s ní to kouzlo udělalo. A nepokoušejte se mi lhát, vím, jaký je její otec bastard, tak si dost dobře dokážu představit, co to kouzlo dělá."
"Ginn." Vzal ji konejšivě za ruku její manžel.
"Je to moje vina Harry. Nic jsem neudělala. Věděla jsem, jak se k ní chová a že to bude ještě horší a nic jsem neudělala." Rozvzlykala se a schoulila se mu do náručí.
"Ale zlatíčko." Snažila se jí ukonejšit její matka.
"Vždyť je to pravda! Už tehdy, když se vrátila po prázdninách do čtvrťáku, byla jiná. Mlčela, byla bledá jak stěna, lekala se hlasitější řeči, prudších pohybů. Prostě celkově se držela od lidí. A když jsem si k ní chtěla sednou, řekla mi, že by bylo lepší, kdybychom se spolu nebavili. Prostě od sebe odstřihla všechny!
Trvalo mi několik týdnů, než mi řekla, že se její otec vrátil a není spokojený s tím, že je v Nebelvíru s krvezrádci a milovskými šmejdy. A až po několika měsících mi přiznala celou pravdu o tom, co se doma děje. Nesměla s nikým z nás mluvit a tak jsme se skrývali, aby nás nikdo neviděl.
Když nikdo nevěřil, že se Voldemort (následovalo několik trhnutí a pohrdlivých pohledů na tuto reakci) vrátil, tak ona věřila. Nemusela jsem jí nic říkat, ona s tím přišla sama. Věděla to a nepochybovala. A když pak přišla nabídka přidat se k Brumbálově armádě, musela odmítnout. Ne proto, že by nechtěla, ale proto, že musela. Tehdy mi řekla, že budeme v daleko větším bezpečí a utajení, když s námi nebude. Zmijozelští ji sledovali. Našli by nás už mnohem dřív, ale ona je vždycky odlákala. Kdyby nás tehdy nepráskla ta Choina kamarádka, tak nás nenašli.
A pak přišel konec roku a události na ministerstvu. Tehdy všichni zjistili, že se vrátil. Byly toho plné noviny. Kathrine je tehdy držela v ruce a tak zvláštně se na ně dívala. Pak se otočila na mě a řekla mi, že se teď všechno změní a že ať se stane cokoli, že budu navždy její nejlepší přítelkyně. Den na to přišla s tím, že přestupuje na jinou školu. Prý se její rodiče bojí nechat ji v Anglii. Mělo mi to dojít." Zakončila svůj sáhodlouhý monolog.
"Ginny." Pokoušeli se ji uklidnit.
"Je to pravda. Mělo mi to dojít."
"Nemohla jsi nic dělat."
"Ale stejně, podívejte, co z ní udělal? Merlin ví, čím si prošla! Měla jsem jí pomoct."
"Nemohla jste nic dělat. Její otec by si ji nenechal vzít. No a pokud Vás to utěší, tak Voldemort o ní taky neví vše. Byl velmi překvapen zjištěním, že studovala v Bradavicích, obzvláště v Nebelvíru." Ušklíbl se Snape.
"Co s ní teď bude?" Chtěla vědět.
"Chce ji zpátky, za jakoukoli cenu."
"Nemůže zpět, to nejde. Zničí ji." Namítala.
"Ne, nezničí. Ona už se za ty roky naučila hrát svou roli. A to velice dobře. Kdyby ji Moody neomráčil, nevěděl bych kdo je. Ani po těch čtyřech letech, co jsem ji učil." Bylo neobvyklé slyšet zrovna od něj něco takového. Dalo by se to brát jako poklona. A od něj to znělo, jako obrovský kompliment. Ničeho většího se člověk od něj nedočkal.
"Prostě se tam nevrátí!" Rozkřikla se Ginny.
"Ale vrátí." Ozvalo se velice tiše ze dveří kuchyně.
"Kat!" Vyjekla zděšeně, jakmile tam uviděla svou bledou přítelkyni, opírající se o futra. Vypadala, že se brzy zhroutí.
"Ženská zatracená, zbláznila jste se?!" Zařval vztekle Snape a hnal se k ní.
Přitom hodil vzteklý pohled na Kingsleyiho, který ji sem přivedl.
"Proč u Salazara neležíte? Byla jste v bezvědomí!" Nadával jí.
"Přesně tak, byla. A naležím se dost v rakvi." Odsekla mu. Vztekle na ni zavrčel.
"Ale že by vzteklina? Divím se, že si na to neumíte uvařit lektvar. Co se divím, vám už by v tomhle stádiu stejně nepomohl." Zpražila ho, až se mnozí v kuchyni uchechtli.
Drapl ji v pase a dovlekl ji na židli, kam ji nechal zhroutit se. Byla vysílená. Podal jí lahvičku s lektvarem.
"Ne, díky." Vrátila mu ji.
"Nechci Vás otrávit." Zavrčel vztekle, myslíc, že to je důvod jejího odmítnutí.
"Ale chcete." Odsekla mu.
"Jistě, pokusím se Vás zabít před tolika svědky, ženská pitomá. Nevím, proč bych vám měl udělat tu radost a zabít Vás. Pokud si ani tohle vás pitomý nebelvírský mozek neumí přebrat, tak jste na tom opravdu mizerně." S ledovým klidem na něj koukala a v jejích očích bylo pohrdání nad jeho slovy.
"Vážně si myslíte, že když se v téhle společnosti pohybuju pár let, že nebudu pojištěná proti různým situacím?? Vím, co tohle kouzlo umí už z předchozí situace. Proto jsem si aplikovala pod kůži posilňovací lektvary, které začnou působit půl hodiny po skončení. Pokud vypiju ten Váš, tak se během minuty rozšíří otrava do celého těla. Ale bohužel mě nezabije, jen mi způsobí dost velkou nevolnost a je možné i ochrnutí. Nebelvíři nejsou tak blbí, jak si zmijozelští myslí, jen si nepotřebují zvedat sebevědomí na někom jiném, aby si o sobě mysleli, že mají mozek." Vrátila mu jeho špatnou náladu zpět.
"Před pár lety by ses nebyla schopná ozvat." Řekla Ginny s nepatrným úsměvem.
"Před pár lety bych nebyla schopná spousty věcí, Gin."
"Jako třeba zabít?" Zajímala se.
"Narážíš na to prase, co to děvče chtělo znásilnit?" Zeptala se klidně a s ledovým klidem se na ni podívala.
"Jo. Vždyť si ho mohla omráčit nebo…" Dál se nedostala, protože byla přerušena.
"Omráčit?? Ginny nemluv o věcech, kterým nerozumíš! Nevíš nic o tom, jaký byl a jak se choval ke svým obětem. Nemusela jsi hodiny poslouchat křik dívek, které dostal do spárů. Pohrával si s nimi a znásilňoval je nejhroznějšími způsoby, které si ani nedokážeš představit! Chceš vědět, jestli lituju jeho smrti? Ne, nikdy. Lituju těch dvacet osm mudlů, které jsem musela na rozkaz zabít nebo mučit. Chceš znát jejich jména? Protože já je znám všechny! Samatha Lidniová, James Coberny, Lucy Harltonová, Charles Witterby…"
"Dost!" Křikla Ginny a zakryla si uši.
"Nechtěj, abych litovala smrti toho grázla. Mám noční můry z těch, co si smrt nezasloužili, ale pokud jde o něj, tak spím jak miminko." Její hlas byl chladný a nelítostivý.
"Co ti to udělal." Špitla vyděšeně Ginny a tohle vrátilo Kat do normálního stavu.
"Ginny, pamatuješ, co jsem ti tehdy řekla, když se v novinách objevily zprávy o jeho návratu?" Počkala na její přikývnutí a pokračovala.
"A měla jsem pravdu. Vše se změnilo. A neříkej, že ne, i ty a tvé okolí to pociťujete."
"A ty?"
"Co já?"
"Jaké změny nastaly u tebe."
"Mámu umučil hned ten večer, co jsem se vrátila ze školy. Přišla jsem o jediného blízkého člověka a poslední záchranu. Mě si pojistil několika kouzly z černé magie, abych bez jeho vědomí nemohla ani hnout prstem. Dostala jsem se mezi smrtijedskou cházku. Sežer nebo buď sežrán, je heslo, kterým se tam musíš řídit. Ze začátku mi to bylo jedno, ale jen do té doby než jsem poznala, že mě nechtějí zabít, ať udělám cokoli. A potomhle mi přišlo zbytečné nechat se týrat, když to přinese jen bolest a ne vysvobození v podobě smrti. A tak jsem se přizpůsobila situaci."
"Černé magie?" Nadhodil jízlivě Ron, sedící vedle Harryho. S ledovým klidem a jízlivým pohledem přesunula svůj zrak na zrzka.
"Ušetři si kecy o tom, že černá magie je špatná a bílé je dobrá. Tyhle blbosti berou jen malé děti. Myslela jsem, že ve tvém věku, už bys mohl vědět trochu víc. Tyhle předpojaté řeči jsou dost trapné, když je říká bystrozor. Je jedno jestli bílá nebo černá, obě dokážou zabít."
"Co si o sobě vůbec myslíš? Ty smrtijedko!" Vyštěkl na ni podrážděně.
"Rone!" Okřiklo ho hned několik lidí najednou.
"No páni, to mě fakt urazilo." Protáhla jízlivě a pak se otočila na jeho sestru.
"Jak jsem řekla Ginn, já už nemám naději. Už navěky budu zaškatulkovaná jako smrtijedka a lidi nic víc nepotřebují slyšet. Viz tvůj bratříček."
"Kat." Pokusila se jí omluvit.
"Ne, to je v pořádku. Jsem zvyklá."
"Vyhýbáš se lidem."
"Lidé se vyhýbají mně." odvětila a podívala se na Brumbála, který je celou dobu tiše pozoroval.
"Co teď bude se mnou?" Zajímala se.
"Co byste chtěla, aby bylo?" Zajímal se.
"To, co bych chtěla, mi nedáte, tak se ptám, co chcete vy."
"Informace." Odvětil okamžitě Moody, s oběma očima přišpendlenýma na ni.
"Máte veritasérum?" Podívala se na něj tázavě.
"Proč?" Zajímal se.
"Nebudeme se muset hádat, jestli lžu nebo ne. Veritasérum mi to prostě nedovolí a na to co nebudu moct odpovědět, prostě odpovím, že to nesmím říct."
"Jste jištěná i na tohle?" Zajímal se Snape.
"Ano."
"Otevřete ústa." Vybídl ji.
Nechala si nakapat do úst lektvar pravdy a zapila ho nabízenou šťávou. Během chvíle cítila, jak začíná účinkovat a bylo na čase se ptát.
"Vaše jméno?" Zajímal se Snape, jakmile si byl jist, že lektvar začal působit.
"Kathrine Lizbeth Julie Deborah LeGorde"
"Užívala jste někdy jiné jméno?"
"Ano."
"Jaké?"
"Po matce jsem jistou dobu používala jméno Kathrine Halleová." Odpověděla zastřeným hlasem.
"Proč?"
"Bylo to kvůli pobytu v Bradavicích. Matka nechtěla, aby kdokoli věděl, že můj otec je LeGorde."
"Proč se to nikdo neměl dozvědět?"
"Jsem poslední z nejstaršího čistokrevného kouzelnického rodu. Můj otec při nějakém pokusu ztratil možnost mít další děti, tak že jsem jediná naděje na rozšíření rodu. Kdyby se ve škole vědělo, kdo jsem, pokusili by se mě zmocnit jakýmkoli způsobem."
"Víte, jaké plány s Vámi Voldemort má?" Položil ji otázku, na kterou chtěli znát všichni odpověď.
"Ne, ale určitě v tom má prsty můj otec."
"Tušíte, o co jde?" A tak výslech pokračoval dál několik hodin, kdy se ptali na všechno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlčák Vlčák | 8. prosince 2010 v 18:53 | Reagovat

Taky luxus :D. Skvělý že si konečně napsala něco k tejhle povídce. Bylo by fajn kdyby to takhle bylo vždycky, tři kapitoly k jedné povídce :D

2 Catrina Catrina | 8. prosince 2010 v 21:33 | Reagovat

Super, super a ještě jednou super. Hrozně hezký, doufám, že tě ta pisatelská nálada zase nepřejde. Těšim se na další.

3 Lili Lili | 24. prosince 2010 v 10:01 | Reagovat

Super dílek už se moc těším na další.

4 lili lili | 24. prosince 2010 v 10:02 | Reagovat

Jo a přeju Vesele vanoc a stastny novy rok do ktereho ti preji mnoho uspechu atd.

5 DoctoreX DoctoreX | Web | 25. prosince 2010 v 18:59 | Reagovat

Tak jako obvykle začnu rejpáním, jestli ti to nevadí. Slibuji, že to nebude příliš bolestivé :-D. Našel jsem tři takové drobnosti, které mě buď pobavily, nebo naopak přinutily se zamyslet. 1. „Celkově Čína je v magii a jejím chápání na zcela jiné vlně než my“ : tuhle větu si můžeš dovolit říct já, ty, kdokoli, ale ne aristokrat na setkání se svým mistrem. Je to drobnost, ale bodá do očí. 2. "Byla, je a bude moje kamarádka! A ty to buď budeš tolerovat, nebo se s tebou taky můžu rozvést!" Tohle je na jednu stranu v pořádku, ale hrooozně přehnané. Protože nikdo takhle okamžitě nevyhrožuje rozvodem. Ne ve funkčním šťastném manželství. Protože by to použila dvakrát a po třetí by partner řekl: "Tak si táhni." Zase je to jen drobnost, jsem říkal, že ty rejpance nebudou tolik bolet. 3. Tvoje Kathrine tvrdí, jak moc touží po smrti a že nemůže spáchat sebevraždu, i když se o to mnohokrát pokoušela. Ale kolika boji už prošla? A nechat se zabít není vůbec tak těžké. No a tím končím s chybami, víc jsem jich tam nenašel a to jsem se vážně snažil - obvykle mi takovýhle styl psaní nesedí, ale u tebe je to dobré.
Pěkně se to čte, možná maličko uspěchané v některých fázích, abys to pak zase zbytečně roztahovala, ale to nejsou moc chyby, protože jsem nenašel žádné místo, kde by se to četlo vyloženě špatně.
Víc mě už toho nenapadá, nedělal jsem si moc poznámek, jen to co mě vyloženě zarazilo. Takže přeju hodně úspěchů, vše nejlepší do nového roku a aby tě neopouštěla můza. Budu se těšit na pokračování. DoX

6 snape anonym snape anonym | 1. ledna 2011 v 2:09 | Reagovat

to je všechno?tssss... slabý jako čaj!!! chtělo by to pokráčo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.